Vysral jsem už všechno z hlavy ven, až na tohle

1. května 2013 v 0:57 | Ondřej Bezstarosti

"Dávili se úspěchem, rozhazovali kolem sebe všechnu tu nucenou radost. Cítili se jako noční hvězdy, centra dění v klubech, kterým už dávno odzvonilo. Měli fantazii a vize a všechny ty načančané hlouposti, které známe z televize, které nám ničilo, či utvářelo dětství." Takhle jsem to viděl já. Náš vztah, naše touhy, naše odhodlání snažit se ve věcech, které jsme tak moc neznali.
Začínal padat sníh. Byl možná Prosinec, takový ten skoro klasický zimní den. Jel jsem autobusem do vesnice zaslíbené za mou zaslíbenou. Zůstával jsem tam od odpoledne, až do půlnoci. Dřív to bylo méně času, později více a více. Nemohli jsme se od sebe odtrhnout. Já ji psal básně, ona mě zbožňovala, její rodina si mě vážila. Chodíval jsem obvykle kolem osmé večerní ven před její rodinný barák dát si cigáro. Její otec mě vždycky vtáhl do garáže, kde do mě tloukl hromady řečí o tom, kterým věcem rozumí, na které je pyšný atd. Jeho dcera na prvním místě rozhodně nebyla. Byla to garáž s postarším autem, o kterém se pořád chlubil, že s ním dojel tam a tam, a že je to vlastně přírůstek do rodiny a hromady takových těch hrdých keců, které jsem nesnášel a vlastně doteď nesnáším, ale byl to Její otec. Musel jsem se podbízet. Obvykle tam do mě naléval panáky jeho vlastní pálenky. Pálenka byla tvrdá a nekompromisní, a když jsem se vracel zpět po těch kluzkých dřevěných schodech do jejího pokoje, cítil jsem v hlavě docela dost tvrdý alkohol. Naštěstí mi její něha pomohla mi ho vyhnat z hlavy. Dívávali jsme se na různé filmy, dělávali jsme různé věci. Její máma byla báječná žena, velice sympatická paní, která poznala, jak se kdo cítí, co kdo potřebuje. Věděla o životě své, navíc uměla výborně vařit a byla báječně starostlivá. Skoro taková ta klasická idylka rodiny špatného táty a excelentní mámy. Její bratr byl normální malý kluk, mající obvyklé sny, které se mu nesplní tak jako většině, a které se mění ze dne na den, jak se kdy cítí. Jinak byl docela výborný a skvělý prototyp výrobku jeho otce. Měl hlavu plnou lehce a popíjejícího táty, který mu dával směr a vytvářel mu život podle sebe, podle toho, co otec už zažít nemůže a co nedokázal, což se mi hnusilo, ale nenadělal jsem s tím nic, vlastně jsem ani nechtěl. Miloval jsem Ji. Ne jejího otce.
Když nastal kolem desáté v celém baráku klid, začala pravá slast kombinující svlékání a nahotu a dokonalost sexuálního pojetí. Dávala si záležet opravdu na všem. Nenechávala mě chladným a taky beze šrámu. Při orgasmu zarývala nehty hluboko pod mou kůži a táhla dlouhé řetězce rýh, krvavých rýh, po mých rukou. Zavíral jsem oči bolestí, ale nikdy jsem nepřestal dál konejšit její největší potřeby a touhy, co se ženy týče. Byl jsem za to vždy náramně oceněn. Miloval jsem ji. Mohla být sebevíc kritická, pubescentní, tvrdohlavá, narážkovitá, ale byla to Ona, žena se zelenýma očima, kterou jsem tak moc miloval. Před ní jich bylo dost, některé měly taktéž zelené oči, některé měly taktéž skvělý charakter, žádná však nebyla jako Ona. Držela mou duši v jejím sevření. Držela mě v tajemství před tím hnusným a ohavným světem, který člověk tak moc nenávidí, a pořád dokola na něj nadává při sezení u televize, poslouchajíc hromady plků a debat o ničem. Byla můj vesmír, moje blaho. A tak jsem ji nosil růže, projevoval lásku, poprvé políbil ve svitu měsíce, když už všichni někde v povzdálí šoustali své ženy, mrchy doby, mrchy sexu, mrchy duší. Vodnice ve vyschlém rybníku, dračice v rozpadlém hradu. Má Barbora byla jiná, natolik fascinující, že sám jsem se divil jak to, že muž jako já má tak obrovské štěstí.
Každou půlnoc jsem se vracel od ní, skrz temné pole a ještě temnější město domů. Nikdy jsem tam nemohl přespat, nikdy jsem se nevzbudil vedle ní. Možná je to teď dobře, což jsem kdysi neviděl, nebo nechtěl vidět. Tmavá zmrzlá noc mě paradoxně nenechávala chladným, ačkoliv jsem si byl vědom sám svého mlhovitého dechu, posledního cigára, opuštěnosti, bezbrannosti v daných situacích. Hřála mě však ona. I když jsem byl dál a dál od ní, nepřestával jsem na ni myslet. Tak moc jsem byl zapleten v milostném věnci, až jsem ho neuměl rozplést, až ho neumím rozplést dodnes. Možná jsem tomu pomohl, když jsem se kdysi dostal do jiné dimenze v nějakém klubu a nechal se svézt odpornou mrchou, která se tváří jako ta hodná. Nechal jsem se svézt sviní, která zničila všechno čisté, co jsem měl v žaludku, v hlavě, v duši. Podvedl jsem především sám sebe. Podvedl jsem Ji a nemohl jsem už žít tak plynule skvěle. I možná proto ona svůj poddíl na onom věnci rozpletla, a to velmi rychle. Nebyl jsem však schopen jí to říct, dívat se do jejích zraněných očí, ten pohled bych neunesl, tak moc jsem si ji vážil. Z ničehonic nějakou dobu poté stejně nebyla šťastná, nevěřila už ve mně, nechtěla semnou být, nechtěla mě líbat, nic semnou mít. Popálila mi záda a mě zase nezůstalo nic, než jen básně o Ní, vzpomínky a pomalu mizející jizvy na rukou a na zádech. Jizvy na srdci a podobné věci, nerad říkám, buď to bude tím, že to nedokážu skousnout nebo to bude tím, že prostě nevěřím v existenci srdce a podobných věcí a hloupostí. Tady přece jsem, tady a takhle žiju, tohle miluju a tohle zase ne, moje srdce přitom buší jako o závod, ne však proto, že něco cítím, ano, cítím, ale protože jednoduše pumpuje mou krev. Není to pravda?
No a tak jsem vlastně shrnul mou bývalou holku, které už asi nikdy nebudu mít šanci vzdát hold. Říct ji, co chci, užít si sní v posteli, v ráji. Být takový, co říká moje příjmení. Budu muset hledat v jiných vodách, které jsou extrémně rozvodněné a plné touhy a vášně a šoustání a nechutností, co už jednou neskousne nikdo z nás, a tak si uděláme jednu velkou řeku. Budeme jako hippie, budeme vyzývat mír, bojovat proti válkám a šoustat pod vlivem drog. Všichni budou šťastní skákat z balkónů a nikdo už nebude muset psát to, co jsem právě napsal já. O moji Zelenooké, která se semnou před dvěma, či třemi, měsíci rozešla, a která mi občas i dnes nedá spát. Tak Extrémně zajímavé. Tak extrémně nudné. Pro Ni.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama