Vzdávám hold Milanu Kozelkovi

7. října 2014 v 23:38 | Ondřej Bezstarosti
SNĚŽNÁ SOVA
Sedí sama v příšeří poloprázdné univerzitní kavárny a pije rajčatovou šťávu. Havraní vlasy má spletené do masivního copu, ostré rysy vyzařují vyrovnanost a klid. Pozoruju ji necelou hodinu, potom mi to nedá a ptám se: "Ty seš Inuitka?" Chvíli váhá, asi ji zaskočila moje drzost, ale nakonec říká: "Ne, Kwakiutl." "Aha…" krčím čelo a nevím, která bije. "Indiánka ze západního pobřeží Kanady. Severně od Vancouveru," upřesňuje. Cítím se trapně, jdu a kupuju dva velké ovocné čaje. "Bydlím v malý osadě u řeky Nimpkiš. Menuju se Ann, jinak Sněžná sova," představuje se, dělám to samé. "Co tě přiválo do New Yorku?" ptám se obligátně. "Přednášela sem tu o totemech. Ty seš odkud?" ptá se. "Z Prahy, z velký osady u řeky Vltavy," žertuju, líp to říct nešlo. "Z jakýho seš kmene?" je zvědavá. "Z kmene Idiotskejch zmrdů," říkám popravdě.

Milan Kozelka

Tento text je textem Milana Kozelky, velkého muže, jež mě oslovil už jen pár jeho větami. Byl to Člověk Slova, hodný uznání. Zemřel 5. října letošního roku. Vzdávám mu tímto hold a respekt.

Ondřej Bezstarosti
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama