Můj pohled na nehmatatelnost

16. července 2013 v 1:15 | Ondřej Bezstarosti

Vždycky jsem tvrdil, že ty nejlepší věci na světě, najdeme na těch nejhorších místech na světě. Polovina lidí semnou souhlasila, polovina lidí říkala, že je to blbost. Nejsem nějaký pesimista nebo člověk v depresích a podobně. Spíše to vidím tak nějak z perspektivy humusu. Perspektiva humusu spočívá v tom, že louka plná motýlů a nádherných kytek, že ta louka ozářená věčným sluncem a duhou, je ta nejhorší louka na světě. Nepřežil bych tam ani deset minut. Podívejte se mi na ruce, podívejte, jak se klepou, jak se vařící čaj na lžíci rozlévá všude po podlaze, jak ty unavené prsty pevně svírají cigáro a nasládlý levný chlast. Podívejte se, jak je to všechno tak prudérně ponižující. Jak se žena nemůže vyspat s mužem bez jakékoliv záminky. Prostě jen tak. Perspektiva humusu spočívá v tom, že svobodu nalezneme jen na dně našich již tak omezených sil.
Samé debilní pravidla, samé normy, samé vztyčené ukazováčky pohybující se ze strany na stranu, samé unavené tváře odpovídající pořád to samé dokola. Máme tohle, do prdele, za potřebí? To se nemůžeme ani v klidu vyblít bez toho, aby nás někdo prudil a rádoby se o nás staral? Nejspíš mám v tuhle chvíli na Vás moc otázek. Nejspíš ani nevíte, o čem to pro Boha zkurveného píšu. Nejspíš si říkáte: Probůh co je jen tohle za magora? Řeknu Vám proč Vám to tak přijde. Prozradím Vám to. Někdo už před několikati lety, prostě někdo, Vám zakázal uvažovat, zamýšlet se nad věcmi. Vzít svůj úhel pohledu a nakopat ho do zadku. Jsem si stoprocentně jistý, že kdokoliv semnou bude souhlasit, s tímto textem konkrétně, bude mi jen bezvládně lézt do prdele. Bude mít svou pravdu, protože bude takto zakódován. Jednoduše každý má jiné myšlení. Samozřejmě to nikomu neberu, je mi to tam, kde věčinou sedám o půl třetí odpoledne, když se náhodou zbudím. Nechci vlastně ani ať mě pochopíte, nebo ať mě čtete dokonce, je mi to úplně jedno. A v tuto chvíli začnete rozebírat jen stavby vět. Zkrátka holé kraviny, které si nikdy nevezmu k srdci, protože na ně do sekundy zapomínám. Ignorant, genius, debil, opilec, milovník, milenec, buran, švorcák, sup, krasavec, ubožák, ztroskotanec, milionář, spisovatel, trochu básník a jeden zbytečný kuřák a milovník filmů Terryho Gilliama a knih Charlese Bukowskiho a Fanteho a Bůh ví ještě koho. Jediný problém je, že já fakt kurva nevím kdo je Bůh a nevěřím v něj.
Představte si tohle. Stojíte na balkóně o půl jedné ráno. Opíráte se o římsu a hledíte na protější most, pod kterým spí bezdomovci. Najednou jde po mostě chlápek v černém, obchází ho a míří přímo pod něj. Zpod mostu se ozve pět zvuků nasrané pistole, pět nádherných záblesků podobných svitu měsíce a hvězd a pět umírajících hlasů mrtvých lidí. Představte si to! Všechno jste to viděli! Co uděláte jako první? Já bych dokouřil cigáro a dal si druhé a šel spát. Co jiného taky člověk zmůže? Perspektiva humusu, blábol a mé příjmení. A doplňuji. Napsal jsem to střízlivý. Nebyl jsem pod žádným vlivem vůbec ničeho. Neb na lásku já už skoro nevěřím. To abyste o tomhle ani nemluvili. A včera tam venku ve tři ráno šoustaly kočky. Mimochodem…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama