Schovaná

Středa v 23:33 | Ondřej Bezstarosti
Zpod bílé peřiny
bílá noha trčící
kterouž líbám místo rtů
na rozloučenou

Se usmívající
žena schovává
je stejná
a tolik a tak moc a hodně
i jiná

dveře přivírám
a ještě na chvíli
spatřívám

Jak usmíváš se
a vůbec o tom nevíš
 

O penězích

Středa v 23:25 | Ondřej Bezstarosti
Rozjeté vozy
plné coca-coly
a defenestrace
ve 21. století...
Rozjeté vozy
plné drog a pohárů,
do kterých si z kočárů
odkládají své věci

Ty rozjeté vozy
bez svých zavšivených koní
jednou narazí do zdí
protože stále z kopce
nic nikdy není

Sůl

19. června 2017 v 20:47 | Ondřej Bezstarosti
Prsty projíždím po tvé hladké zadnici
napichuju tě jako třešeň na vidlici
pořád se směj, Slaná, buď pořád krásná
nezhasínej lampu, noc je stále jasná

Objímej mě kdykoliv
i když ti bude nejhůř
nech mě se ztratit v očích tvých
a v žáru plamenu mých tuh

Prsty projíždím po tvé jemné tváři
palcem zvedám ti koutek úst
splněným snem, co nenajdeš ve snáři
jsi, má Slaná, má Královna všech Múz
 


P.M.P

8. června 2017 v 13:07 | Ondřej Bezstarosti
Výbuchy šílenství
nervózy
neurózy
radosti,
štěstí

A řev a další řev
a pláč a další řev
a plýtvání energie
a třas rukou
a neschopnost
se ovládnout

Se zařídit
nepodřídit
nakukat si život
nakukat si kde co

A i ten pes,
co mi pochčije koberec
to myslí líp

Výbuchy starostí
výbuchy magma
na ksicht
a taky na srdce

a hlavně psát
nezapomenout psát

Tak asi
k mému
fakt debilnímu
životu

Žárlit jsi mě naučila
ty za to můžeš

Vinyl

4. června 2017 v 23:37 | Ondřej Bezstarosti
Přetáčím si vzpomínky
jako černý vinyl
od začátku do konce
přes střed
skrz tvoje vlasy
jako déšť pokrývající
ulici, - mou duši

Přetáčím si vzpomínky nás dvou
zatímco hledíš mi do očí
zatímco zírám na můj odraz
lemovaný modrou krásou
a zakládám vzpomínky nové
takové ty,
na které se nezapomíná

Hladíš našeho psa,
zatímco nás radostí kouše
a zžívá svůj život
s tím naším
-
otáčím se
a vidím tě šťastnou
jako nikdy předtím
.
.

Přetáčím si vzpomínky
jako černý vinyl
pak měním desku
a nechávám hrát
zbrusu nový
se šťastnější hudbou

Řetězy

3. června 2017 v 9:24 | Ondřej Bezstarosti
Konzervativně můžeš smýšlet jak chceš
ale konzervu otevírat budeš
přibližně stejně
a pořád ji budeš muset někde koupit
a pak ji vyhodit
-nechat zničit

A pořád se budeš dívat,
jak někomu na demonstraci
dávají do držky

Zvláštní je,
že nikomu ještě nedali do držky
třeba v knihovně

A až pojedeš tramvají
nebo autobusem
a rozhlédneš se kolem sebe
neřekneš si,
co jsou zač
řekneš si,
jestli taky
neumí otevírat konzervu

Ani můj pes
nechce ke krku vodítko

Život

29. května 2017 v 18:59 | Ondřej Bezstarosti
Skrz rozvážnou a jakžtakž jasnou vizi
odráží se, jako odraz od vody
to nejpromyšlenější
zdánlivě nikým
.
.
život

Pak tvoříme si představy
o životech
když už jsme k jednomu
"opakuju
jako housle ke slepému"
přišli poštou

Život skrz rozkvetlou květinu
vnímám nejvíc,
když kýchám z plic
plných
přes spícího psa
v mém obýváku
až po mou úžasnou přítelkyni
v mém, oh, promiň, v našem obýváku
také
.
.

Život je daleko jednoduší,
než jej vidíme

.,

na to jsem přišel,
když věšel jsem
její osmé kalhotky
.
.
na sušák

Česká republika

18. května 2017 v 11:50 | Ondřej Bezstarosti
Nesložený jako jsem puzzle
když nemám v levé v pravé mám ruce
a tvé tváře
sny co nevyčteš ze snáře
Žijeme v republice prázdné
jak bez mozků tak bez kázně
Trpím depresí vzpomínám na lázně
kde nacpal bych vás bude krásně

A kolem dokola se tady tancuje
když prezident mává
a víno se stáčí a pivo se blije
a bučí vám kráva
za domkem stádo
v televizi o půl osmé stádo
stádo i v práci
stádo i ráno
Bez stáda
vám nenapíšou
léky na záda
stádo a stádo a stádo
a hloupé debilní
xenofobní
stádo!
.
.
.
. ehm
,
Je mi zle ze země ve které žiju
oholte si hlavu
a postavte se židům
hlavně si postavte úd
až budete mít hubu plnou bídy
a zídky
a zdiva
vy zakomplexovaní já zívám
nic zajímavého neznám

a když přijdu do knihovny
hledám padesát let staré knihy
protože to, co vychází dnes
je tak akorát..
zbytečně vykácený prales

Vy pseudointelektuální
kokoti
čeští

Dejte si vlajku na auto
dementi


Bum Bum

16. května 2017 v 12:41 | Ondřej Bezstarosti
Osmá za třetí
přeskakujete své početí
od rození
po dozrání
a všichni prý jsou normální

Sedmá za třetí
vy lžete a nejste pocestní
ba ani počestní
když nejste v ní
tak ta lež ve lži už není poslední

Šestá za třetí
oháníte se jak rytíři
zatímco já spím
vedle své hvězdy
se štítem na hrudi
bez lži jen s pravdou
pod polštářem

Pátá za třetí
neustále fňukáte bolestí
že nic není tak jak chcete
jak by chtělo
vaše příliš líné tělo

Čtvrtá za třetí
je o mé ženě
jež objevila, co neznám
si vážit toho, co mám
se nevzdát - tomu si žehnám
má žena je královnou
mou a všem mým vírám

Třetí se třetí
a za ní už nic není
písmeno poslední
lenivé co souzní
co souloží
na prázdno
jak vaše mozky

a srdce
bum bum

Big eyes

11. května 2017 v 7:36 | Ondřej Bezstarosti
Jestli na světě existuje něco,
kvůli čemu bych byl ochoten
vzdát se všeho,
tak je to ženský zpěv.

Nádhernější,
než uchroptěný alkoholik
čtoucí své básně
někdy v roce 1958

Než jakákoliv kniha
jakéhokoliv génia

Než vyprávění
toho největšího válečného hrdiny

Než řvoucí zvuk
tvořící husí kůži

Než šumění stromů
v největším pralese

Než zvuk vydávající
roztomilé mládě zvířete

Zpěv ženy,
je to,
co miluji

Děkuju Lano,
žes mi to pomohla
zjistit

Kam dál