Březen 2015

Rakouský pivo a svět

30. března 2015 v 15:02 | Ondřej Bezstarosti
Pil jsem rakouský pivo
obdivoval svět
dýchal jsem to atmo
ty všechny desky jako fet

Našel jsem Nirvanu
s erekcí sobě vlastní
nadšen po třech litrech piva
A Ota to pustil

Poslouchal jsem písně mi známé
jako sníh z hor
nadšeně jsem poslouchal tóny
sledoval vinyl, jak se točí
jako zeměkoule
na které mrká miliarda očí

Za okny svítalo
zatímco já seděl s Otou
mou ženou
pivem
Mezi tisíci vinyly
Jakýkoliv bys tu našel
a já bych tam klidně
do teď seděl

Díky!

Vůně

25. března 2015 v 15:16 | Ondřej Bezstarosti
Na hajzlu smrdí zvratky
od souseda nademnou
na ulicích smrdí látky
některým to voní
-mě ne

Někomu voní žít
někdo žije vůní
někomu nic nevoní
a to je jeho vůně růží

pičo

Zdravý život neexistuje
zdraví - neudržitelné
smrdíme jako umírající stařec
co měl vysoký tlak

Voní životem na smrtelném loži
když čtu pohádku na dobrou noc
Voní život, i když zrak se jí mlží
už zažila toho moc
ona to ví
a já píšu to samé klišé

chcete-li

Společnost smrdí čisticím prostředkem
na bázi krve
Ježíš cítil kouř
my cítíme dým
Oheň je pán
oheň je stín

Nechť shoříme

pičo

Prostá vražda

11. března 2015 v 20:06 | Ondřej Bezstarosti
Típnul telefon a rozhlídnul se po ulici. V dálce šel slyšet ženský hlas. Vřeštila, nadávala. Chvíli to poslouchal. Přišlo mu to normální. Zamířil mezi zdmi paneláků. Cítil se sám, byl sám, sám se cítil jako král. A král potřebuje neodkladné věci, které z něj udělají jiného člověka. Alespoň na chvíli. Alespoň na určitou chvíli. Vzpomněl si na Durdena. Hrálo mu v hlavě: Druden vole noc je klíč, hood tma, všude mý psi, strápený, jako můj ksicht. A jeho ksicht byl bílý. Plný hladu, plný houževnatého šílenství po psychedelických stavech ostatních lidí. A lidé neexistují jen ti normální a krásní, existují i šílenci a ti to většinou dotáhnou nejdál. Alespoň v tom, v čem si myslí.
Došel k okraji paneláku, kde se domluvil. Ze tmy vyjel týpek na kole. Zabrzdil u něj a Max mu dal čtyři kila a dostal svůj dealerák. Proklepl ho ve světle pouliční lampy a ušklíbl se.
"Dobrej shit?"
"Dobrej shit," odpověděl týpek na kole a odjel.
Max se procházel ulicí. Co teď? Vytočil číslo.
"Čau kotě, co děláš?"
"Peru," odpověděla blonďatá asiatka na telefonu.
"A nechceš vyprat sákl?"
"Stav se," odpověděla a típla to.
Max zazvonil na její číslo a jel výtahem. Prohlížel si drogy v sáčku. Vypadalo to docela dobře. Kvalitní krystal. Slibná noc.
Zaklepal na její dveře. Otevřela docela pohledná, ale fetem zdevastovaná buchta. "Pojď dál," kývla. Max šel dál, vešel do zabordelovaného obýváku a sedl si na gauč. Buchta něco vařila.
"Kam půjdem?"
"Do Kordu."
"Oka, máš zrcadlo?"
"Mám speciální," odpověděla a přinesla čtvercovou zrcadlovou plochu zamarasovanou drogy.
"Začnu," odpověděl Max, nalajnoval to a začal to do sebe cpát přes srolované kilo.
"Nech mi taky," přispěchala a stáhla dvě čáry.
Oba si utřeli nos od "Jejou" a zapálili si cigára.
"Nemáš flašku?"
"Rum," odpověděla a vytáhla flašku božkova.
Mlčky tam seděli a pili. Max myslel na to, jak ji šuká. Dope mu začal pálit mozek. Začínal být v ráži.
"Pojď, ser na jídlo," řekl po chvíli.
Ta štětka vypla sporák, oblékla si legíny a vyšli ven.
Zamířili rvonou do pajzlu. Byla tam nějaká punková akce. Všichni se mlátili pod stageme a oni dva šli na panáka. Vrazili do sebe dvě vodky a usadili se v boxu. Narýsovali další čáru.
"Máš ji?"
"Mám," odpověděl Max a začínal šílet.

Po hodině tančení a chlastání se k nim přisral jeden chlápek a nabídl jim tripa. Max rohodnutý neopovrhnout ničím, jej okamžitě skryl pod jazyk, což udělala i jeho "přítelkyně".
Po půl hodině, kdy už začly hrát drummy, začínal mít ze světelných efektů docela schízu.
"Zasranej bad trip," utrousil a vydal se ven.

Když se dostal ven z "bunkru" podzemního baru a vyzvracel se, spatřil kousek od sebe skupinu postarších nacistů. Jeden z nich uviděl Maxe. Tenhle vypadá na "do držky". Řekl jeden.
Najednou kolem něj bylo asi devět lidí. Začali ho mlátit halva nehlava. Max se jen kryl a povaloval na zemi. Bylo to psycho. Byla to karma, která ho žrala hlava nehlava. A on jen toužil po drogách. Chtěl utéct z tohoto spikleneckého světa. A dostával kopačky do hlavy. Zub mu ulítl.
Když se probral byl plně pod párnem a tripem. Nevěděl o sobě. Viděl vedle sebe jen nějakou ženskou, ež měla zelené oči a krásný úsměv. Starala se o něj. A on se najednou zamiloval.
A tenhle shit po sobě ani nečtu, neb je metaforický a plně významný k mé lásce.

Časem čpící ovzduší

5. března 2015 v 22:15 | Ondřej Bezstarosti
Doutnající komín za rozbřesku
když jel jsem busem domů
mezi zvířaty zvířetem
za stínem mrtvých stromů

Doutnal si jako bůh
jako bůh bohémem zůstal sám
nikdo už se do ničeho nesere
Svatý Papež drogy bere

A zpřelámaná kost mě vyprostí
z koloběhu šílenství
za cenu nejvyšší
za výběr bezcenných daní

Snídani mám po obědě
oběd po smrti a naopak
přes černou dráhu přejel rudý vlak
nikdo nic neudělal, zůstali jsme srát

Než dobelhám se domů
abych mohl mít jiný
uvidím ten komín ještě tisíckrát
dokud nespadne
A ta kost?
Ta zlomená navždy nezůstane