Prostá vražda

11. března 2015 v 20:06 | Ondřej Bezstarosti
Típnul telefon a rozhlídnul se po ulici. V dálce šel slyšet ženský hlas. Vřeštila, nadávala. Chvíli to poslouchal. Přišlo mu to normální. Zamířil mezi zdmi paneláků. Cítil se sám, byl sám, sám se cítil jako král. A král potřebuje neodkladné věci, které z něj udělají jiného člověka. Alespoň na chvíli. Alespoň na určitou chvíli. Vzpomněl si na Durdena. Hrálo mu v hlavě: Druden vole noc je klíč, hood tma, všude mý psi, strápený, jako můj ksicht. A jeho ksicht byl bílý. Plný hladu, plný houževnatého šílenství po psychedelických stavech ostatních lidí. A lidé neexistují jen ti normální a krásní, existují i šílenci a ti to většinou dotáhnou nejdál. Alespoň v tom, v čem si myslí.
Došel k okraji paneláku, kde se domluvil. Ze tmy vyjel týpek na kole. Zabrzdil u něj a Max mu dal čtyři kila a dostal svůj dealerák. Proklepl ho ve světle pouliční lampy a ušklíbl se.
"Dobrej shit?"
"Dobrej shit," odpověděl týpek na kole a odjel.
Max se procházel ulicí. Co teď? Vytočil číslo.
"Čau kotě, co děláš?"
"Peru," odpověděla blonďatá asiatka na telefonu.
"A nechceš vyprat sákl?"
"Stav se," odpověděla a típla to.
Max zazvonil na její číslo a jel výtahem. Prohlížel si drogy v sáčku. Vypadalo to docela dobře. Kvalitní krystal. Slibná noc.
Zaklepal na její dveře. Otevřela docela pohledná, ale fetem zdevastovaná buchta. "Pojď dál," kývla. Max šel dál, vešel do zabordelovaného obýváku a sedl si na gauč. Buchta něco vařila.
"Kam půjdem?"
"Do Kordu."
"Oka, máš zrcadlo?"
"Mám speciální," odpověděla a přinesla čtvercovou zrcadlovou plochu zamarasovanou drogy.
"Začnu," odpověděl Max, nalajnoval to a začal to do sebe cpát přes srolované kilo.
"Nech mi taky," přispěchala a stáhla dvě čáry.
Oba si utřeli nos od "Jejou" a zapálili si cigára.
"Nemáš flašku?"
"Rum," odpověděla a vytáhla flašku božkova.
Mlčky tam seděli a pili. Max myslel na to, jak ji šuká. Dope mu začal pálit mozek. Začínal být v ráži.
"Pojď, ser na jídlo," řekl po chvíli.
Ta štětka vypla sporák, oblékla si legíny a vyšli ven.
Zamířili rvonou do pajzlu. Byla tam nějaká punková akce. Všichni se mlátili pod stageme a oni dva šli na panáka. Vrazili do sebe dvě vodky a usadili se v boxu. Narýsovali další čáru.
"Máš ji?"
"Mám," odpověděl Max a začínal šílet.

Po hodině tančení a chlastání se k nim přisral jeden chlápek a nabídl jim tripa. Max rohodnutý neopovrhnout ničím, jej okamžitě skryl pod jazyk, což udělala i jeho "přítelkyně".
Po půl hodině, kdy už začly hrát drummy, začínal mít ze světelných efektů docela schízu.
"Zasranej bad trip," utrousil a vydal se ven.

Když se dostal ven z "bunkru" podzemního baru a vyzvracel se, spatřil kousek od sebe skupinu postarších nacistů. Jeden z nich uviděl Maxe. Tenhle vypadá na "do držky". Řekl jeden.
Najednou kolem něj bylo asi devět lidí. Začali ho mlátit halva nehlava. Max se jen kryl a povaloval na zemi. Bylo to psycho. Byla to karma, která ho žrala hlava nehlava. A on jen toužil po drogách. Chtěl utéct z tohoto spikleneckého světa. A dostával kopačky do hlavy. Zub mu ulítl.
Když se probral byl plně pod párnem a tripem. Nevěděl o sobě. Viděl vedle sebe jen nějakou ženskou, ež měla zelené oči a krásný úsměv. Starala se o něj. A on se najednou zamiloval.
A tenhle shit po sobě ani nečtu, neb je metaforický a plně významný k mé lásce.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 hellboy hellboy | Web | 11. března 2015 v 20:16 | Reagovat

skvělý !:-) rozhodně máš lepší fantazii než já :(

2 Ondřej Bezstarosti Ondřej Bezstarosti | 11. března 2015 v 20:23 | Reagovat

[1]: Danke ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama