Únor 2013

Denní závan lidského sraní

27. února 2013 v 11:55 | Ondřej Bezstarosti
Pořád na něco nadávají
jsou to červi, všechno by chtěli
a přitom pracují v debilní fabrice
protože nemají na výběr? Ale hovno

Lidi jsou jako slepý čokl, který vede slepého muže
jak tohle dobře dopadnout může?!
Nemůže, jsme paraziti svých vlastních těl
Jsme degustátoři svých vlastních děl
a když se snažíš, minimum to ocení
radši si koupí v popovým klubu, to staré dobré sraní
je mi to k usmání
a pak, že to máme někam dotáhnout

Jak to dneska někdo může vlastně někam dotáhnout?
když jeho rodiče ho vedou do stereotypního života?
Uč se, měj práci, měj ženu, měj děti, směj se, do konce to dotáhnout
Zdá se jen mě, že je tohle moc velká sračka?

Odlišnost vždy byla ceněná
Ovšem jen odlišnýma lidma
a když to začne být v kurzu
budou chtít být odlišní všichni
a ti všichni tímto budou stejní
Lidi jsou lidi a jsou debilní

A tak radši začněte brát nějaké sračky
Aby vám to vzalo mozek, který už vlastně není váš
Nevidíte cestu a tak srážíte svodidla
ale tohle je vlastně strašně vpohodě, ráj, nádhera

A tahle záchodovost se opravdu nezmění
Avšak já to pro sebe změním, vaše životy mě nezajímájí

Víno

25. února 2013 v 0:15 | Ondřej Bezstarosti
Je něco jako já
víno je tam, kde je romantika
ale i tam, kde je chudoba, nicota
Víno se ochutnává nebo chlastá

Víno milují ženy, když nepřetržitě mluví
víno milují muži, když sedí, samotářsky mlčí
víno je zachránce od reality houmlesáka
víno je bílé i červené, chuť trpká i sladká

bolí tě z něho hlava
je něco jako tvoje krev
Víno mě fascinuje
křišťálová sklenice, ale bez očí, tichý srdečný řev

A když dopiješ flašku, už necítíš nic
když dopiješ druhou, všechno je krásné
když dopiješ třetí, nevnímáš nic
se čtvrtou je každý detail spásný

A víno vždycky teklo proudem
tyhle řeky nás doprovázely kamkoliv
všichni byli schlastaní, v rauších
s vínem v posteli, s růžema, v polibcích

Né však každý má rád víno
ne však každý má rád mě
tebe
štěstí
nebe
dno sklenice

Jedině klíčem zámek otevřeš

21. února 2013 v 21:18 | Ondřej Bezstarosti
A denně to vidím
magory, blázny, podivné úkazy
každý máme žaludek, srdce, střeva
tělo stejné, odlišné dotazy

Ptáme se lidí, kteří se ptají těch dalších
a nikdo nám nikdy neodpoví
tak věříme ve falešné bohy
a chtěla bys mít klíč od mého hrudníku
neptej se, nesnaž se to vypáčit

Jsem tak trochu noc pod zemí
Nikdy nevíš, kdy nastala
Otevíráme svoje hlavy
našim protějškům. Ve všem tkví sex
Ve všem tkví chtíč
láska je slovo hozené do jámy vět
a tak rádi ho používáme, každý chce mrdat celý svět

Bez otázek nejsou odpovědi
jen holé věty
Bez zámku nejsou tajné byty
jen holé zdi

Klíč bych chtěl mít od každé z vás
abych mohl odemknout
nakouknout.
Bez klíče je to dost těžké
vyhazuju cigáro do obrovské kopy sněhu

Duše, které mě svázaly k židli
drží mě tu, na té zmrzlé ulici
lidi neustále někam spěchají
klíče, no joo, ty jim padají

Každý se vždycky někam vychčije
tak proč by každý nemohl umět odemknout správné dveře
Pořád mě páčíte
moje panty jsou rozvrzané
zrezlé

A tak sleduju ty stopy ve sněhu
jako když mi bylo pět
jako když jsem je tehdy zvětšoval v jednu velkou stopu
A tak sleduju ty stopy ve sněhu

Vaše špatná poezie

19. února 2013 v 22:37 | Ondřej Bezstarosti
Píšou o lásce
píšou o svých problémech
píšou na přání
píšou o nesmyslných pocitech
Píšou o ranní kráse
píšou suché básně
píšou odhadnutelně
píšou s náruživou vášní špatnosti
Píšou o věcech, které nezažili
píšou o starých dobrých časech
píšou, jsou mladí
píšou, aby získali lásku
píšou o sexu a jsou to panicové a panny

Špatná poezie, nechci vás číst
nechci číst uznávané autory
ti autoři už jsou jen rozložené kosti
jako jejich knížky v půjčovnách
a mnoho lidí vyslovuje jejich citáty
namísto aby našli svůj
píšou, protože jsou slepí

Tancujete na stole s šálkem kávy
a hromady papírů
chcete se bavit o psaní
chcete se to naučit
nelze naučit, co člověk dává do svého díla
pero musí udržet hlava a né fyzická síla

Píšou, protože nenalezli naplnění
píšou, nebyli ani při nejmenším předurčení
hlavně ty ženy
všechny ty tanečnice
co tančily na obloze
píšou
jsou slepé

Zanedbal jsem zanedbatelné množství

18. února 2013 v 22:42 | Ondřej Bezstarosti
Všechno má svou míru
vidíš všechno růžově
ale nevidíš pod sebou tu obří díru
kde je hranice, není

Lidi přestali mít hranice
poznal jsem to podle řevu pod oknama
podle vražd, heh, a nedívej se na mě feťáckýma očima
však děvky a všechny ty individua,... tančí na svých hrobech

Ve vzduchu letí prázdná flaška
vím to, cítím ji
cítím ji, protože jsem ji sám hodil
je toho zanedbatelné množství?
Řekni mi to samé za rok
a klidně v tom pojedu taky

Problém není v lidech
problém je v duších
je to rozdíl
lidi totiž nepřemýšlejí
duše můžou
avšak maj obrovský nedostatek
rády se jen tak do naha svlečou
sebevražda, umřou

A nic není krásné tak, jak to vypadá
a už znova nevolej mi
nevím žádnou poctatu toho, co se stává
avšak zanedbal jsem zanedbatelné množství
nepochop mě, tvoje oči upadly do zapomění

Duše je droga
a drogou je duše
A pozor na zlatou
stát se to může

Smích

17. února 2013 v 22:42 | Ondřej Bezstarosti
Přivřené oči, upřímný smích
Nadvesmírná schopnost rozesmát
tancuje to ve mě
tak neohroženě
nesmrtelně
nade všechno

Stačí jedno slovo, jedno její
ráj, pocit smíchu, co víc chceš?
neříkám, že všechno je nádherné
lidi žijí sračku, ale její smích zapomenout nejde

heh, fantazie, představivost
smích, skvost
pocity, utíkající cesta
heh, a není to skvělé?

závislost na smíchu, závislost
a já odvykat nechci
proč taky
modré oči, nezapomenutelný úsměv

fantazie
SMÍCH

Blití, krev, líbání, řev

17. února 2013 v 12:51 | Ondřej Bezstarosti
Jsme už takoví
lidi jsou různí
a my jsme tuzí
šíleně řveme, šíleně v kruzích

dokola a dokola
tam za rohem další člověk vrhá zvratky
ve svitu zimního měsíce
roztápí sníh
všechen ten lih
podpořil jeho smích
bolestná ztráta

Támhle za dalším rohem nějaká holka honí péro
tady u tohohle stromu zase leží člověk, opilý drogami
a minutu co minutu někdo dokouřil žváro
a nějaká holka co stojí naproti mě, nedobytně pohybuje řasami
vršky levných chlastů se válí po zemi
nikdo nemá prachy, všichni jsou šťastní
pěsti lítají z držky do držky
holky naříkají, otravují mou duši

opřený o zeď pomalu vím, jak je to báječné
Jsem Bezstarosti a jsem v rauši
vyjímečné
kdo má na takový čas srdce, odvahu?
hahaaaa, políbila mě další s dalšíma očima

a můj kruh se uzavírá jako moje oči
lidské mozky lítají vzduchem jako balónky
když jsme byli malí a měli narozeniny
sex a houstnutí atmosféry, alkohol zpívá píseň

a nakonec stejně skončíme uprostřed zmrzlé cesty
nemáš nic
pozoruješ stopy
vnímáš smog

,,Vidíš ty stopy? Každá má svůj příběh."
řekla jedna docela chytrá žena
sníh
a to temno okolo
Inspirativní zážitek
dno

Venku sněží, v hlavě prší

13. února 2013 v 21:13 | Ondřej Bezstarosti
Jakoby jsem usnul na hodně divném místě
čtu knihu, která nemá stránky
jsem plný čaje, plný jako klíště
chtíč po chtíči, vysněném spánku

Záříš jako vločka v chumelenici
jedinou chybou je, že nejsi sama
Máme předpisy na to, jak se chovat
poruším je, pomalu taju, stejně tak, jako ty

Vidíš všechno růžově?
já to nevidím ani když se podívám do ráje
žiju uprostřed déště a domov je koňská stáje
Sedím uprostřed balkónu
v hlavě mám povodeň
sněží

A ony nosí ty dlouhé kabáty
nedají mi spát
jdou vidět jen oči
nenechávají mě spát

Sníh je strašná věc
,,A představ si, že by barvil miláčku."
rozzářené oči, které později
uhasly ty mé
sny jsou kde?
Sny mám v hlavě
a v mé hlavě prší
a nikdo mi nedá deštník

Kdyby peníze padaly místo sněhu
lidi by platili sněhem
Kdyby láska měla nějakou cenu
lidi spolu nespí, nejsou šťastní

Venku sněži, v hlavě prší
Ty kabáty v moji duši
děravá jako cedník
,,Jak můžeš žít, Ondro, s tak hrozným svědomím?"
,,Venku sněží, zlato."

Dvě staré báby, které se nepohnou

12. února 2013 v 19:53 | Ondřej Bezstarosti
Vidím je všude
jsou v obchodě
jsou v hospodě
jsou na ulici
jsou otrávené
před pečovatelákem

Dvě vzpomínající staré báby
nemůžou se nikam pohnout
,,A tehdy to bylo tak skvělé.."
Minulost, čas, říkala, že skvělé?

Vzpomínky jsou dvě staré báby
Nikam se nepohnou
vždycky budou sedět na zadku
a vždycky tě budou otravovat
nenechají tě vydechnout?

Čas je ale nepřítel vzpomínek
stejně jako nepřítel starých báb, co mají strach ze smrti
Čas bere vzpomínky pryč
zůstanou ty nejsilnější, ty, které máme rádi

A tak je to se vším
nechceš vzpomínky? tak dopíjej
,,Říkals mi to, říkals, že navždy!!"
Ale já si to nepamatuju
vzpomínky mě zradily
a já zradil je

Všechno je to v hlavě, ukryté ve vzpomínkách
čas.
však vždycky jen na hodinkách
všechny ty vzpomínky a minulé časy
bere sebou
Všichni tancujme na hrobech
s naší druhou polovinou

A jedna stará bába tam doteď vzpomíná s tou druhou
tak nemrhejte časem, vezme vám vše..i vaši duši
hleďte kam chcete, nevyrábím citáty
vzpomínky jsou matné, pozor na báby

Budoucnost
myšlenky
fantazie
milenky

A všechny zůstaly semnou

11. února 2013 v 20:00 | Ondřej Bezstarosti
Jen si to přečtěte od začátku
jen si to přečtěte
všechny, které byly v mých básních
semnou nějakým způsobem navždy zůstanou

Byla to Inspirace, byla to zrzka
byla to moje polovina, byla to baletka
byly to modré oči svítící ve tmě
byla to brunetka sedící semnou na dně
byla to blondýna držejíc mě za ruce
byla to holka s úsměvem, líbajíc se tak skvěle
...

a všechny už nemám
ty věci jsou jako moře
nemůžu vysvětlovat proč
i zašitá díra, se občas rozpáře

Bylo jich tolik, jako zaplaceného piva
jako cigaret, jako osamocených nocí
ale nikdy nepřestanu být snima
jsou součásti mého života, mou mocí
proč tohle člověk musí?

Všechny a i dokonce ty
které jsem viděl jednou ve vlaku
všechny ty pohledy
si doteď barvitě pamatuju
a jestli to čte
nějaká, která někdy celý den
myslela na mě
ať nezapomene
Ta růže je v popelnici, na dně

Všechny ty krásné nohy
které jsem potkal na ulici
všechny ty krásné ženy
co prošly a zmizely za rohem
Všechny ty dívky zůstaly semnou
A některé mě nenávidí
Některé na mě stále ještě myslí
svítání.. a kde zůstal ten sen?

Ale stejně jako každý večer
sedím u těch písmen sám
stejně jako každý večer
se nehnu a jen tak se dívám
dívám se nikam
a čekám až mě obejme
ani deprese, ani úzkost
a Ona stejně nikdy nepříjde

Jestli vůbec čtete tyhle řádky
jestli se vám vůbec chce
bůh ví jaké jste coury
bůh ví jaké máte srdce
a dělejte si co chcete
možná příjdu na vaší svatbu
nezapomenu však na vaše oči
a na tu vaši nezapomenutelnou ránu

Dopiju ten čaj
sáček vyhodím

Všechny zůstaly semnou
co teď dělají, kde jsou?