A teď mě znáte

7. března 2013 v 21:33 | Ondřej Bezstarosti
Popsaný řádek je sen
Ale sny ti nezaplatí budoucnost
Dnešní život je obrovská žumpa
Stáhne tě z kůže i krásná žena
Je to pořád to samé dokola
a i já jsem podvedl milovanou
Nejednou
bude to mou duší, která není celou
mají ji ony, pěkně na díly rozdělenou
a z ničehonic jsem jim nebyl dost dobrý
a tak se už neozvaly, nechaly mě zhnít
Jako jablko
jako kus mrtvoly
pod zemí
hluboko

Život je homeless, který chlastá krabičák
směšné školy utrpení, směšní umělci
Všechny ty děvky cákaj černou tuž na můj skicák
Všichni ti sebevrazi, potencionální dárci
Zběsilé auto, hořící cigáro
moje vytřeštěné oči ve čtyři hodiny ráno
Ta holka, které nevidím do hlavy
ta řídkost vzduchu, obrovské obavy

Tolik básní pro tolik žen
Možná je někde ještě mají
Tolik papírů pro jeden sen
A možná to právě někde hoří

A chlast pobízel hodněkrát moje péro
nepamatuju si pár očí a chyb
a jestli kvůli mě nějaká někdy brečela
nejspíš nesplnil jsem slib
Přiznávám se k mrtvolství
a k bezpřemýšlivým chybám
Přiznávám se k bývalému děvkařství
a k absurdním slibům

Mám už u prdele vaše klady a zápory
Upřímnost nadevše, tak zmizí všechny ty potvory
Uhni pohledem, já uhnu z cesty
A až mi budeš říkat, že mě miluješ, prosímtě běž pryč
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama