Duben 2013

Ne, já nemám zbraň

28. dubna 2013 v 22:32 | Ondřej Bezstarosti

"Ne, já nemám zbraň" zpíval Kurt Cobain, a potom se zastřelil. Stejně tak nemám slov, a stejně jich jsou vždycky tisíce. Není radno tomu, který se trápí, protože mu uhasla láska v popelníku. Životem se dnes proplouvá. Peřeje se objíždí, divoká řeka neexistuje. Spousta hanebných věcí děláme každý. Stejně tak se tím každý tají. Některá žena má extrémní pocit orgasmu, když si to dělá sprchou, zeleninou, když někoho u toho mlátí, když si hraje na znásilněnou. Další lidi cítí potřebu se obnažovat na ulici a tak dále a tak dále. Hromada nevybroušených keců, valící se na nás z různých stran. Chtějí nás zabít, ožebračit, vysvobodit, pomoct, umlčet a tak dále a tak dále.
A stejně tak dále strkáme svoje prsty do vosích úlů, dáváme si naděje v beznadějných situacích a potrácíme své životy, jako matky, které na to neměly a skončily s rukama doktora v kundě s nadějí, že tomu dítěti vlastně zachránila život. Sračka. Každý si prý dělá, co chce. Ve skutečnosti to tak není. Svazujeme se k židlím dobrovolně a čekáme, až nám ta brokovnice ustřelí palici. Brokovnice s vyrytým nápisem ŽIVOT a s iniciály našeho jména. Sračka. Plodíme tolik fantazijních věcí, že dítě, které se narodí, To čisté dítě, je za půl roku v reklamě na kojeneckou stravu! Sračka po třetí.
Tuny nasírajících hoven, které lýníme my sami, a kterýma se snažím prokousávat přes tyto psané slova, básně, otroctví myšlenek a orgasmů.
Dejme si náskok, však on mě někdo snad přečte. Tak či tak, tady nebudu sám. Neměl bych pro kurva Kristovy boží rány, nebo jak se to vyslovuje. Takový neobvyklý sarkasmus posetý diamantem. A tak se vracím ke Kurtovi. Vlastně se nezabil sám, zabili ho lidi, zabila ho posedlost, závislost, nátlak a zrezlost. Zabila ho kytara, kterou kdysi rozmlátil. "Ne, já nemám zbraň", dopis a BOOM! Sračka…

Richie Havens v jednu ráno

24. dubna 2013 v 0:53 | Ondřej Bezstarosti
Je mi to cizí
moc cizí
Probudit se vedle ženy
být milován déle, než pár chvil
vidět víc, než jen čtyři stěny
Nic, o čem bych zrovna snil

Psané slovo je méně než její hlas
a plno těch vzdechů a hekání
Je mi cizí být šťastný
Proč taky, všechno mi vždycky vzali

Musíme se posouvat dál
Jakoby to bylo v nějakém příkazu
který se musí porušovat
neexistují jakékoliv nesnáze

Hrajeme skvěle na kytaru
jako Richie Havens
V paměti starých magorů
kteří mají jen nápisy na svých hrobech

Utlačovaní, znehodnocováni
kazíme si své vize a prostředky
ke kvalitnímu životu a šukání
a nejen to, snažíme se to změnit

I naše fousy jednou zbělají
a obličejem prosáknou cigára a chlast
Je to jen trest za naši slast
za naše slzy a stezk

Uteču tam, kde mi bude zima
abych zapoměl jaké horko z ní zářilo
Pronásleduje mě všude
I ty její poslední slova

Sedím tady sám, tak skurveně sám
a ty někde spíš jako smrt
Já tady smrdím a píšu
a ostatní si užívají, clithé..

Jsem Richie Havens uprostřed jedné ranní
Jsem Richie Havens s kytarou a zaraženým sraním

Nervy drásající vyprázdnění žaludku mozkového

22. dubna 2013 v 22:38 | Ondřej Bezstarosti

Slušně válející se člověk s levným mozkem, levnou myšlenkou, levnou kreativní dámou, je lepší, než slušně vydělávající člověk s tlustou krávou, která neumí vařit, se třemi uřvanými dětmi a mírně předkloněnými bolavými zády.
Možná tady patří pravidlo: "kdo nic nedělá, nic nezkazí", co já vím. Vím však jediné, a tím je, že je lepší si užívat života, než si ho posrávat, abych si ho pak mohl užívat jen dva týdny v roce. Vánoce a podobné svátky nepočítám. Jsou to svátky z donucení, určitě ne vybraná dovolená.
Žijeme ve sračkách, protože jsme se tak narodili, nemáme jinou možnost. Kouříme cigára, protože jsme jednou začali, vyhazujeme odpadky kamkoliv, protože to za nás někdo uklidí, šoustáme spolu, protože je to součást, ba dokonce cíl, života a bůh ví co ještě. Nachcáváme si do huby a mě dnes večer začíná bolet za krkem.
Každé shnilé jablko sežere červ. Každé zralé jablko někdo otrhá. Každé jablko co spadne. Někdo zvedne (zmanipuluje) a odnese si ho. Čím to, že dnes již jablka nepadají daleko od stromů jako takových a máme pořád potřebu si něco poupravovat? Možná si dnes malinko protiřečím, možná ne. Každý z vás mě pošle do prdele. Svou vstřícností, svým starým dobrým prolhaným intelektem všechno pochcat a ničeho nedosáhnout. Sraní na hlavy je dnes in. Má to tolik podob, že ani šatník cirkusového klauna na sobě nikdy neměl takovéto kombinace, a že tam dělá opravdu spousty let.
Zpíváme ty samé písně a vysíráme ty samé básně. Moje básně má v tuhle chvíli spousta žen. Na všech mi záleželo, to však nic nemění na tom, že se budu vždycky z 80 % starat o sebe. Je to věc práva, chtíče, citů, sraček, hoven, věčného času, naivnosti, rebelity a bůh ví, ale bůh ví kulový, jak často říkávám. A tak vracím se zpět na začátek, kdy raději sedím na zadku a nic moc nedělám, než makám proto, abych měl pak k posrání průměrný život. Ovšem na nic by se nemělo srát stoprocentně. To bych si pak nemusel ani balit kufry a ani umřít. A kdo by chtěl zůstat v těhle hovnech déle než zlatých 60, 70 let? Tisíciletí by vás sežralo k smrti a vy byste si užral hlavu, milý čtenáři. Lze to však?

Hnijeme jako květ a máme vodu, ale neumíme se zalít

21. dubna 2013 v 12:50 | Ondřej Bezstarosti

Od počátků věků se člověk chtěl neustále něco dovídat, být někde první, zjistit, co mu je zatajené. Myslím, že lidství člověka, je občasně tak moc nelidské, že nemůžeme dělat ani věci, které považujeme za všední. Odporný moralistický zákon neupravených špinavých příznivců bahna, které přeskakujeme, sametová čistírna používající vodu z kanálu a všechny ty krásné ženy, které mají kapavku a píchají za peníze. Vyvracíme své plusy tak dokonale, že snad ani není možné odkojit člověka v toho opravdu dobrého, v cynicky nesvinského, pravdivého.
A tak se chceme dovídat jen věci, které už známe, abychom neposkvrnili náš život. Žili v těžce nasmrádlé halucinaci života, žili ve výkalech, postavených vládci království demence a žalu. Pseudointelektuálové nám radí, jak máme žít. Učitelé nám ve školách říkají, co máme dělat za práci, když oni sami vykonávají nenáviděnou práci za pár tisíc s užvaněnýma hajzlama, kteří nemají stud a vlastně vůbec nic. Nepotřebuju rady od člověka, který dělal školu jen proto, aby domů chodil nasraný a kupoval si v supermarketu kávu, která je zrovna ve slevě.
Štve mě taková ta pravdivost lidí, která nám vlastně ukazuje holý zadek přímo před obličej. Holý zadek, na kterém je napsáno: LŽU! Můžeme se modlit, můžeme spolu spát z žalu, můžeme si hledat lásku a potom mosty, ze kterých budeme skákat, můžeme si nasadit sluneční brýle a zavřít se na hajzlu ve tmě. Máme na svědomí tolik proher a omylů, že bláznovství je, když člověk řekne nějakou pádnou větu. Bláznovství je, když je šťastný muž se ženou. Bláznovstvím je považován i fakt, že někdo vydělává víc peněz, i když nemá školu.
Držíme se norem, a proč? Abychom celý den měli na co nadávat? Abychom byli nasraní jako ti učitelé? Abychom lidi neojebávali stejně jako ty čistírny, stejně jako ti, kteří se snaží vsugerovat nám blbou myšlenku? Jako ti, kteří nás matou reklamami? Stojí tohle všechno tak za hovno, nebo se jen my bez těch hoven prostě neobejdeme? Všechny tyhle otázky jde vkloubit v jednu: můžeme si život zařídit tak, jak chceme my a ne tak, jak nám to povolují normy a řádky zbytečných knih a poučků? Všichni ti, kteří mě čtou, nejspíš vědí, jak to myslím. Zařídit si život podle našich činů a úvah opravdu lze. Nebuďme proto tolik debilní. Takhle při neděli. Jsem to jen já, Ondřej Bezstarosti, a vy nepřemýšlíte.

Dojmy

21. dubna 2013 v 0:24 | Ondřej Bezstarosti
Dáváme na sebe pozor
Darujeme si drahé věci
Já sedím uprostřed hor
v mém světě, tam, kde jsem v kleci

Slečna z autobusu, které zvládám psát
Moje bývalá Zelenooká
když je šťastná, jsem v pohodě, jsem rád
Slečna z autobusu, temné vlasy, úsměv

Černošská hudba, černá tma, strach
Nálada nadevše, vesmír, chybí mi vztah
A to dno, bylo zajímavé
Bylo. Teď je jen mrtvé, žhavé

Oči, které na mě křičí
i nezaujatost, která mě ničí
I ta krása, kterou mám v srdci
i alkohol, který mám v žaludku
Mně nenechává spát
Noční můry, za smyslů noci
Sám sedím na židli, sám dostávám se k moci

Nikoho nezajímám, nikdo nevidí mě
Mám dojem prázdnoty, schizofrenie
Mám dojem lhaní
hraní
Mám dojem, že se mi ta černovláska
nehorázně líbí

Jsem něco jako mrtvý spisovatel
hlavně ať je jeho bývalá šťastná
Jsem nula, nulový učitel
Květ zvadne jako nic, tím si buď jistá

Ale proč ne teď?
Proč žijeme zítřkem?
Možná jsem ten hloupý
Možná jsi mi snem
Koncem
Začátkem
Dnem
I radostí

Doba byla dravá

10. dubna 2013 v 22:17 | Ondřej Bezstarosti
Tak moc, jako nadržená holka
opilá, omámená vším tím kolem ní
Střílíme, jako míček baseballová pálka
Výjímečnost té doby, už někam letí

Vidím všechny ty zamilované páry
a mám pocit, že je to na hovno
Možná za to hovno stojím já
Kdyby ne, stál bych tam s nima
Další debilní otázka
S debilním duchem nesena
ach..bože
bůh ví stejně hovno

Doba je čas a ten se vleče
když ti žena chutná, když se svleče
Nechceš aby něco uteklo
a najednou to utíká
A já to nedobíhám
Čas nesleduju, jen si ho posírám
Plápolím jako oheň sirky
nepřežívám dlouho
lidi fetují
zabíjí
šoustají
pijí
šílí
Kde oni na to berou čas?!

Doba byla dravá, jako nadržená holka
Ta však uteče
Holka anebo doba?
Obojí, vždyť je to jednoznačné

Jsi vyjímečná, tak rád bych byl tam, kde ty
však nelze uschnout na místě s nadějí
Naděje se mnou neleží v posteli
A zvědaví diváci se už ani nesmějí

Bylas dravá, dnes jsi neúprosná
nesnesitelná děvka
ranní polibek
típlé cigáro, típlá sirka
tak něžná
doba dravá a krásná

Zajímavě na hovno

2. dubna 2013 v 20:31 | Ondřej Bezstarosti

"Můžeš to vidět všude, Bezy
můžeš se podívat do zrcadla
do očí ožralé holky
Může to být i v té růži co dávno uvadla
Můžeš se smát společně
a společně to proklínat
to přenáramné hovno
které mě bude denně nasírat

Po zmrzlé ulici šla klepoucí se holka
Někdo ji určitě miluje, někdo zas říká
že je to nebezpečná děvka
Zajímavé. A tomuhle my říkáme Láska

Všem jde jenom o tu zasranou postel
Můžeš to vidět Bezy, Bezy polib mi prdel
Dávej si pozor, ráda tě pozvu na pivo
ráda uvidím, jak se směješ, jen abys mě sbalil

Bezy ty šmejde, já tě nevinně zbožňuju
jsem nevinná tak moc, až na mě sereš
Všechny ty holky cos měl, nemají na mě
Bezy já tě chci, a ty seš debil."

A potom se ptáte, proč to neunáším
píšete mi plno zajímavých hoven
anebo nepíšete vůbec
s žádnou z vás není řeč
dokud nevíte na sto procent
že si to nebudu pamatovat

Kde je zelenooká?
Ta, od které jsem chodil štreky
kilometry, uprostřed půlnoci
S úsměvem na tváři
To žádná z vás nemůže být
alespoň jako ona?
Jste levné
Nebo ne?