Lesby

5. září 2013 v 14:52 | Ondřej Bezstarosti

Pracoval jsem v jednom motelu. Seděl jsem na recepci. Většinu času jsem četl noviny. Ten den zrovna zabili chlápka, který se chtěl zabít. Chtěl se oběsit a nedali mu klid. A tak na ně vytáhl nůž a oni mu ustřelili palici. Takový vyjebaný paradox. Blížil se další nudný večer. Ten motel si nepředstavujte jako nějaký zázračný luxus. Stál u ztracené cesty a jezdili sem lidé se buď schovat před fízlama, nebo sem jezdili chudí přespat a trochu si zašukat. Ovšem to, co jsem tu noc viděl, nebylo až tak všední.
Měl jsem nohy na stole. Noviny jsem dávno zahodil někam do koše a zrovna jsem se ládoval zmrzlinou. Výhoda na tom byla, že i když jste ji nechali dlouho venku z mrazáku, nerozmrzla vám. Byla to taková chemická sračka, že ona sama mi sloužila jako chlaďák. Bylo vedro i v deset večer. Větráček jsem neměl. Každý prodavač, recepční, údržbář, kretén, vožrala, barman má větráček, jen Bezstarosti ho zase mít prostě nemůže. Život je nespravedlivý. A tak jsem si to teda seděl s nohama na stole, ládoval se zmrzlou zmrzlinou a byl zasranej, protože jsem neměl větráček. Otevřely se dveře a do té horké zašedlé místnosti vešla nádherná ženská. Měla krátké na červeno nabarvené vlasy, hnědé oči, jako nakreslené rty a akorát tak velká prsa. Přitancovala si to k pultu. Dělal jsem, že nejevím zájem. Ona nejspíš taky ne. Odstrčila mi nohy ze stolu, přilepila mi na něj žvýkačku a spustila: "Máte, doufám, volný pokoj, že?" A já debil ze sebe tak tak vytlačil: "Samozřejmě dámo, pro Vás vše!" Dal jsem ji klíče. "Bude to 120 korun na osobu." Dala mi 240 korun, vzala si klíč a zmizela po schodech pryč. Úplně mlčky. Nejspíš za ní přijde nějaký chlap, pomyslel jsem si.
Měl jsem nohy zase na stole. Žral jsem další zmrzlinu. Dveře se otevřely a dovnitř vstoupila oslňující blondýna. Kroutila zadkem, měla vysoké podpatky a výraz nasraného chlapa. Jedním pohybem mi shodila nohy ze stolu a přilepila na něj žvýkačku.
"Řekni mi jedno. Kam šla? Jakej pokoj?"
"Čtyřiačtyřicítka, madam."
"Nech si tu madam, nazdar."
"Nashle."
Normálně jsem byl zvyklý na tohle jednání, ale na tomhle mi něco nesedělo. Aha, takže to bude jedna ženská, nasraná na tu druhou, protože ta druhá píchá jejího chlapa, pomyslel jsem si. Ten večer se schylovalo ke srandě. V tu chvíli mi samozřejmě, debilovi, nedošlo, že zaplatila i za blondýnu.
Uběhla půlhodina. Shora se začaly ozývat ženské výkřiky. Slyšel jsem padat nábytek. Slyšel jsem, jak se něco rozbilo. Slyšel jsem lítající střepy, něco narážející o zeď, pláč, křik. Slyšel jsem extrémní boj. Jestli mi tam ty dvě něco zničí, ten přiteplenej vedoucí mě vyrazí a já chcípnu pod mostem, došlo mi. Bylo třeba to trochu uklidnit. Byl jsem tehdy totiž sice nejlepší spisovatel, ale nikdo mě neobjevil a tak jsem makal pět let v motelu, četl noviny a žral zmrzliny. Můj život nestál za nic. Za to mé péro mi stálo skoro pořád. Jenže k ničemu. Sex jsem neměl dobré čtyři roky. Občas jsem se dost vykalil a skončil v nemocnici. Ale to místo jsem pořád měl. Pořád to jiskřilo na život.
No a tak jsem shodil nohy ze stolu a zamířil ke schodům. Ženské hekání a řev jsem pořád slyšel. Vlastně víc a víc. Blížil jsem se k pokoji číslo 44. Né, že by tam bylo tolik pokojů, jen Vedoucí si to čísloval, jak chtěl. Říkával, že to má své kouzlo, že to přitáhne pozornost. Možná tak debila to z něho dělalo, nic víc. Vyndal jsem svůj univerzální klíč, pomalu ho zasunul do zámku, otočil a vykopl dveře.
Viděl jsem ty dvě úžasně nahé, ta jedna to té druhé zrovna dělala, nábytek byl převrácený, protože to dělaly opravdu tvrdě, ale zdánlivě i něžně. Obě se potily, viděl jsem kapky, jak jim tečou po krku, po prsou, po zadečcích. Červenovláska seděla zrovna na stole, opřená o zeď a zajížděla blondýnce, která měla najednou ty vlasy černé (měla předtím nejspíš paruku), prsty do vlasů. Blondýnka, teda teď už brunetka, se jí naplno věnovala. Používala tři její dlouhé prsty a k tomu její hbitý jazyk. Dokážu si představit, jak asi umí líbat. Viděl jsem slast. Bylo to nádherné. Ty dvě si mě ani nevšimly. Byly zažrané do své hry. Když jsem opatrně zavíral dveře, červenovlasá si mě všimla.
Vyskočila a rozběhla se ke mně. Chytla mě pod krkem a hodila na gauč. "Tak, a teď se dívej, hajzle, jak to dělaj ženy! To, co ty nikdy nezažiješ!" No a tak jsem zarytě seděl, pták mi tvrdl a díval se na dvě nádherné lesby. Sen každého muže. Do prdele ty máš ale štěstí Bezstarosti! Říkal jsem si tehdy.
Černovláska vyndala z kabelky červenej vibrátor, a strčila to své ženské do zadečku. Byly vzrušené, nádherné, sexuální. Tohle si nikdo nedokáže představit.
Potom, když se obě najednou udělaly a motelem se rozezněl nádherný výdech a výkřik dvou andělských ženských, jsem slyšel něčí hlas. "Pane, pane, proberte se! Haló!"
Do prdele, vždyť já spal! Zmrzlina byla rozteklá na mé košili, noviny ležely pod židlí a já málem spadl z židle! Tvrdě mi stál. Byl to trapas jako svině! Před kasou stály dvě ženské. Když jsem otevřel oči pořádně, nevěřil jsem sám sobě. Přísahám Bohu a na všechno, co je mi milé a co miluji, že to byly TY DVĚ! Už jsem nespal a ony tam stály a držely se za ruce. Červenovláska zpustila:
"Můžeme dostat pokoj prosím vás?"
"Samozřejmě, tady. Pokoj číslo 44. Jediný volný, máte štěstí."
"Děkuji, jsme totiž na dlouhé cestě a potřebujeme se už konečně vyspat."
"Tak to přeji dobrou noc."
"Děkuji, nashledanou."
Nevím. Bylo to zvláštní. Stál mi ještě hodinu a půl. Musel jsem si dát zmrzlinu. Počkat. Pokoj 44 byl jediný volný? Tak to mě už fakt poser Bůh!
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama