Chvíle orchestru smutku a ošklivosti

3. listopadu 2013 v 11:22 | Ondřej Bezstarosti

Hvězdy mi svítily do ksichtu
oslepující zář chodníků
nahoře je ten humus
dole ještě větší

A tak občas kouříme na balkóně
i když bychom byli nejspíš jinde
Umíráme chtíčem
umíráme slovem
jen aby z toho něco bylo
aby bylo z čeho čerpat

Kouř střídal dým
po mostě šel pijan
pískal si
slyšela to celá ulice
pískal smutnou písničku
o jeho ženě

Blížil se blíž a blíž
přešel most a mířil
tam, kde já bydlím
obcházel panelák
pískal si
a já zapískal taky
byl nalitej
já měl v sobě čtyři deci
červeného
a zbytek vášně

Slyšel jsem ho pískat
i když zašel dávno za roh
pískal smutně
byl při těle a namol
civěl do země
pískal v C Moll
nejspíš

A když jsem ho neslyšel
pod tím mostem se někdo
začal hádat
byli to natuti somráci
vyjebali s nimi
semnou zatím ne

Cigáro bylo dobré
a já šel spát
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama