Říjen 2012

Netopýr

31. října 2012 v 23:27 | Ondřej Bezstarosti
Pískám si a nevidím
letím
neznám
nechci
sám sobě závidím
jsem hrdý na to, že každý mě zná
v mém ztělesnění jest vždy trochu zla

A já si pískám a kličkuju ulicí
všude to smrdí
a já nic nevidím
a tak je to lepší
ještě abych necítěl
smrad, zkaženost
to abych jinam uletěl

chtěl bych do ráje, ale jsem netopýr
jste povrchní šmejdi, děraví jak sýr
a proto nemůžu do svého ráje
protože vaše hloupost
povrchně buduje koňům jejich stáje
nekonečná, zbytečná posloupnost
hrubost
oddanost
krutost
debilita
radost
a já vás nevidím
i tak vás mám dost

Dobrou noc
jdu viset hlavou dolů
Dobrou noc
se svou milovanou
do svých šachet
do svých dolů
už nechci slyšet tu vaši držku prolhanou

Když jedeš prázdným busem, myslíš na úchylárny

30. října 2012 v 22:41 | Ondřej Bezstarosti
Když jedeš v busu bez řidiče
jsi pán své jízdy
když myslíš na všechny ty čuráky a píče
jsi si dobře vědom ten lidské bídy
když zapomeneš na tyhle věci
zapomeneš i na to, že za volantem nejsou žádné oči

Slepá jízda
občas někdo nastoupí
občas někdo vystoupí
občas někdo za jízdy
na tvrdo vyskočí
a takový je život
plný čuráků a píčí

a já jsem ve svým busu
jedu obrovskou rychlostí
všude venku je tma a led
ale já si sedím se vší hrdostí
s mou stoletou radostí

Však vím, že blíží se zeď
do které to napálím
že pokud něco neřídíš
taky neuhlídáš
a debil co řídí svůj život
nikdy nezajede do těch fantastických ulic
a debil, kterýmu řídí jeho bus jeho šofér-kokot
zapomene se na něj nezbude po něm nic

A lidi skáčou z jednoho busu do druhého
a zase zpátky
a je to silné jako smrad uschlosti
smrad stáří, demence a hlouposti
Silné tak moc, že sám nevím
zda blouzním
zda náhodou pod vlivem fantazie
randím s mou hlavou
s mou zašlou myšlenkou
projetou zastávkou
či propadlou jízdenkou

A všechny ty úchylárny
chceš udělat když zrovna
zrovna
nikdo tam není
když zrovna
zrovna příjde tvé nadržení
a když zrovna máš chuť na hloupé
nelítostné
políbení
dostane se ti to
anebo se ti nedostane požehnání?
to záleží
jak moc na takové úchylárny myslíš
a či spíš
nebo své srdce po autobusu honíš

Dobře-špatně
temně ve světle

HRA

28. října 2012 v 0:43 | Ondřej Bezstarosti
Všechno je hra
dnešní
virtuální
a já hraju
a hraju rád
a hraju stále
umírám, žiju, chodím spát
Jak ve Falloutu je život těžký
tak v reálu je život lehký
jak v Battlefieldu příjde respawn
tak v reálu nepříjde nic

a já hraju svou hru v mém životě
a já miluji hry nad cokoli na světě
a HROU je všechno kolem nás
a hrou je obrazovka, dead island
zombie a jeho zlomenej vaz

hraju a už ztoho víc a víc blbnu
ale co dělat když v reálu debilně chřadnu
a když život je zkurvená pruda a hovno
zapínám PC a jdu střílet do hlavy, rovnou
a kdo někdy něco hrál a rozumí tomu
ví, že hraní je víc než jen hrát call of duty dvojku
jednu hoďinu
jako debil..

A závidím sám sobě!

26. října 2012 v 23:44 | Ondřej Bezstarosti
Lítám, přemýšlím
chodím, sedím
nedělám nic, vše mám
jsem lenochem, určuju řádky
a ty díváš se zpátky
není odpovědi bez otázky
občas cítím se jako rezavý plech
bez citů, bez lásky

zmatkuju jako mravenec před smrtí
utíkám tam kde ohnisko bývá
já nechci, někdo mě nutí
nemužu jinak, když tak upřímně z očí do očí se dívá

Jsem kus drátu, rezavého drátu
jednoduchý, krásný, špinavý, nemocný
jsem nemocný
a nemocný s nemocným nejvíc rozumí si
a ostatní lidi
nikdy netvrdí že všechno pochopí
oni si to myslí
oni to ví
a to je chyba
a proto jsem nemocný
protože nejsem další zdravá dementní ryba

a nemám páru jestli mě někdo čte
a nemám páru jestli těmhle básním věříte
a nemám páru o tom co znamená být šťastný
protože jsem šťastnějším

když člověk posuzuje báseň podle rýmů
je povrchní blbec, zmizel jako mnoho mých stínů

Dál byl jsem v dáli, když všichni nic nedali

22. října 2012 v 22:53 | Ondřej Bezstarosti
Čím víc sjetá coura
toulající se ulicemi
temna
sucha
tím míň bezdušná matka
toulající se našemi
srdcemi
jako ta coura ulicí

Miluju nápady, mám je
miluju je
nenávidím zloděje
kradou mi je
co je tvoje kokote
s tím sám žij
co je moje
zůstane moje

A když i ten poslední feťák
přestane fetovat
nezbude nic jiného než čistokrevný
ulízaný, houmles
A ten houmles mi řekl
že lehce dostaneš se dolů
a těžce nahoru
a přitom kdyby nehrál automaty
zase by byl vpohodě

Ale proč? Když jde jen o smrt
a po smrti se jde přece nahoru
nebo ne?
je křesťanství
jako feťáctví
Je neporazitelná pyramida
jako kostel
Je Ondřej Bezstarosti dál
možná ano
možná, ale přidáváte na tempu tím
že couváte
kurvy

Nevyjádřil jsem nic

12. října 2012 v 21:42 | Ondřej Bezstarosti
A navíc jsem skočil ze skály
když roztočil jsem se o výklenek
můj xicht, moje oči se smály
radostný debil co po něm zbyl jenom flek
Utápím svůj život ve ztrátě času
utápím svůj život v poslouchání ženského hlasu
utápím svůj život ve vodě, kde se dá dýchat
jedinej smysl života je mezi sebou píchat!!
většinou spěchám
většinou nedýchám
někdy mám pocit, že z nasranosti sám sebe pobodám
jednou se odhodlám
projít prázdnou ulicí
aby všichni falešní lidi, byli taky lidi mlčící
Sedím ve vězení kde všichni semnou skáčete dokola
jako blázni stejně oblečení
jako píče zkurvený!
život je mříž, a debilní vesnická tombola
a čímdáltímvíc jsem podrážděně vykleslý
a můžu napsat jakékoli slova a vy jste ztoho vyměklý
a můžu si napsat co chci a vy jste vyřešení
a můžu hodit obrátku na lešení
a mlžu všem sviním ukázat utrpení
a vám to může být jedno vy kurvy moderní!
co řešíte můj život a její
a neřešíte svůj, a tak vám na hrob hodím jmelí!

Rozdvojená osobnost

9. října 2012 v 21:04 | Ondřej Bezstarosti
Být nad věcí je jako držet ji v ruce
Ale proč držet v ruce něco, čím se dá vraždit?
Vidím sám sebe procházet
zdravím se, usmívám se, potřebuju se dohnat
ne stále jen doprovázet

Na světě vidím jen dva lidi
Mě a mě, až budu mít pohřeb budu brečet v první řadě
až budu mít svatbu pujdu si za svědka
světlo je moje hudba a smrt moje sousedka

vidávám sám sebe když spím s ženou
vidím se stát u postele se sklopenou hlavou
vidím sám sebe vcházet do bytu
vidím sám sebe jak řídím autobus a prodávám si jízdenku

jdu na hajzl srát i když jsem sebe viděl
jak jsem odtamtud teď vyšel
ve snu žiju sebe a nenávidím tebe
Bezy, ty seš strašný šílenec ty zmrde!!

Když se vydím skočit z balkónu
vidím se pak i ležet na místě
jdu po ulici a čumím do země
a sám kolem sebe skáču a řvu: Ondro všimni si mě!!

je to strašně zmatený život když zvládáte věci
věci které jste už zvládl nebo posral
už žehnu se v té peci
v peci do které jsem sebe zavřel
ABYCH BYL JEDINÝ!

Kiss Me

7. října 2012 v 20:38 | Ondřej Bezstarosti
Jednoduché a prosté
je když žena líbá muže
není to neslušné ani sporsté
když dělá se co má, i to co se nemůže

Jsem líný, ale zatebou příjdu vždycky
sám obejdu překážky, sám si pod nohy nahážu klacky
sám k tobě dojdu, zatebou
usměj se a bez myšlení buď semnou
S naší fantastickou myšlenkou
budem za ruku pobíhat po louce, kde kytky modraj a potom azse rudnou

Je to příběh čistého zoufalství?
je to příběh čistého feťáctví?
je to příběh čístého magorství!
když jsme úplně normální a vznášíme se v oblacích

a tvoje zrzavé vlasy mi zatemňují hlavu
nevidím ani na metr a zanedbávám stravu
cítím se jak feťák závislý na zrzce
kiss me, a navíc už neptej se

Jsem Mimo

2. října 2012 v 21:16 | Ondřej Bezstarosti
Jsem mimo, čumím do prázdna
jsem mimo, hledím z výšky a volám svý jméno do dna
slyším věc jménem ozvěna
slyším věc jménem propast a zvuk jak se podlomují kolena

Oslňuji sám sebe, když se zavřu doma na hajzlu
oslňuji se krásným pocitem být mimo
jako slunce já oslňuju tě
jako když si zapomeneš sluneční brýle doma v Létě

Jsem tak uzavřený, že mě každý zná
a znají mě líp než znám se já
a tak jsem stále mimo, stále a stále
když si myslím že se jmenuju Ondřej Bezstarosti mýlím se ty vole

Jsem mimo od pátku do pátku
jsem mimo když mi někdo říká nějakou sračku
Jsem mimo když se někdo povyšuje nad ostatníma
a jsem mimo když mě tvoje vůně objímá

Jsem tak strašně vytěžený
jako lom
jako strom
jako poslední kapka v rybníku
tak já jedu svůj poslední svalom

a to je ten rozdíl mezi mnou
a tebou
že já mám svou
a ty máš mrtvou, nebo vymyšlenou

Jsem Mimo
Tak udělejte si ztoho další drámo