Vítr a stín

5. února 2014 v 14:20 | Ondřej Bezstarosti
Foukal mi do ksichtu vítr
slunce vrhalo můj stín
šel jsem po chudém chodníku
vzduch se bránil náporu mých slin

Tvary silnic se zaoblili
já cítil souznění věcí
kde je myšlení?
kde je pes ve zlaté kleci?
kde lidé oddávají se a ztrácí?

Pár kroků a ucítím domov
prach střílí rýmy jako klávesnice
O mé matce a jejím černém kašli
o svatozáři a její červené mašli

Ale zpět k chodníku
usmívám se
jen tak
z prosté duše mé a ze zvyku
A protijdoucí chlap se zastaví
přímo před mýma očima
Vycení na mě polorozpadlé zuby
a začíná
"Čemu se ty tak směješ?"
neodpověděl jsem
usmál se
A usmál se i on a odešel do háje
a já žasl jak kdybych potkal proroka mávaje
mi napříč cestou
že prý co se směju
otrávil mě ubohou
otázkou
A já nadále kleju
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama