Leden 2013

Sedím na prdeli, kdo mi to vezme?

30. ledna 2013 v 23:39 | Ondřej Bezstarosti
Noc, ráno, svítání, úplněk
sedím na své prdeli a vy máte vztek

vídávám všechny ty nohy
všechny ty oči
všechny ty vlasy
úsměvy
a já sedím na prdeli
a píšu nemilosrdné starosti
když jsem bezstarosti
nezáleží na lidskosti
záleží na myšlení
smutku a radosti

Víte vyfotit něco, není zas tak těžké
zkuste někdy vyfotit
lidskou smradlavost
nevyfotíte
možná vyfotíte lidský hnus
smradlavost nikdy

Noc, ráno, svítání, úplněk
sedím na své prdeli a vy máte vztek

k zamyšlení? to si nemyslím
tak k čemu to je?
pořád otázky, k čemu vy žijete?
k uctívání boha a reklam?
to jsou vaše chyby
v konečném důsledku vám nic nedám


Nic nedělám, sedím na prdeli
popisuju neskutečné poryvy
žiju dokud uvažuju
dokud umím dojít na hajzl
dokud se vyprázdňuju
odpadky musí pryč
jako špatné lásky
z mého těla, života
ven
zmizet

Noc, ráno, svítání, úplněk
sedím na své prdeli a vy máte vztek

Teoreticky sedím na prdeli
prakticky za váma dojdu
buď chci něco já
nebo to chcete vy
nebo oba
ale to už něčím smrdí

hudba, vášeň, cigáro
bez vína nic není ono
bez vína voda nemá kouzlo
v noci mi to přemýšlí
k ránu jsem jako ta voda

Noc, ráno, svítání, úplněk
sedím na své prdeli a vy máte vztek

Plyšák

30. ledna 2013 v 19:03 | Ondřej Bezstarosti
Odtrhneš mu hlavu, vyletí peří
nebo místo peří vyletí peří
nevinná hračka, mnoho lidí se ji bojí
mnoho lidí zabila, mnoho úchylů ukájí

vidím temnou stránku lidskosti
jak někdo může vytrhnout z rukou méďu chudé ratolesti?
metaforicky napsáno
vaším svědomím podepsáno

Plyšový voňavý medvídek, co díval se z dálky na ty zvěrstva
když něčí mámu mlátil něčí táta
když něčí život vzala droga
medvídek z Bogoty, čistý kokain

a pak dítě, které bylo závislé na plyšákovi
už nemá nic víc, než plyšáka
od mala chtělo aby žil
tak moc, že nůž zajel do něčích žil
a medvěd to viděl
ale neřekl nic
jak by mohl?
je zavřený v plyši
v koutě, kde ho ožírají myši

a tak čumte na svoje životy
aby jste se nestali medvědy
nechci vám radit, klidně dělejte svinstva
alespoň budu mít o čem psát
Medvídek Plyšový
Svinstvo jde cítit, je nový

Žiju život prostitutky

29. ledna 2013 v 19:39 | Ondřej Bezstarosti
Nemám peníze, mám peníze
Sex? Obchod?
vymrdejte semnou ženy, zaplatíte
Nebo zaplatím já?
a kdo je můj pasák?
moc otázek, ale pasákem jsem já sám sebe
to vím
nikdy se nezměním

Žiju život zasrané prostitutky
Ale nestojím u cesty
Ale neberu drogy
Ale chlast mi chutná
a všechny ty ženy taky
Dno, Vysoko, Nízký tlak

otázky mi už nikdo nedává
protože neodpovídám
jsem pouze coura
se kterou už vyjebala kdejaká kurva

a vy mě všichni znáte
paraziti
jsem vaše oblíbená prostitutka
nemáte nic
a chcete něco?
fuck you bitch

sprostá luxusní prostitutka
uschlá jako tvoje růže, pamatuješ?
ty sama víš, jaký jsem
dala jsi mi facku, když jsem řekl, že čurák jsem
a teď by jsi mi ji možná dala, protože čurák jsem
jsem prostitutka
důležitá pro vás jako pivní zátka
peníze, potrhaná látka

Já nikdy nebudu čekat, až vy příjdete
musíte mi zavolat, příjdu já
taková prostitutka
ale žena musí být vždy jen jedna
??
!!

Bába

27. ledna 2013 v 23:42 | Ondřej Bezstarosti
Vůně stáří?
nevoní mi to
každopádně senilní Báby mi vadí
Vůně stáří?
obchody, hlupáci, celé stádo
každopádně Bába a křížovka, se znají

Tečka

A život je křížovka
a bába je tajemka
všichni jednou cinknem jako mikrovlnka
A zhnijem jako Bába a její podprsenka

Tečka

Neberte to s podhledem
já viděl Bábu
byla pomalá
schovaná ve svým hábitu

Tečka

Když někdo sebral, jiný dá

27. ledna 2013 v 14:44 | Ondřej Bezstarosti
Každý rozebere moje slova
do posledního detailu
byl jsem pod vlivem
sám sobě nevěrný

A tak jsem ten co je uprostřed
někdo mi sebere drogu
dá mi detox
příjde jiná droga, dá mi pusu
a všechny ty holky/drogy mě pomalu zabíjí
a já mám umírání rád
přesto bych umřel jen s jednou ženou
napořád
tak rád
rád
rád

řekli mi vypiš se z toho
jak se ale můžu vypsat ze psaní?
jste blázni? Jste normální?
usmějte se, kouření, chlastání, líbání

A vlastně když otevřu oči tak to není tak bledé
ty její oči už se na mě nedívají
každým dnem mi to víc a víc nevadí
ani hvězdy na nebi ani vesmír
slunce měsíc
plané řeči, bylo jich tisíc

a tak si sebrala co chtěla
a přišla jiná a ta mi cosi dala
to cosi mám u sebe pořád
čekám až mi to někdo příjde sebrat

Déšť a lavička

25. ledna 2013 v 22:17 | Ondřej Bezstarosti
Seděl jsem uprostřed mého bytu, všude kolem smrad, bordel, tuny prachu, myši povídající si nesmrtelné historky, kterým my nikdy nebudeme rozumět. Dopil jsem poslední sklenku toho zašlého, neúnosně hnusného chlastu, oblékl se a šel ven. Pršelo a pršelo hodně, tak jsem se ještě stavil pro deštník.

Vždycky mě nasíral déšť. Tak jako mě nasíraly ženy, které mě pořád vydíraly, pořád si hrály s mými city a tak jsem vždycky zůstal sám, ve svém hnusném bytě za 9000 měsíčně. Poslední žena mi řekla, že nejsem, jaký jsem býval, omyl, to ona se změnila. Tak moc nechtěla, abych se pro ni změnil, že se změnila ona sama. Zahodil jsem to za hlavu jako plechovku piva, zapálil cigáro a vyšel do deště úzce schovaný pod deštníkem. Neměl jsem prachy, ostatně jako každý reálný píšící básník. Sraček plno, prdelí málo, dobrých žen míň a míň a z toho jsem brával vždycky inspiraci a ještě nejspíš asi dlouho budu.

A tak jsem šel neznámo kam, prohlížejíc si cestu, mokrou, neúnosnou cestu. Sedl jsem na nějakou lavičku uprostřed tmy, neměl jsem páru proč, nejspíš to po mě něco chtělo. Nějaká věc, která mě jen tak drží a nepustí mě a neříká si deprese ani nespavost ani štěstí ani láska ani závislost. Možná čistý chtíč nebo tak něco. Každopádně jsem seděl, kouřil cigára a přemýšlel, co bude dál. Ze tmy, která mě tak fascinovala, se najednou vynořila žena, která mě posléze fascinovala ještě víc. Možná někdo stejný jako já v ženském těle. Nejspíš ne. Každopádně jsem měl štěstí.

Seděla vedle mě, zpod kapuce ji čouhal mokrý vlas a kouřila jemné ženské cigáro, byla sexy a byla smutná a byla velice chytrá a vzbudila ve mně jakousi jiskru. Mluvili jsme spolu hodiny. Noc putovala svým bludištěm a já nevnímal nic, jen ji. Doprovodil jsem ji domů, byla skvělá, brilantní žena nad věcí, která neměla v životě moc štěstí. Kristýna, tak se jmenovala. Tajemná. A tak jsem ji doprovodil domu a šel nasytit mou duši tmou. Zajímavé. Fascinovala mě. Třeba mě někdy fascinovat ještě bude.

Přepych

24. ledna 2013 v 22:56 | Ondřej Bezstarosti
To je mi zase jednou další hovno
přepych, věc jen tak na oko
Jako láska od ženy, která ti druhý den nasere
Přepych jsem chtěl kdysi, ale už je to dávno

Telefon mi přestal zvonit
a tvoje postel už nikdy nepohostí mou prdel
přepych, taková blbost
nikdo nevidí, každý je slepý, mlčí, mlží
brečí
a já to slyším
a musím to poslouchat
nemáte prachy
nemáte srdce
na svůj přepych
sebevrazi, klepající se ruce

Pro někoho přepychem je sračka
pro někoho je to nové auto, peníze
Zajímalo by mě, kdo si čeho víc cenní
jestli ztroskotanec, nebo taková ta stará dobrá kráska

Máte své přepychy
libujte si, líbejte se
máte své problémy
neřešte je, milujte se
poznáte
proč na hajzlu v kabince sere se

Slyším za oknem řev malých dětí
jsou to staré báby
celý život chtěly přepych
teď mají hovno
báseň za básní
znalec za znalci
Všichni jste k hovnu
nemám vás rád

řeště mou prdel
řeště mě
tohle já chci
a myslím, že i mé sémě

váš přepych, tak směšný

A všichni ti lidi, co ti dají radu do života

23. ledna 2013 v 22:43 | Ondřej Bezstarosti
,,Když chceš být něčím
snaž se, dokážeš to"
a plno žvástů a žvástů
a míň a míň vlasů

poctivý drží hubu, nezajímají ho ostatní
nepotřebuje ostatním pomoct, je to sračka

ta samá sračka, jako si myslet, že rýmy se rýmují
že básně se jen tak pro nic za nic píší
a že lehké je namalovat kde jaké zátiší
všichni ti lidi, co si myslí, že něco mají

Nikdo, koho znám, to ještě nikam nedotáhl
a přesto mají své rozumy
po ránu se snima zdraví
po večerech s nimi spí
když píšou kdejaké ohlodané spisy.
a nic z toho není tak tajemné, jako třeba oči Mony Lisy

A všichni ti lidi, co ti dají radu do života
nasírají mě
a všichni ti lidi, kteří si myslí, že chceš jejich respekt
nebaví mě

občas chci být sám, je mi z lidí zle
chci psát, jen já a moje rozviklaná židle
a je mi mdlo, a přitom jsem tak strašně rád
když je někdo moc hloupý na to, aby mohl radu dát

a tak se starejte o svůj život
nebo ne, jak chcete
stejně jednou zvadnete, jako kdejaký kokot
sami radu sobě nedáte, umřete

Dejte mi ženu
já napíšu báseň
dejte mi její úsměv
zase příjde něco jako den

a všichni ti lidi, co ti dají radu do života

Změny

22. ledna 2013 v 23:07 | Ondřej Bezstarosti
Každý má rád změny
každý nemá rád změny
změníš se? je to špatně
změníš se? budou se usmívat, tak přenádherně

Nenávidím změny
proto neměním, krom žen, nic
pořád dokola, chodím na ten stejný hajzl
pořád dokola se zaobírám stavbou piva v san marcu

a je to krásné, změny v životě
jen tak naoko, jako koukáme se pod sukně
nahotě
náhodně

padají vám peníze na hlavu co?
mi na hlavu padají slova
v obou případech z toho člověk zmagoří
a pokud nechce, změny zakročí
a já chci a nikomu nic nechci vnucovat
Změny v hlavě, změny můžou znechucovat

nesmrtelná báseň
špatná báseň
zrzavé vlasy
zelené oči
sex na zadním sedadle auta
hřbitov
peníze, malta
depresivní stavy
šílené výskání
šílené hlasy
hromady cigaret
chlastu
hodně spálených karet
rozbitá držka bez zubu

moje prsty zabíjejí klávesnici
občas papír a péro
a já bych to nevyměnil za nic
NIC, je obrana proti změnám

Změny v mojí duši
změny v hudbě v mých uších
všechny mají pistoli a střílí
jakekoliv změny, člověka pohltí a zničí

a tak zavírám oči
a otevírám srdeční řísi

Ani to projíždějící auto

22. ledna 2013 v 22:03 | Ondřej Bezstarosti
Nezbylo mi nic
někdo říkal, že prý to jsou píčoviny
nezbylo mi nic
jen moje nemocné psaní
jsem nesmrtelný
nepřejede mě ani to projíždějící auto

Miluješ, nemiluješ, cítíš, necítíš
něco někdo určitě cítil
a já jsem se přestal mít rád s láskou
láska? to slovo mě sere
přitažlivost, sex
postel, pocity
oči
kalhoty

a stejně vždycky zůstanu sám
s čurákem v ruce čumět na to neohrožitelné porno
a stejně vždycky zůstanu sám
zmizím v mlze jako to projíždějící auto

Ženy, vždycky semnou navždy zůstanou
jedna odejde, jiná příjde
ne reálně, ale v mé hlavě
všechno se drží jako pára pod pokličkou, hlavně tajně

a říkala, že prý jsem úžasný
s touto myšlenkou, jel bych do lázní
deprese, vy holky krásný
táhněte do hajzlu, s váma nemůžu být šťastný

Jsem plně sám a úplně do dna
na dně není nic, jen vajgl a prsa
a všechny ty věci, které jsem kdy spatřil
všechny ty peníze, kterých jsem nešetřil

všechno má svou cenu
moje duše taky
moje básně jsou vyčíslitelné
ale zkuste chytnout mraky

nic nelze bez toho, aby to někdo posral
vždyť já nic neposral, s cigárem v držce jen další báseň dopsal