Taková ta představa

20. srpna 2013 v 1:37 | Ondřej Bezstarosti

Pršelo a lampy skoro nesvítily
tiše poslouchala, jak kapky padaly
krok střídal krok a pes tiše přemýšlel
kráčela si to deštěm v noci bez světel

Ten její pes měl zářivou bílou barvu
všechno kolem ní jakoby ztratilo řeč
bylo ticho a déšť ji chránil její srdce
chtěla být se svou duší, chtěla jít prostě pryč

Nechávala si vodou smáčet její tmavé vlasy
oči sledovaly každý temný kout
neměla strach, jen vzpomínala na dobré časy
a že ten čas ji fakt nechal šťastně plout

Tep psa a jejího srdce byl téměř stejný
prázdná ulice prázdného města bez života
a ona stejně zářila životem
v hodině kdy spala i stará žena se svým mužem

Paneláky Ji jakoby napovídaly příběhy
a ona se cítila tak fajn
pak začala myslet na svého básníka
a slzy štěstí jí tekly po líci

Ten chodník byl nekonečný, jako jakákoliv sláva
a sláva téhle noci, jedinečné jako ona
Láskou poháněná bytost a její pes
ze kterého jsem neměl strach a dělo se to dnes

A pak jsem zavřel balkón a napsal tuhle báseň
taková představa o moji milé
jakoby se mi zdál sen
který je reálný
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama