Květen 2013

Ticho

26. května 2013 v 22:42 | Ondřej Bezstarosti
Nikdy jsem to nezažil
slyšet ticho
Takové to krásné
co tě obejme jako ta nejlepší žena

Občas je nejlepší dívat se do nebe
ležet a prostě čumět
Nejsou tam totiž lidi
Nikdo nemluví, nikdo si nestěžuje

A já umím stejně jen chrlit slova
Jako když někdo za rohem zvrací
Jako bych dobíhal sám sebe
Ticho se však i v nejopuštěnější chvíli ztrácí

Jediné ticho nám daruje smrt
Ale na to jsem ještě mladý
Heh,.. jako by tam byla nálepka 60+
pssst.. a měla prst u pusy

Zvuk slov, ale nikdo nemluví
chci ticho
ale nebýt neslyšící
-------------------------

Fotka

24. května 2013 v 12:11 | Ondřej Bezstarosti
Našel jsem fotku
mezi nánosem prachu
a nánosem nicoty
ležela tam na papírech ničeho
a zároveň největších myšlenek
co už dávno přestaly mít smysl
alespoň pro mě
nebo pro někoho jiného

Je černobílá, ale už vůbec né stará
nevidím na ni, jak ji září Její zelené oči
přesto tam jsou a já je cítím
jako by to bylo dneska
co se zablýsklo a fotka byla zvěčněna
jako by to bylo dneska
kdy vedle mě šťastně seděla
zelenooká, vysněná

Nic zvláštního, pouze fotka
když se ti zdá sen a pak se vzbudíš
to samé
Tak dokud spím, napíšu o tom
tuhle věc
poslední kapky z kohoutku něhy
padají na mou duši

její mírný úsměv a já
rotržitý jako vždycky
nechci ať se mi to jenom zdá
chci ať je ta fotka zase čerstvá

už nebude
zase zmizí v prachu
bohužel

Do naha svlečená

20. května 2013 v 15:23 | Ondřej Bezstarosti
Kde je čemu kouska něhy
když i v té nejstarší flašce zbyl chlast
Kde je čemu nějaký stín
do konce ubíjející sladkoslaná slast

Do naha svlečená s perleťovou pletí
jako když vidíš anděla
který nedýchá, chcípá, neletí.
Tady dole je všechno stejné
kde kdo si ledacos vysní
a nakonec nám červi sežerou šaty

Ptám se však víc sám sebe
než kohokoliv jiného
Je to úplně jedno na co
na cokoliv na světě
Lidi jsou prazdrojem kanálů
Těch do naha svlečených

Umím jen pár věcí
spíš neumím vůbec nic
Žádný červ mi však nesežere šaty
neb na sobě nebudu mít vůbec nic

Do naha svlečená panna s krásným výrazem
ve světle měsíce i při ranním šeru
s nahým, prostořekým výrazem
ztraceným v šedém zákalu

A mi zase došlo všechno co mi dělá radost
neb chudý jsem debil a ničí nejsem starost
nutí mě to radovat se
má poslední šance
zvedám prdel
jdu si pro cigára

Splav

19. května 2013 v 13:42 | Ondřej Bezstarosti
Pokuřuju cigáro, vysušuje mě
Přede mnou je nádherný splav
voda odtéká a přitéká. pořád, denně
takhle je to dané, jako miliardy myslících hlav

Přitéká to jako fernet
odtéká to spolu s ním
moje duše je jako ta voda
jako ta přejetá krysa
uprostřed cesty

Bláznivé fantazýrování a zkušenosti
s čímsi, co nedokážu vysvětlit
smrdí to tady, všechny ty sračky a rybina
tvrdě obstojný splav a celodenní kocovina
takhle by to přece vypadat nemělo
ale bohužel vypadá
jako padající voda
od někaď kamsi

Cítím se jako támhleten suchý šutr uprostřed toku
jako zrezavělá loď v nejhnusnějším doku
na prstech už dávno nespočítám, kolik je mi roků
život..před a po..a támhle uprostřed je splav
a támhle jde zas někdo v saku
A zaštěkal pes, rozpustil se dav
já zvedl svou vyčerpanou prdel
a vymanil se ze splavu
kde jsem se už dlouho
převracel jako polystyren
zápach čehosi, řev duševních sirén

típl to, hodil do vody
ať si klidně chcípnou

Samota

16. května 2013 v 18:05 | Ondřej Bezstarosti
Poslední dny okouším slasti samoty
Nutí mě to přemýšlet na tím
k čemu potřebujeme společnost
Vždyť nemusím poslouchat neustálé kecání
neustálé strádání
do huby si sraní
Nikdo po mě nic nechce
Nikdo mě neotravuje

Včera jsem byl sám uprostřed lesa
bylo to nejlepší
Ticho, pravé ticho
odproštěn od města
plného lidí, co se navzájem pochcávaj
Potkal jsem jen pár cyklistů
fotografa
a zamilovaný pár
A nikdo po mě nic nechtěl
nedívali se na mě
nevnímali mě

Seděl jsem potom v hospodě
pil pivo
liboval si v samotě
a jediný kdo tam přišel
byl hluchý člověk
Gestikulací po mě chtěl zapalovač
neříkal nic
ani hlásek
a bylo mi dobře

Nevím jestli jsem introvert
nebo mě už prostě serou lidi
Chci víc psát, když jsem sám
ale stejně to kdekoliv lidstvím smrdí
Na druhou stranu mi to chybí
Ne ani ty řeči, ale pohledy
jenže ženy mě udělaly samotářem už dávno
problém je v tom, že dnes mi už nevěří

A tak jen pochybně existuju mezi tím vším tokem
proklínám, když mě někdo osloví
Ale nezmůžu se na nic, než jen pozorovat
krásné nohy v zářících červených šatech
co procházejí po protějším chodníku
uprostřed horkého dnu a já nezapomínám na ni

Samota je slast
Samota je drsná
Každopádně nechci být sám
jen vás je příliš mnoho

Prý píšu o ženách a chlastu

12. května 2013 v 23:22 | Ondřej Bezstarosti
Žena vzala do ruky flašku
a hluboce si přihla
žádné city, ničeho nelitovala
přenádherná kráska

Zapálila si cigáro a řekla, že píšu o chlastání
a taky o ženách
Málo lidí chápe moje psaní
není to takové to
o květinách
poletujících lístcích
o stříkání barevné duhy
na zašedlé zdi

Prý píšu o ženách a chlastu
říkala a dala mi facku
Prý píšu proto, protože nemám srdce
prý jsem jako hlupák co se kousne

říkává se to, říká se to všude
vždycky to tak bylo
Mě by spíš zajímalo, proč vždycky jen v noci
Alespoň vám nevidím do ksichtů
Prý píšu o ženách a chlastu
a já mezitím dopsal milostný skvost
a já mezitím napsal o nich
Prý píšu o ženách a chlastu
a prý se také
neumíte zamyslet nad věcma
a prý neumíte nic moc číst

Je noc a já bych si dal cigáro
Je to tak složité?

Zdravě nemocný

12. května 2013 v 16:09 | Ondřej Bezstarosti
Byla to včerejší sobota
teda alespoň si to myslím
a já byl zase v opoždění
v takovém tom, když se dopije flaška

Byla kolem mě spousta lidí
všechny jsem je nenáviděl
ty jejich ksichty, za které se stydí
ty jejich kecy a ruce, pach debility, velice smrděl
všichni jsou opilí drogama a chlastem
a přitom je každý tak střízlivý
a ženy se začínají chovat jako kurvy
a já jsem nekonečně sám a žíznivý

Ze všech těch žen, které tam byly
Ta moje bývalá, kterou už ani neznám
támhleta, která zná moje psaní
támhleta, která chlastá, ale nemluví
támhleta, která přikyvuje na cokoli
támhleta, která se chová jako děvka
a já narazil zrovna na tu, která nebyla jako ony

A tak jsme seděli venku před jakýmsi vchodem
pili jsme její chlast a ona mi ukázala duši
divím se, proč zrovna mě
byla stejná jako já, nesnášela ty lidi kolem
byla tichá pozorovatelka
i zběsilá a energetická
má zasraně těžký život
Jednou by mohla psát
Napsala by lepší věci, než kterýkoliv
básník, nebo vyhýčkaný spisovatel
scénárista a podobní sráči
Napsala by svůj život
a už by nemusela být z toho všeho nešťastná
Byla skvělá a já s ní nic neměl
ani jsem nechtěl
vždyť byla stejná jako já

A potom jsme vstali, já zapálil cigáro
a zmizeli jsme pod zemí v tom hnusném klubu
užívat si alespoň stříbky, z té prolezlé sračky
užívat si opilství, aby jsme mohli dojít vesele domů
a tam by jsme mohli spát a snít sny v opilství
a za oknem stále prší, listy padaj ze stromů

A tak jsem zjistil, že nejlepší próza
se píše s kocovinou po boku
byla moje múza
a stejně jako vždy, sedím s kocovinou na zadku


Zvratky a Nirvana

8. května 2013 v 13:47 | Ondřej Bezstarosti
Měl jsem v ten den výborný pití
mixoval jsem to s dalším
výborným pitím
a tak jsem nepřestával mít dost
prozaické motání a mnoho slov
po boku chytrých žen a tmy

A pak jsem se vytratil někam neznámo kam
vlající bunda v krušné jízdě
byl jsem i nebyl jsem sám
a zajíc na cestě v temné zatáčce

Pak jsem vystoupil a kamsi šel
čímsi se kochal, o čímsi snil
A krkem další loky prolil
A pak uslyšel tóny Nirvany
myslím, že to byla Polly
a tak jsem dokuřoval cigáro na balkóně
a poblil všechny ty balkóny
podemnou
Při svitu hvězd
a v tu chvíli jsem měl dost

Docloumal jsem se ke svý posteli a oddaně
na ni spadl a usnul
ve snu mě mláili
mučili
pohřbívali
šoustali
a tak jsem se probudil
a píšu toto
Při písničce Rape me
Od Nirvany
a ty zvratky
tam ještě nejspíš budou
i když pršelo

Výleva

5. května 2013 v 0:27 | Ondřej Bezstarosti
Zajímalo by mě
jak se to kurva stane?
Tolik něhy a tolik štěstí
z chvíle do chvíle a kde je tomu konec?

Zajímalo by mě, jestli existuje
Ta dlouhá chvíle, trvající roky
Zajímalo by mě, proč tak zbytečně jen pluju
proti proudu štěstěny, rozbouřené řeky

Psaní je pro mě čím dál tím těžší
nebude to tím, že třeba sněží
prší
jakákoliv hovadina.
prostě už nemám oči
o kterých by se dalo psát

Zajímalo by mě, kdy to zase jednou skončí
tahle bezpáteřní píčovina
to, čemu říkáme společnost
Považuji se za nemoc, svině jako rakovina

Tisíce a tisíce slov, denně, pořád
pořád přemýšlím, jak hlavu ze zadku vyndat
tvařme se, jakoby se nic nedělo
a budeme stejně zase v té samé prdeli

A nesčetněkrát a dost!
a krajně nedostupná možnost
Zajímalo by mě, jak se to stane
kdy zmizí ta dobrá chvíle

Dvojnásobná přešlapovaná

1. května 2013 v 19:46 | Ondřej Bezstarosti

Tak tragické situace, hanobící nás, mě, tebe, tvoje rozslzené oči, tvoji pochvu a srdce. Říkáme si takové sračky, že jakmile začneme opravdu lhát, každý věří každému. Dvakrát protáhlé cigáro padající na tvou bezesnou postel je pořád lepší pořízení, než tvůj údiv. Ať už jsi kterákoliv, ať už máš sebelepší prsa, nohy, zadek, obličej, hlas, kecy, budeš mrchou. Nebo ještě můžeš dokázat opak. Připadáme si stupidně, když s někým mluvíme, připadáme si dvojnásobně v prdeli, když nám je známo jediné řešení, a to sebrat se, nasrat druhému na hubu, a dokud je slepý z těch hoven, utéct co nejdál to jde. Trestáme se chlastem a pak jsme za chlast trestaní. Vyčítáme si věci, které jsme řekli, když jsme byli na mol. Je to zdravé? Je to vůbec možné takhle debilní a infantilní šňůra kretenismu, proudící přes můj postavený úd? Ani to porno už nestojí za to, za co stálo. Dvakrát překapávaná káva chutná stejně, jako ta normální. Sereme si do huby, výkaly považujeme za vlajky, vlajkonošem je potom každý druhý kokot, který si usmyslí, že něco změní.
Obchod kvete, tobě kvete prdel. Zlaté pravidlo všech negramotných sráčů. Ale nepíšu tohle z nasranosti, ubohosti, intelektuálnosti, dekadence, či podobné záživné sračky. Plno kydů a plků a píčovin. A když mi pak má dát peníze, tak jen stojí a usmívá se na mě. Jakoby jsem měl zařízený život, jakoby nic nebylo tak těžké, až se člověk zgrcá do svého vlastního domu. Na místo, kde žije a zotavuje se. Upřímně: Sere mě řešit primitivní věci, s tak debilní důležitostí. Jakoby bylo něco dneska tak důležité. Zasraný první Máj. Taková sračka!