Březen 2013

Nezastavitelní

24. března 2013 v 21:56 | Ondřej Bezstarosti
Bouřka řádí v mojí mysli
a ty řádíš za rohem
jsem rád, že nevím, kde jsi
Drahé mi bylo, co nebylo na stole
zaspal jsem svůj sen
rozhodl, že nezastavím se
ve světle měsíce vyzvracel se
A stále neměl dost

Ty houževnaté davy-přitahují mě
ty hořící domy, kde uhasíná život
blázni jsou všude
Nikdo tomuhle nemůže rozkázat
vždyť člověk sám si sedl
a pokusil sám sebe svázat

Nemůžeš zastavit, cos roztočil
ať už jde o peníze
nebo o smrad a roztoče
Každopádně žijeme nesmrtelně
a jak řekl Václav Hrabě:
"Mrtvý milovat nemůže."
tak nemiluj mě, já musím ještě běžet
dokud moje chabé nohy
budu cítit
V závoji mlhy a šedě

Vrány

11. března 2013 v 21:49 | Ondřej Bezstarosti
Seděla tam pěkně jedna vedle druhé
Zobáky, krákání a jejich bahnité pole
jedna přeletěla o kousek dál
Vrány jsou zvířata jako jiné, proč by se jich člověk bál?
Možná to bude tím, že nemůžeme vystát ani sami sebe
Klovají jako ženy. Jako ony duši, tak vrány kousky země
a ony temně lítají a sledujou a hledají svoje krysy
Úsměv vráno, je to tak absurdní, kde jsou absurdní časy?

Pole je lidská prdel lidského krále
Je klována, čištěna, jako povrch zlaté cihle
strach mějte sami ze svých odrazů v zrdcadle
otevři oko, sleduj jak se zornice roztáhne
Mezitím ta vrána nakrmí své mláďata, děti
A ty ztrácíš čas blbostma, jak je ti?

Prááásk a přijde člověk všechny vrány vystřílet
Potom příjde domů a začne jakoby žít jejich život
Takže kdo vlastně vystřílí tenhle svět?
nejspíš nikdo, za chvíli totiž bude konec, Zakážou i porod!

Žijeme v ostudě a bojime se vrány
Lžeme si do xichtu, lížeme si rány
pořád mluvíme, funíme jak krávy
Život je prostitutka, která má krámy

Kšá

Morbidní mozek

10. března 2013 v 21:31 | Ondřej Bezstarosti
Lidi neví, čeho jsou ti druzí lidi schopní
někdo przní své přirození
jiný se cpe nepožívatelným hnusem
další strčil člověka z okna, dopadl na chodník, na zem

Morbidní svinstva utvářejíc se v hlavách
hehe, nezáleží na okolí, prostě člověku mrdne
Možná je to nemoc, možná je to pouhý strach
pak do popelnice dívejte se opatrně

Lidem mrdá, berou svinstva, útropy vyplachují kdekoliv
Když k tobě příjde a podívá se ti to očí
ty je klopíš, utíkáš, vyhýbáš se, utíkáš kamkoliv
hehe, lidi ponižují ty druhé a ti třetí jednoduše vraždí

Morbidní mozek těch magorů-nepopsatelná věc
je to něco jako chyba, smrt, šílený vědec
a tak moc lidem práská na mozek
jdeš po ulici a slyšíš jekot, práskat přes oličej pásek

Za oknama se toho stává cokoliv
a potom se někdo utopí chlastem
smrt voní na chodbě paneláku, lidskost je dnes už jen chlív
nemoci, podvody, nenávist, vana a fén

Morbidní mozek, a policajti mají práci
Proč všem takhle mrdá?
most, uhořelí houmlesáci

Morbidní mozek
psychiatrie
kopy mrtvol, kopy trosek
svět není svět, ale chemikálie

Fekál

Zamlžený prostor

10. března 2013 v 13:02 | Ondřej Bezstarosti
Hospoda, pár lidí
smích, trocha pití
zamlžený prostor kouřem cigár
visí tady v tom řídkem vzduchu trochu perverzií

Pajzl, lidi bez očí
s očima
s drogama
s nahotou a fotkama
pajzl, lidi na stole leží
a ta holka koketuje
svadí nás jako čokly
má nás, ona nás má
a my se smějem a svádíme nesmyslný boj

A bisexuál co sedí naproti mě už se moc směje
a já se musím radši dívat tý holce do výstřihu
to mám radši
automat tam vzadu zazvonil?
někdo zase vyhrál jenom kilo

a když jsem ještě neměl takovou mlhu
přišel feťák, stál uprostřed pajzlu
zvýšený tlak, ,, Vem si cigáro a běž."
otočil se, táhl, Venku byl déšť

A tak jsme to lili a lili
a venku pršelo
lidi šíleli čím dál tím víc
a mě všechno přešlo
byl jsem už vytuhlý
zvedám prdel platím a odcházím
do útrob řevu,
smíchu a hněvu

A teď mě znáte

7. března 2013 v 21:33 | Ondřej Bezstarosti
Popsaný řádek je sen
Ale sny ti nezaplatí budoucnost
Dnešní život je obrovská žumpa
Stáhne tě z kůže i krásná žena
Je to pořád to samé dokola
a i já jsem podvedl milovanou
Nejednou
bude to mou duší, která není celou
mají ji ony, pěkně na díly rozdělenou
a z ničehonic jsem jim nebyl dost dobrý
a tak se už neozvaly, nechaly mě zhnít
Jako jablko
jako kus mrtvoly
pod zemí
hluboko

Život je homeless, který chlastá krabičák
směšné školy utrpení, směšní umělci
Všechny ty děvky cákaj černou tuž na můj skicák
Všichni ti sebevrazi, potencionální dárci
Zběsilé auto, hořící cigáro
moje vytřeštěné oči ve čtyři hodiny ráno
Ta holka, které nevidím do hlavy
ta řídkost vzduchu, obrovské obavy

Tolik básní pro tolik žen
Možná je někde ještě mají
Tolik papírů pro jeden sen
A možná to právě někde hoří

A chlast pobízel hodněkrát moje péro
nepamatuju si pár očí a chyb
a jestli kvůli mě nějaká někdy brečela
nejspíš nesplnil jsem slib
Přiznávám se k mrtvolství
a k bezpřemýšlivým chybám
Přiznávám se k bývalému děvkařství
a k absurdním slibům

Mám už u prdele vaše klady a zápory
Upřímnost nadevše, tak zmizí všechny ty potvory
Uhni pohledem, já uhnu z cesty
A až mi budeš říkat, že mě miluješ, prosímtě běž pryč

Líbání prdele

4. března 2013 v 22:16 | Ondřej Bezstarosti
"Ryby prdel nemají
těm lidé prdel nelíbají"
Ti nahoře jsou nejvíc utírání
a feťáci televizních kanálů se denně ožírají
zvláštní všední úkaz
Líbání prdele-zaschlý krvavý obvaz

Kdo mi kdy zaplatil za to, co dělám?
Tak proč bych měl pořád platit já
Zaplatím za to
samozřejmě, že jo
Možná protože líbání prdele
Nikdy nikam nepovede

Teď jsem svým způsobem šťastný
vidím před sebou úsměv
proto až tak neřeším problémy
jsem šťastný jako nastřelený feťák
bůh ví, kdy to odezní
Třeba ne
hehe

Všechno se točí okolo všeho
od oslepující záře až po lidské oko
A denně někdo někomu políbí prdel
Život je drahý jako žena, a její kabelka od Chanel

A tak končím s uvažováním o tom
jak vlastně usnu
když ráno stejně zase vstanu
A tak končím s uvažováním o tom
co bude zítra
když dneska mám ruce za hlavou a v hlavě kus světla

Vlna pocitu

3. března 2013 v 21:42 | Ondřej Bezstarosti
Zespoda nahoru, z hora dolu.
Jakobych to už někde neslyšel
čumím do vody, stojím na vodním molu
jakobych to z výšky už někde viděl

Mám pocit, že žiju iluzi
rauše mi nedá spát, zármutek mě probouzí
potřebuju být s někým v něčím vesmíru
tenhle bordel všude kolem,..heh..už mě sere

Lidi nosí zlaté zuby
Jiní mají rozežrané zuby
Někteří skáčou z oken, po hlavě, dolů
Někteří se snaží aby něco dokázali
Někteří serou na všechno kolem
Někteří si váží věcí, utváří jinému sen

A plno dlaších životních sraček
musíme to žít?
Vlna, stoupá, stoupá, klesá a klesá
někdo má radši oči, někdo zase prsa

Když ti něco nedává smysl
neznamená to, že to smysl nemá
když ti někdo kritizuje výtvor
nesmíš padnout na kolena
a další věty, kterýma bych mohl pomoct
ovšem já sám jsem otrokem, kdo pomůže mi?

Smích, klidný spánek, moře vln pocitů
ložnice a spousty vlasů
dík

Nekonečno

1. března 2013 v 15:36 | Ondřej Bezstarosti
Nekonečno slov v jedné nekonečné větě
nekonečné poznávání, i dávno když znám tě
nekonečno svateb a nekonečno rozvodů
nekonečno šoustání a nekonečno pohledů

Nekonečno vařící vody, kterou pozoruju
nekonečno cigaret, které denně konzumuju
nekonečno papírů, skrčených, vyhozených
nekonečno čajů, uvařených, vychutnaně vypitých

Nekonečno polibků a ztrát paměti
nekonečno alkoholu a zklamání a dojetí
nekonečno úsměvů a smíchů
nekonečno jizev, výkalů a hříchů

Nekonečno kostelů, které stojí zbytečně
nekonečno peněz, které mám jen svátečně
nekonečno toho, co by každý chtěl
nekonečná fantazie, posazení na prdel

Nekonečné řvaní, jekot v prázdné ulici
nekonečno braní, kradení a bezdomovců spících
nekonečno srdcí, které už nikdo neviděl
nekonečno bolestí, přes které já jsem přešel

Nekonečno vzpomínek na nekončící životy
Nekonečno reálných věcí, každý se narodil nahatý
nekonečno toho, čeho chceme dosáhnout
nekonečno věcí, které má bohatý zmrd

Nekonečno jako vesmír a jeho tajemství
Nekonečno dopřej mi, tvé milosrdenctví