Na Velké

18. listopadu 2012 v 23:02 | Ondřej Bezstarosti
Dlouho jsem nepsal na místě, na kterém jsem dlouho nepsal. Zní to logicky? Znáte ten pocit jak tam jen tak sedíte a čekáte jako mnoho lidí na smrt? Jako na jídlo. Jako na večer.

Nejsem tu sám. Jsou tu semnou zdi a dveře. Malý prostor, velké zdi, můj mozek a impulzivní tlaky. Tlačím. Znova a znova. Neúspěch. Jen tak sedím, píšu, přemýšlím, modlím se ke všem bohům abych se už konečně vysral. Je to pěkné místo. Pouze ale s fantazií. Slyším odsaď televizi a relaxační hudbu. Taky slyším jak se soused o patro výš zrovna vychcal. Dávám přestávku v mém psaní a znova tlačím. Další nezdařilý pokus. Pokračuji v dosavadní činnosti.

Ono je to vlastně strašně divné. Můj výkal putuje do kanalizace kde hnije. Tak jako já vylezu z hajzlu mezi lidi, kde hniju. Je to vlastně celkem posvátné místo, ten záchod.

Záchod je jediné místo kde člověk nehnije. Už jsem tu dělal spoustu věcí. Zpíval, masturboval, četl si knihu, zvracel, poslouchal hudbu nebo jen tak zhasínal a rozsvěcoval světlo. Začnu sem asi chodit při svých volných chvílích. Jen tak se posadit na hajzl a přemýšlet. Samozřejmě tu nevyřeším základní problém života, nepochopím lásku a nezjistím co je po smrti, ale alespoň se zavřu, nebudu hnít.

Chtěl bych na hajzlu zemřít. Toaletní papír by byl svědkem mé smrti, trubky posel moji mysli. Stejně je to jedno. Není rozdíl když můj duch skončí v kanále anebo mezi lidmi. Opravdu to není zas takový rozdíl. Lidi stvořili kanál abych tady mohl sedět.

Aaaah. Konečně. Dokonáno. Sbohem hajzle. Ještě se setkáme. Mám ho rád. Natahuju trenky s kalhotami, splachuju a vycházím ven. Dál hnít.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama