Říjen 2014

Globální báseň

26. října 2014 v 21:05 | Ondřej Bezstarosti
Krouživými pohyby
kudrnáč chodil po městě
někdo měl pistoli
někdo si kupoval párno za dvě stě

v japonsku pozvracela děvka chlapa
zaplatil si za to
po chvíli mu začala šlapat na varlata

V Anglii šukala královna se sluhou
žaluda mu dráždila zubní protézou
zatím co za okny jim burácel dav
v rukou s hlavami mrtvých krav

V Americe zavázali chlápka za auto
táhli ho po cestěten tlustý řval: "natoč to!"

Ebola neexistuje
lidi se žerou navzájem
Islám poslala do píči
Arabka svou mensesem

V Rusku si cápek na protest
přibil koule k zemi na náměstí
mezitím co Putin brečel
když mu žena rvala do zadku dildo

Kim si upravil účes a vyrazil do boje
a psi mu sežrali né nohu, ale oboje
Za trest chytil mladou dívku za vlasy
utřel si s ní prdel a jebnul ji zpět do basy

V Amsterdamu si kluk zpletl jednu věc
místo ženské ošukal papouškovu klec

A Poláci, ti buzeranti, zas kydaj jejich svinstva
kterým nikdo nerozumí
Na smrti jejich lidí, ty píče
teď vydělávají prachy
Oswetim prej kvůli památce
to určitě

V Německu se všichni oblékli do latexu
a postavili Brose
Nahnali tam čechy a u obrazovek z kamer
sledují, jak češi pracují
a honí si u toho péro
málem bych zapomněl

A Celý svět i s jeho chudobou a úchylstvím
mi může políbit prdel
Spadne bomba a bude konec s tím
nezbude nic, než jen popel

Svět a podobný sračky

22. října 2014 v 19:42 | Ondřej Bezstarosti
Jsem smutný
všechny ty sračky světa
je mi z toho zle
a stále přichází další a další věta
čas nejde zastavit
A nejde zastavit už vůbec nic
dehet griluje uvnitř mých plic
ani na tyhle slova nevidím
ukázat vám svou prdel se nestydím
Nenasytnost je hrozbou dneška
zasraná nenažranost systému
jsem smutný
jsem smutný, protože mě svět sere
serou mě davy
serou mě drogy
sere mě každá věta každého z čůráků
je to ohromná píčovina
A když se zamyslím
snad kouska lásky najdu
a když se zamyslím znova
zjistím, že jsem ji už našel…

Blbec

10. října 2014 v 12:44 | Ondřej Bezstarosti
"A tak jsem si dojebal ruku."
"Jak to mluvíte?" řekl doktor.
Nedořekl jsem, že já ji měl jak z praku.
Asi bych měl na sebe dát pozor.

"Měl bych dávat pozor, pane doktor?"
"Měl byste se léčit."
"Jsem zde!" udělal jsem vojcl pozor.
"Na čase. Mě byste jít."
"Kam?"
"Třeba k psychiatrovi, třeba tam."

"A tak jsem u vás," řekl jsem
"Ten doktor si z vás udělal srandu."
"Opravdu? Co je to za den?"
"Středa." řekl psychiatr.

A já dodnes nevím
jestli jsou blbci oni
nebo já...

Vzdávám hold Milanu Kozelkovi

7. října 2014 v 23:38 | Ondřej Bezstarosti
SNĚŽNÁ SOVA
Sedí sama v příšeří poloprázdné univerzitní kavárny a pije rajčatovou šťávu. Havraní vlasy má spletené do masivního copu, ostré rysy vyzařují vyrovnanost a klid. Pozoruju ji necelou hodinu, potom mi to nedá a ptám se: "Ty seš Inuitka?" Chvíli váhá, asi ji zaskočila moje drzost, ale nakonec říká: "Ne, Kwakiutl." "Aha…" krčím čelo a nevím, která bije. "Indiánka ze západního pobřeží Kanady. Severně od Vancouveru," upřesňuje. Cítím se trapně, jdu a kupuju dva velké ovocné čaje. "Bydlím v malý osadě u řeky Nimpkiš. Menuju se Ann, jinak Sněžná sova," představuje se, dělám to samé. "Co tě přiválo do New Yorku?" ptám se obligátně. "Přednášela sem tu o totemech. Ty seš odkud?" ptá se. "Z Prahy, z velký osady u řeky Vltavy," žertuju, líp to říct nešlo. "Z jakýho seš kmene?" je zvědavá. "Z kmene Idiotskejch zmrdů," říkám popravdě.

Milan Kozelka

Tento text je textem Milana Kozelky, velkého muže, jež mě oslovil už jen pár jeho větami. Byl to Člověk Slova, hodný uznání. Zemřel 5. října letošního roku. Vzdávám mu tímto hold a respekt.

Ondřej Bezstarosti