Svinstvo #4

29. března 2014 v 13:02 | Ondřej Bezstarosti
Jste na noční. Čekáte, že to bude těžký zevl. Jste dělník u pásu na výrobu sedaček do aut, které si nikdy nebudete moct dovolit. Linka jede jako králík, když šoustá s králicí a vám se zachce chcát. Vydržím to, řeknete si, mám to u prdele, a dál vám vaše ruce mechanicky tvoří dokola jednu a tu samou práci. Ve vašem péru řve hlásek: už to nemůžeš vydržet ani za hovno! A tak přicházím ke spolupracovníkovi: "Jdu se vychcat, jo?" Na což on: "Ale běž na ten provizorní hajzl, ten je blízko, nestíháme."
Vyběhl jsem. Hajzl kousek ode mě. Mé péro mi tleskalo do rytmu běhu, že se mu už konečně uleví. Dobíhám k hajzlu a zjišťuju, že je to hajzl pro postižené. "Srát na to" říkám si a vejdu dovnitř.
Najednou to místo zachvátí tma. Vylezu zpátky ven a mačkám vypínač. Nic. Vlezu dovnitř mačkám veškeré přepínače, ale neúspěšně. Nasraný a pod tlakem času se uskromňuji k vychcání se za tmy.
Znělo to chvílemi dost divně. Jako bych vůbec nechcal do hajzlu. Podle mého slepci chčijou zásadně vsedě.
Po chvíli močení se mi na noze připomněl mobil. A tak to vypadalo následovně: Jednou rukou držím ptáka, abych se nepochcal, druhou rukou držím mobil a svítím, abych vůbec viděl, kam chčiju a zvláštníma pohybama jsem se škrábal na zadku.

Na linku jsem stihl dojít v čas. Ale jedno vám řeknu. Chcaní po tmě, nebo při malém světle, lze jen v podnapilosti nebo vsedě…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama