Sebevrah

24. července 2014 v 22:33 | Ondřej Bezstarosti
Ráno se normálně vrátil z práce. Po noční bývá člověk docela vyčerpanej a dost na vyvracení. On však nebyl. Tedy. Abych to uvedl na správnou míru. Byl, ale nepřipustil si to. Nepřipouštěl si nic od rozvodu, kterým si prošel před třemi lety.
Ta ženská byla mrcha. Sebrala mu dvě děcka, čokla, auto, všechny prachy a veškerou čest. Tu čest ztratil už v polovině jeho desetiletého manželství, ale sebrala mu ji. To byla jistota…

A tak jen sedl v baráku a hleděl na sporák. Za co stál jeho prostej život? Nikdy neměl prachy, láska mu dala péro do zadku a přitlačila, nic ho nezajímalo. Lidé se na něj dívali s odporem. Třeba tehdy, když si četl na autobusové zastávce noviny.
Zrovna si četl sloupek o tom, jak chytili prostitutku, která šoustala s politikem, kterej navrhl zákon na zákaz prostituce, když mu přistála dvacka na noviny. Zvedl hlavu a viděl projít nádhernou ženskou. Hleděl jí na zadek, až zapomněl na vše. Na veškerou realitu. Byl ve snu. Jen tak hleděl na zadeček v krátkých kraťáskách a byl zasněn.
Zničehonic před něj skočil nějakej kretén s debilními uhry na ksichtě a zařval něco jako: "Kam čumíš debile?!" A zařval to s takovou intenzitou, že se náš "hrdina" prostě posral. Uvolnila se mu prdel a z nohavic mu tekl světlý proud včerejší kaše v organičtějším podání.
Všichni se mu smáli. Vstal, zakryl si prdel novinami s články o politice, a utíkal přes celý město domů. Tehdy se nedostal do práce. Tak už to někdy bývá. Politika v hovnech a jedinej, kterej se mu tehdy na té zastávce plné lidí nesmál, jsem byl já. Je to jasný, protože je to můj hrdina. Někdo, kdo se zrodil v mý hlavě, a právě tam i chcípnul.
Dosranej teda doběhnul domů. Sednul si na hajzl a rozbrečel se…
Tahle a stovky dalších věcí spolu s rozvodem a ostudami se mu mísily v hlavě. Najednou se přistihl, jak si připustil, že jeho život stojí za hovno. Poprvé v životě si něco připustil a zrovna, jak by řekl hlupej amík, takovej bullshit. Vstal z pohovky, nohy ho bolely, záda měl samej šrám, tílko měl spocený, pracovní kalhoty nasmrádlý močí, a namířil to ke sporáku. Zapnul plyn a čekal.
Pěkně pomalu si umotal cigáro. Hodiny, které šly špatně, nekompromisně odtikávaly čas jeho smrti. Konečně měl ubalený cigáro v držce a mohl škrtnout zápalkou. Nic se ale nestalo. Dým stoupal ke stropu a náš "hrdina" měl kurva smůlu. Nikdo si nezaslouží chcípnout důstojně. Alespoň ne na tomhle světě. Tenhle můj citát si zapamatujte.
Vysral se na plyn a vyšel ven. Nedaleko jeho paneláku byly koleje. Když k nim přišel, chytil se za bradu a přemýšlel, jak si tam lehne. Místo, to bylo super, zrovna za zarostlou nepřehlednou zatáčkou. Tuhle věc měl zajištěnou. Věděl dokonce, i kdy jezdí vlaky. Rád kdysi jezdíval vlakem. To měl taky celkem v pohodě. Bylo půl devátý dopoledne. Čas na ranní čaj bohatejch…

Rozhodl se, že si lehne na délku na jednu kolej. Když se vyřítí vlak, rozřízne to jeho tělo podélně napůl a bude to rychlejší. Jen tak si tam ležel a pískal si písničku Dumb od Nirvány. Kolem chodili lidé. Nikdo si ho nevšiml. Najednou se rozvibrovala kolej a náš "hrdina" slyšel vlak. Konečně! pomyslel si. Jenže kurva nepočítal s tím, že byl podzim. Listy z té zeleně byly ty tam, on ten náš hrdina nebyl nikdy moc dobrej na přírodopis, že by věděl, že to tam vypadá jinak. Nebyl vlastně dobrej na nic, když si uvědomíme, že si nevšimnul, že řidič přijíždějícího vlaku uvidí i jaký má na sobě hadry a kdy se naposledy sprchoval. A samozřejmě, že ho viděl. Náš sebevrah měl zavřený oči a myslel na nebe, když blížící se vlak neúprosně zpomaloval…

Co se stalo? Vlak brzdil a brzdil. Blížil se k nohám. Blížil se pomalu od kotníků ke kolenům až po rozkrok. ROZKROK. Tam, kde měl začít přetínat tělo. Představte si našeho sebevraha nahýho, jak mu na té koleji krásně leží koule. Několik set tun nákladního vlaku zastavilo přímo na nich. Víte, jaké to je, když rozšlápnete nezralý plod kaštanu? Tak asi takhle to dopadlo.
Svět toho chudáka uhnal k tomu, že má dokonce i strach se sám zabít. A teď nastává otázka: Jsme dementi my? Nebo byl dement on… H?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ivana Zapletalová Ivana Zapletalová | Web | 25. července 2014 v 1:16 | Reagovat

Čekala jsem další nenávistný článek proti sebevrahům (jak je na blogu zvykem) tys mu sice přejel koule ale vypadá to, že v zásadě proti němu nic nemáš :-D zajímavé

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama