Květen 2012

Čumím do Prázdna

31. května 2012 v 22:46 | Ondřej Bezstarosti
Ani nesedím, ani neležím, ani nestojím, vlastně neexistuju
Nevidím nic, bolí mě hlava, uvažuju
Nad tím, proč jsem takový
Že mě sere pracovat a nenávidím okolí


Miluji ženy, jako muž, jako úspěšný ubožák
Všechny jsou jiné a právě to se mi líbí
Jediné co bude vždy v pozoru bude můj pták
I v prázdnotě najdeš originál, nasrat na to, co kdo tvrdí


Jsem sám svým pánem, šéfem a pohřebákem
Sere mě to neustálé zírání na rozmazané Nic
Jsem sám svým pánem, v ruce s pérem
Ať už píšu anebo si ukájím chtíč


Měl bych dávno spát, nechce se mi, zírám
Měl bych s tím vším přestat, nechce se mi, umírám
Jsem mladý tělem ochablý myslí
Čumím do prázdna a je mi jedno co si kdo myslí


Jsem, ale nebyl jsem, a ani nebudu
Sám se svou prázdnotou budu padat na hubu
Sám se svou rauší tlumenou sračkama
Sám se svým snem, s mýma ženama
Proto čumím do prázdna
A proto nikdy nepřestanu

Štípou Mě Oči

24. května 2012 v 22:07 | Ondřej Bezstarosti
Sedím na své židli
Nic se mi nechce
Nepodporuji bibli
A štípou měoči


Jsem posvátný muž dnešní skurvenosti
Ne proto co dělám
Ale proto jak to dělám
Serte na mé písemnosti


Štípou mě oči
Už se nemůžu dívat na to všechno kolem
Posral jsem mnoho věcí
A jen tak sedím za stolem


Štípou mě oči
Kvůli lásce
Život je jako ejakulace
Buď skončíte v hajzlu nebo v piči


Jsem ohavný mladý muž
Štípou mě oči
Mám problém s chůzí
A bolí mě když močím


Stěžuji si na všechno
Jako starý páchnoucí památník
Štípou mě ty zasraný oči!
A jediný můj přítel je hrobník


Nenávidím to co dělám
Chci to dělat
Nenávidím to protože to dělám
Hledám cestu jak to všechno neposrat


Poseru i to že ujdu dvacet metrů
Představte si že bych měl kázat světu
Svět by se zhroutil a bouchnul
A mě štípou oči jdu se najíst nebo zdechnu

Jsem Kokot

23. května 2012 v 21:42 | Ondřej Bezstarosti
Poznal jsem ten pocit
Když žena napíše že jsem kokot
Jsem kokot…
Nejsem umělý, nemůžeš si mě jít koupit

Jsem kokot
Ani vymrdanec
Ani skurvenec
Ale kokot

Jsem rád kokotem
Svět kolem vás se mění
Cítím se ale jako za plotem
Lidé se mi smějí

Kokot s fantazií vyprahlou jak velbloudí hovno
Kokot nazvaný Ivetou
Kokot s hlavou vymletou
Nepřemýšlející těžké břemeno

To Ona mě kokotem nazvala
To Ona ze mě kokota udělala
To Ona za to ale nemůže
Že já jsem kokot a ona růže

Představte si kokota a vedle něj růži
Představte si jak se musí cítit muži
Když ženami jsou nazýváni kokoty
Stačí že to sami ví, konec sebejistoty

Jsem kokot, Ano opravdu jsem
Kvůli věcem co dělám, kvůli tomu co píšu
Jsem kokot, Ano a stále asi budu
Možná nechci jim být ale na to se nesmím ptát..

Ospalý

22. května 2012 v 20:49 | Ondřej Bezstarosti
Ospalý jsem se vždy potýkal s problémem
Jsem sebedestruktivní bez hlavy se svým systémem
Jsem ospalý a už je něco po jedné ráno
Postel mě teď pro mě bude jako ženské lůno
Jenom Já ani ty a dokonce ani Ty..
Ospale si uvědomuji hloubku noci

Všude je prázdno, vždycky bylo
A mou báseň přečte stejně pár lidí
A pro těch pár lidí tu zanechávám veliký odkaz
Že spaní je k ničemu, že mozek je stejně v hajzlu

A i přesto, že na mě lidi serou a strašně se přetvařujou
I přesto jsou tu i lidi, kteří jsou dokonalí, jen neexistujou

Jsem ospalý a proto přemýšlím jinak
Upřímný alergik na zkaženost a děvky
Upřímný milovník úsměvu a jedné ženy
Ospalý, sedící zde ztroskotaný

Miluji ty hvězdy, když je jich moc
Modré oči, a primitivní noc
Primitivní slast ochucená betonem
Jsem ten v pondělí ospalý, otráven

Vytížený Lidským Smradem

15. května 2012 v 21:18 | Ondřej Bezstarosti
Tenhle úryvek shrnující život vymyšleného člověka zachycuje, jak určité věci dokážou člověka zničit. Udělat z něj vyvrhel. Také zachycuje, že na světě ještě existuje pár lidí, kteří se dokážou odvděčit.

Když jsem vyšel ven pocítil jsem pouze dvě věci. Nesnesitelnou zimu a oslňující světlo. Starší muž stojící před svým domem v kocovině, spodním prádle s cigárem v ruce. Nechtěl jsem se už sám sebe ptát proč to tak stále je a ani jsem neměl chuť. Proč jsem pořád takhle v propasti s penězma v náručí, které mě tam vlastně dostaly.
Znechucení okolností mě neustále srážely k zemi. Jednu noc jsem měl alkohol, ženy, nepředstavitelné vášnivé slasti a druhou noc jsem seděl s cigárem na posteli, klepoucí se nad sklenkou levného vína. Bývávalo období, kdy člověk mohl mít vše. Ovšem mít vše pro mě znamenalo nemít nic.
Stále jsem stál před tím domem, pozoroval kolemjdoucí lidi a bláznivě kouřil v trenkách v mínus desíti druhé cigáro. Pozoruhodně jsem se takto zbavoval kocoviny. Přijelo staré Camaro ještě staršího kamaráda. Zajímavý člověk s plnou peněženkou a velkým chtíčem po plnější.
Přicházel ke mně s blaženým výrazem na tváři. Starý přítel. Dan se ten blázen jmenoval. ,,Už zase?" zeptal se, ,,už se zase léčíš?" Přikývl jsem a okamžitě toho bláznivého staříka pozval dál.
V kuchyni jsem si nalil sklenici piva a mu jsem připravil kávu. ,,Hej starče?" ozvalo se z obýváku, ,,kdy už zase vstaneš z popelu?" Usadil jsem se vedle něj do gauče postavil před něj kávu a odpověděl: ,,Až přestanu mít poslední peníze. Nechápal jak mě ten život profesionálního divadelního hráče neskutečně štve.
Už dávno jsem to nedělal. Vydělal jsem si hromadu peněz a přestal mít chuť. Ničil se z neznámého důvodu, nedospěl k ničemu pádnému. ,,Já už nemám chuť Dane, já už nemám motivaci."
Měl jsem ho rád, ale byla to vlastně svině s penězma v očích. Už nechci ať na mě někdo vydělává. Už tři roky ne a dalších X let nechci. Nahnul jsem se k němu, vypil mu zbytek kávy a mile ho poslal ke všem čertům.
Vyhaslá hvězda kvůli lidské hlouposti, nadutosti, robotismu, finanční nenasytností ani bulvár už o mě neměl zájem. Odmala jsem chtěl být ledacos, ale vždy mě tak trochu oslovovala literatura. Nikdy jsem k ní neměl daleko, ale když jsem se snažil prosadit, lidi mě uzemnili. Pořád mě to bavilo, za jakýchkoli okolností.
Od konce mého herectví začaly být ty večery, kdy jsem psal pod tíhou omamných látek nekonečné povídky neuvěřitelných lidí, mou rutinou. Buď jsem jen tak seděl a pil, užíval si s lacinými prostitutkami nebo sjetý psal někdy hlouposti, někdy díla. Povídky o sexu, vášních, či o vysoce nadprůměrných lidech žijící bezstarostný život. Slova, halucinace, text, spánek.
Po hodině a půl, kdy jsem se dostal do normálu zazvonil zvonek. Panebože ta ženská ještě žije? Aneta byla kdysi narkomankou, kterou jsem dostal ze spárů pekel. Neviděl jsem ji šest let.
,,Ahoj Jamesi. Ty jeden ztroskotanče. Něco ti dlužím". Jako anděl kolem mě prošla usadila se do křesla podívala se na mě a pronesla: ,,Nestůj tam tak mlčky a dones mi prosím tě něco k pití."
Tahle holka je ta, která je teď matkou mých dvou dětí. Tříletá Líza a pětiletý Roderick. Tahle holka je taky ta, která mě v mých čtyřicetiosmi letech dostala z alkoholismu, drog, trýznění duše. Holka díky které jsem dnes žádaný spisovatel a díky které jsem poznal, že na světě existuje špína a absolutní stoka, ale i přesto si tu lidé dokáží pomoct.

Jak Může Někdo..

13. května 2012 v 21:06 | Ondřej Bezstarosti
Jak může někdo milovat
Jak může někdo zbožňovat
Sladce políbit a slibovat
Podívat se do očí a lhát

Jak může někdo alkohol pít
V neustálých slastích o životě snít
Jak může někdo ničit svůj život
Takový člověk je pro mě píča a kokot

Jak může někdo nenávidět prostou iluzi
Iluze jsou skvělé malé skvrny na obloze
Jak někdo může iluzím podlehnout
Pravda je to svinstvo zkus mě poslechnout

Jak mě může někdo chápat
Nemůže nebo nechce?
Jak mi někdo může rozum do hlavy cpát
Je to píčus? Nic nemá v lebce?

Jak mě může někdo soudit
Obrovským způsobem mé jméno pošpinit
Jak může někdo milovat
Nic ale nedělat a tiše se vzdalovat, utíkat

Jak můžu milovat polibek a oči?
Když to vede jen k penisu a píči
Jak můžu milovat ženu?
Když nemám úctu ani k sobě a žiju skrze pevnou stěnu

Jak může někdo zapomenout jméno
Jak může někdo zneuctít ženské lůno
Jak někdo může zmlátit něžné pohlaví?
Zmrdi jedni zasraní

Nechápu jak někdo může takhle žít
Celý život prosrat a ve svých hovnech hnít
Nechápu ty lidi ty prolhané stroje
Nedám vám nic co je moje zůstane moje!

Tři Poezie Zkaženosti

3. května 2012 v 21:42 | Ondřej Bezstarosti
Tři věci na důkaz prohnilosti
Hnus, začátky a konce nedbalosti
Smradlavé nohy z pod mostu hnijící
Matky potichu do prázdna křičící

První věc je sexuální nedůstojnost
Perverzní onanování nad chrabrými biči
Oznamující utrpení podepsané samotnému chtíči
Zvěrstvo konané kde mizí všechna lidskost

Hrůzné tajné experimentování s lidskou kůží
Chtíč je ten ďáblův nástroj, který milujeme
Chtíč je ten nástroj, který potřebujeme
Ovšem jest takový jako stonky růží

Druhá věc jest drogová radost
Stojící totem kolem kterého skákají slepí lidé
Totem jako zasraná závislost
Je to k dostání tak hodujte! Umírejte!

Seženeme to všude, chceme to, musíme
Jakékoliv svinstva do sebe bušíme
Děláme věci, které vidíme
Vidíme věci, které neděláme

Třetí věc jest poslední kapkou
Zbytečná věc, peníze, nehmatatelný chtíč
Všichni mají dost a přitom nemají nic
Zabíjejí proto svou naostřenou břitvou

Peníze lítají vzduchem jako kapky krve
Všechno je zelenobílé a černé
Peníze jsou kořeny stromů smrti
Kácím strom, nechci peníze, radši napiju se rtuti

Moje prsty vždy budou bezstarostně psát
V hlouby duše mě však doba bude užírat
Tři věci, které jsou rutinní zábavou
Usmívám se a dopisuji báseň temnou