Slova píšící

Včera v 23:12 | Ondřej Bezstarosti
Nad visícím srdcem
tam kde jsem
kde pozoruji Spavou
a hledal jsem

smysly na stropech
a smyslům nevěřil
a štětec třel po zdech
poté, co snil

Pod visícím srdcem
jako visí žárovka
klečel jsem pod světlem
jako další stovka

Stovka snílků
stovka dalších zbytečných netvorů
stovka urážejíc dálku
pro svůj sen

Pro svou zbytečnost
a také netečnost
Pro důležitou existenci,
kdy civěl jsem do zrcadla
a říkal,
ty spisovatel jen jsi.

tečka
 

Sebevrah

6. října 2017 v 7:42 | Ondřej Bezstarosti
Pod ním projížděly auta
lidé žili svoje životy

nikoho moc nikdy
nezajímal ten jeho, přemýšlel

Snažil se vžít do role všech,
těch obyčejných lidí

Až se zamyslel nad pojmem obyčejný
co je vlastně obyčejné?

Kdyby skočil z téhle rozhledny,
byl by jen obyčejným sebevrahem

"Pěkný výhled, co?"
přišla k němu jeho dívka
a objala jej zezadu

Otočil se a dal jí pusu
"To teda jo,"
odpověděl

Symfonie tvých pohledů

1. října 2017 v 17:40 | Ondřej Bezstarosti
Nejtajemnější duší
na provázku mi hraješ
hru tak opravdovou
tak roztomilou

Každým krokem
i úsměvem
otvíráš mé oči
a rozšiřuješ zornice
tvoříš obří báseň
dlouhou z kuchyně až do ložnice

Hraješ si s mým rozumem
jako by to byla vosková figurka
z tvého oblíbeného
seriálu z dětství

A pokaždé žasnu
strháváš můj zájem
divím se a pasu
se po tvých detailech

Tiše tě obdivuju
a zároveň udivuji
na své plátno si tě maluju
jen doopravdy si dovoluji

Tě zbožňovat
 


Vyvenčení

1. října 2017 v 17:34 | Ondřej Bezstarosti
Probodává mě společnost
děsí mě vztek
můj vlastní vztek
děsí mě potkávat na ulici
něco nebo někoho,
co není člověk,
co nejsou lidi

Podrážděný jsem světem
jeho lámavým kouzlem
a smradem ze stok
a odvodů kanalizačních systému
v jeho posraných městech

Uvažuju ve své díře
při jaké míře
a znatelném dění
a kdy a kde a kdo
si uvědomí,
jak dementní
jak prosté a dementní
to všechno je

A jestli chceme někomu rozumovat,
o tom, co by měl a neměl dělat,
dřív bychom neměli sami
kupovat drahé máslo

Aby se nezkazilo
aby se nezkazil zkažený stát
-sýr,
co nikdo nechce
..
ani já ne
..

A proto,
milý čtenáři
se bojí můj pes
chodit ven

Je chytřejší, než ty

Barevná krev

1. října 2017 v 17:28 | Ondřej Bezstarosti
Vůně období
-respektive-
její pěst
vyrážející mi
všechny myšlenky
z huby

Prahnoucí po nostalgii
dychtící po myšlence
její milence, její milence

Vůně podzimu,
a vražd a sebevražd

A chrabrost srdcí,
co šťastné jsou dnes
a jejich vůně,
a pouhá jejich vůně

Smyčec

1. října 2017 v 17:23 | Ondřej Bezstarosti
Zvuk prostupující místností
lámající vzduch,
procházející zdmi
zvuk něžný,
zvuk upřímný
zvuk vycházející z čehosi,
co výtvorem života je

Zvuk, co rozbuší srdce
nezachrání život,
ale uchlácholí jej
Zvuk sám tak živý
pokud vážně jej berete,
jak vážný dokáže být

O inspiraci

1. října 2017 v 13:43 | Ondřej Bezstarosti
S holou duší
pluješ po stránkách novin
jako vesmírný koráb
či věci, co nevím
Proplétáš se sny,
ty kurvo,
nemůžu tě nahánět
nemůžu tě hledat
Máš barevnou prdel
a jazyk plný lží,
kterým mi olizuješ mozek
jako nakrájené jablko

Jednou tě chytnu do spár
svých vlastních slov
a potom ti nezbude nic, než
být má
být můj nástroj, můj kov

Ruletou

4. září 2017 v 16:58 | Ondřej Bezstarosti
A zrovna, když nejsi unavená
líbám tě od kotníků po ramena
jsi jemná
nahá a nevinná

Spodním rtem kloužu ti po břiše
jako lavina po zasněžené hoře,
kde kolem piercingu dělám ještě
dvě spirály jazykem


A ty nejsi unavená
jen jemná,
nahá a nevinná

Po stehnech kloužu prsty
po prsou jezdím pohledem
i dotekem dechu...
Po tvé nahé duši,
po pýše,
po černi tmy
po světle vášně

hraju si,

s představou
jako bych hazardoval ruletou

A když se ti dívám do očí
a sperma dopadá ti na tvé
růžové bradavky

jednoduše..

nemyslím na nic

Zbabělec

30. srpna 2017 v 23:18 | Ondřej Bezstarosti
Šel jsem po ulici
vedle té nejroztomilejší
ve vší její nevinnosti

"Vždycky mi chybíš,
když odjíždíš
ať už je to jen na chvíli
nebo nikoliv"

chtěl jsem jí tak moc říct

ale zmohl jsem se jen
na letmý polibek
náručí
a pár pohledů

Když její autobus
zmizel za zatáčkou
jako už kolikrát
rozhodl jsem se,
že jí to napíšu

Takový jsem zbabělec

Noční můry

30. srpna 2017 v 23:15 | Ondřej Bezstarosti
Z potu do probdění
se střídá se dnem nedělním
ta noc, co křídla má
však lítat neumí

Různé domnění
představy bez myšlení
barvy obrazců a jejich pocity
co mě do světa vracejí

Z deště kyselého potu
budícím se spisovatelem stávám
běž má noční můro
ukájet se na jiných stvůrách

Kam dál