Čas je zasranej bastard

17. března 2014 v 20:46 | Ondřej Bezstarosti
Se zvuky šílené jazzové hudby
s pivem na stole
a nedojedenými chipsy
se zjizvenou tváří
ale víc se zjizvenými zády
se zdráhal říct světu
proč sedí zrovna tady

Bylo krátce po osmé
a Bezstarosti stále seděl tam
kde sedět zůstával hodiny
s prázdnou hlavou
s prázdným pivem
a s prázdnou inspirací

Nelíbil se mu jazz a ani nic takového
vlastně byl občas zatrpklý
moc smýšlející o sobě
seděl tam u stolu po osmé
a hrál si s písmeny
jako matematik z čísly
jako feťák se životem

Nemusel tomu dávat velkou váhu
prsty ho boleli
však nedokázal přestat
ucítil své srdce
to mu ho zmáčkla ruka vášně
chytil se za něj a položil
svou hlavu na stůl

Znova se narovnal a hrál si s písmeny
pohleděl na prach kolem sebe
na to jak byl zkažený
a suchý benzíňák v poličce
disponoval jen jiskrami
pomyslel si a pak pomyslel
jak je sám u Táji

A začala zpívat žena
která je už nejspíš mrtvá
podle něj měla zmalované rty
a modré volné šaty
sváděla chlapy v baru
aby platili
zatímco se nenarodil
ani jeho děda

Bylo nové století
už čtrnáct let
on cítil že je dospělý
přes osmnáct let
a ten svět
zněl jako volání
do prázdné sklenice
kde na jejím dně
trocha lásky zbyla

Nedokázal si to vysvětlit
hrál si s písmeny jako blázen
žena zpívala anglicky
a on seděl v baru a popíjel whiskey
na hlavě měl klobouk
a chtěl někoho zabít

Zatímco seděl v roce 2014
u svého poškrábaného stolu
psal básně a myslel na svou
milovanou ženu
Co nemusela tančit v baru


Možná se něco fakt změnilo
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama