Místo "na prodej"

Včera v 21:26 | Ondřej Bezstarosti
Svět je mi cizí jako Mavi
nesmrdí jako hovno, ale
jako jeho davy
držíme se vražd a její stravy

a další milodary
tomu světu dávat chceme
můj Bože i Bůh hází
krabičky po pringles
do amazóny

Smrt je náš jen strach
včera stála za dveřmi,
když uspával jsem prach
měla hnusnej ksicht
a já nevěděl, jestli jde pro mě

Svět je naše zrození
a my pak jeho konec
tudíž?
jsem dosud neviděl
propracovanější
a globálnější sebevraždu
 

The different

15. května 2018 v 20:01 | Ondřej Bezstarosti
We all wanna be free
feel that freedom
gets this dreams to be real

We wanna make noise
wanna to hear world
- our royal false voice

We wanna makes differents
we all wanna do it
the same differents,... the sames
maybe that is why I feel so bored

Just a people
just a same human
wanna to be
that one.. only one

The different

"Ze života"

5. dubna 2018 v 12:59 | Ondřej Bezstarosti

Život je obchcaný keř všemi psi z ulice
život to je deset idiotů píšící o idiotském životě
věty typu: "je to dobré, je to totiž ze života."
naprosto poeticky a až schizofrenicky odmítám

Ne, že bych měl strach ze života
a ne že bych měl strach ze smrti
beru to tak, jak to je
asi jako muž, který se ve třiceti oblékne
do noční košile po své matce
sleduje sportovní zprávy s pivem v ruce
a brouká si nejnovější písničku z rádia
starou pět možná deset let

Život je iracionální volba našich racionálních mozků
život tudíž není správná volba
a možná jako taková paradoxně není ani volbou

Zamotán do svého vlastního vlasce jako kapr,
kterého poté statisíce rodin žerou o Vánocích
také nechápu, proč oslava života
musí přinést tolik smrti

Jako bych vyhodil svou dámu z bílého pole
abych vzdal hold té na černém poli

Život to je pět opilých mužů sedících u stolu
tlachajících vymyšlené historky o tom,
jak šoustali své ženy,
nebo jak je vykouřily ve sprše
přičemž si to tam stejně udělali sami

Život je neustálá paranoia
Vzdát se své paranoi je jako
vzdát se lidství
a pak o tobě řeknou: "stejně to by píčus."
"A kterej?"
"No ten, jak vyskočil z toho třetího patra."
"On někdo vyskočil z třetího patra?"
"Jasně, ten mladý, a zlámal si jenom nohy."
"Aha."
"Jsi strašně pozadu, měla bys dávat bacha,
co se ti v tom paneláku děje."
dořeknou
a zavřou za sebou dveře
aby to mohly jít říct
svým starým sotva chodícím manželům

Přesně takový je život
hromada papírů a nekonečných podpisů
a když se vám podaří prožít jej dost dobře na Vaše poměry a vyznání
Váš poslední podpis bude na Vašem náhrobním kamenu
ale to se tady ještě nikdy
nikomu nepovedlo
Můj Bůh mi buď svědkem

Teď se zvednu z gauče
a půjdu do fabriky,
abych měl potom čím nakrmit psa
a měl ještě pár let
alespoň trochu kvalitní erekci
ze zdravého jídla,
které stojí prachy
 


Válka

17. března 2018 v 12:08 | Ondřej Bezstarosti
V životě máš předepsáno jen
žít a umřít
z čehož to umřít
je tak nějak jistější

Na dvou stranách
v jinak nestranným světě
stojí dva póly
černé tmavé mlhavé póly
existanciální
nudy

Netvoř
netvore
s tváří anděla
i kripla

netvoř a pracuj
umři,
to jistě
zemři

A tak mi nějakým zvráceným
způsobem lidstvo dokazuje,
že bych založil
třetí světovou válku

protože tu válku
tady prostě potřebujem

Aby ploty na jatkách rozbila bomba
aby řetězce přepadli vojáci
s nabitou brokovnicí
a srdcem plným hněvu

Mého hněvu

Káva

10. března 2018 v 15:34 | Ondřej Bezstarosti
Byť zdá se, že
hlavu plnou mám
prázdno je to slovo
prázdno plní paradoxně
mé plátno

Stojím opřen o zeď
hledím na kávomat
sleduju, jak se leje káva
do papírového kelímku
a pak si všimnu
pozoruju zrzavou
mladou holku natisknutou
na automatu

Hledím na ní
a svět mi přijde smutný
a káva mi přijde smutná
a práce mi přijde smutná
a všichni a všechno
mi přijde nějak smutné

paradoxně až na mého psa
ten není smutný



a my taky ne

vlastně

Víra

21. února 2018 v 22:29 | Ondřej Bezstarosti
Vteřina mění často budoucnost
v častou budoucnost
neměnící vteřiny
bez jediné
jedné chyby

Umění žít si
snít si
v bordelu světa
záleží často
na osvětě
jedné jediné
té vteřině

Ve vteřině,
která přichází
buď záhy
nebo záhy nám dochází,
že již dávno
je za zády

Je to modla
víra stejná
přitom v každém
tak jiná

Mínus

2. prosince 2017 v 0:49 | Ondřej Bezstarosti
Vítr chutná jinak
a dým se dívá na svět jinak
jinak utváří obrazy představ
a pomaleji mizí

Všechno se leskne
jako i falešné diamanty
.
.
Po kterých nám při pohledu
na ně
tuhne úplně stejně
krev
.
ta krev
jako při pohledech
na ty diamanty
již naprosto pravé

A tedy na tu pravou
zimu
mrznoucí v mém oku,
v mých orgánech
se dívám vždycky stejně

A jenže a ALE
ale vyvolaná..
.
- nostalgie, která se kroutí
a je přec jen jiná,
než ta předešlá
Ta skutečná je..
skutečnější,
než omrzlá duše
a její omrzliny
až třetího stupně
.
.
.
Zima jedna
.
.
příliš drahá

Slova píšící

17. listopadu 2017 v 23:12 | Ondřej Bezstarosti
Nad visícím srdcem
tam kde jsem
kde pozoruji Spavou
a hledal jsem

smysly na stropech
a smyslům nevěřil
a štětec třel po zdech
poté, co snil

Pod visícím srdcem
jako visí žárovka
klečel jsem pod světlem
jako další stovka

Stovka snílků
stovka dalších zbytečných netvorů
stovka urážejíc dálku
pro svůj sen

Pro svou zbytečnost
a také netečnost
Pro důležitou existenci,
kdy civěl jsem do zrcadla
a říkal,
ty spisovatel jen jsi.

tečka

Sebevrah

6. října 2017 v 7:42 | Ondřej Bezstarosti
Pod ním projížděly auta
lidé žili svoje životy

nikoho moc nikdy
nezajímal ten jeho, přemýšlel

Snažil se vžít do role všech,
těch obyčejných lidí

Až se zamyslel nad pojmem obyčejný
co je vlastně obyčejné?

Kdyby skočil z téhle rozhledny,
byl by jen obyčejným sebevrahem

"Pěkný výhled, co?"
přišla k němu jeho dívka
a objala jej zezadu

Otočil se a dal jí pusu
"To teda jo,"
odpověděl

Symfonie tvých pohledů

1. října 2017 v 17:40 | Ondřej Bezstarosti
Nejtajemnější duší
na provázku mi hraješ
hru tak opravdovou
tak roztomilou

Každým krokem
i úsměvem
otvíráš mé oči
a rozšiřuješ zornice
tvoříš obří báseň
dlouhou z kuchyně až do ložnice

Hraješ si s mým rozumem
jako by to byla vosková figurka
z tvého oblíbeného
seriálu z dětství

A pokaždé žasnu
strháváš můj zájem
divím se a pasu
se po tvých detailech

Tiše tě obdivuju
a zároveň udivuji
na své plátno si tě maluju
jen doopravdy si dovoluji

Tě zbožňovat

Kam dál