Vesmír v mé hlavě

10. prosince 2012 v 20:54 | Ondřej Bezstarosti
Procházím v prázdnu, neznám strany
procházím v prázdnu, tma a rány
hlasité krákání, všude lítaj vrány
všechno je komplikované stejně jako ženy

Tvrdé halucinace či pravda to jest?
Temnota, ztracení, ale žádný stress
nejsem to já, který se bojí
jsem sám, pluju, v mysli mojí

Jsem výrobcem i nakupujícím
dostávám obrovské až všemocné bonusy
Stále důvěřuju sobě, svým dýchajícím plícím
vidím i to nejmenší světlo ve tmě, radostně přeskakuju kaktusy

Doprovázej mě zelené oči
Její rty mě líbají na krku
Její duše s tou mou tančí
pluju v prázdnu, přitom mě ona drží za ruku

Různé geometrické tvary střídají pocity
Všechno má význam? Všechno týká se rarity
Jsem závislý na ztělesněné droze
Její duše pulzuje, pulzuje u mě, v duši, v noci

Rád skáču po vesmírným prachu
rád plavu v hloubce, bez síly, beze strachu
občas bojím se lidí, bojím se kontaktu
Pluju do prázdna, jsem kapitánem tohodle trajektu

Myslí mi to extravýhodně
I extravýhodně je však občas velice o hovně
vždycky stavěl se u ostrovů, nikdy nejel pryč, rovně
jen jedna osoba mě chápe, ostatní tváří se odpůrně

Zbožňuju tebe, když vznáším se ve vesmíru
už chci zůstat stebou, už nechci černou díru
pluju v mé mysli, je to obrovská metafora
občas ráj, občas krtčí nora

Jsem drzý
jsem závislý
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama