Květen 2015

Generálka a úklid a mladí a narušení

13. května 2015 v 12:43 | Ondřej Bezstarosti
Chodil jsem na střední školu, učební obor elektrikář. Bylo to naprosto dekadentní. Jako každý učňovský obor v dnešní době, tak i my jsme byli hovada, hovada a hovada. Vyšlo by to na celou knihu, kdybych měl psát o všem, co jsme provedli. O hovně v laboratorním plášti, o pochcaných báglech, o kouření na hajzlech, o psychickém týrání učitele zvuky z přírody, o kouření na okenní římse učebny, pepřáku v šatních prostorách a tak dále.
Převyprávím tu však jeden příběh. Není to žádný punk, jako zmiňované věci. Je to hlavně určené pro hlavního (postihnutého) aktéra...

Jak už to tak někdy bývá, chtěj vás v té škole nechat dělat bordel o trochu déle, než je zdrávo. Ale musíte mít na to dostatečný přísun potravy a tak se stane, že máte pět hodin, hodinu volnou a potom třeba další dvě hodiny. "Vyučovací".
Nadešla volná hodina. Sešli jsme se v parku, který přiléhá ke škole. Tehdy ještě byly original startky, tak jsme to pálili všichni. Někteří pálili i trávu a tak.
"Baty, ty jdeš na oběd? My se budem nudit, co kdybychom na tebe počkali u tebe na pokoji a zahráli na psku?" zeptal jsem se s čistým míněním. Baty bydlel na internátu. Byl to týpek menšího vzrůstu, delší vlasy, herectví v srdci, bavič, bývalá zkuřka (teď už tak nepálí), skater, hráč a příležitostný nonstop spáč.
"Oka, ale nedělejte mi tam bordel. Včera jsem tam dělal úklid se spolubydlícím."

Došli jsme do pokoje. Všechno bylo na komíncích. Nádhera. Takhle neuklízí ani tvoje puntičkářská máma. Baty odešel na oběd a my zahráli Mortal Kombat. Po dvou zápasech jsme se začali nudit. Byli jsme tam asi čtyři. Já, Němy, Hanzi, Hlušmaňuk, který byl jenom svědkem a Staník. Takže vlastně pět. Myslím. Staníka jsem možná naverboval neprávem. Hovno si pamatuju poslední dobou. Kdyby tehdy Marcel nebyl ve škole, byl by tam taky. Možná tam byl. Já nevím.
Nicméně jsme se začali nudit.
"Uděláme mu generálku? Schováme mu kompa," vznesl jsem z čistého osvícenství.
A tak jsme mu schovali pod postel kompa. A když už to byl počítač, tak i playstation s obrazovkou, a když už to bylo i tohle tak deodoranty. A když už i tohle tak všechny hadry ze skříní, povlečení, hovadiny, prostě všechno včetně koše, pití a hajzláku. Vypadalo to asi takhle. Dvě postele měly úložný prostor, ty byly otevřené a my jsme stáli v řadě a mrdali jsme ty věci hlava nehlava pod ně. Zešíleli jsme. Absolutní rauš. Takoví jsme byli zmrdi.
Když byla práce hotová, pokoj vypadal, jako by tam nikdo nebydlel už před dvacíti lety. Dočista vybílený. Zdrhli jsme ke kámošovi do vedlejšího pokoje a čekali. Baty prošel, otevřel dveře a zůstal čumět. Nechápal, o co jde. Když jsme vyběhli pryč, slyšel jsem jen hysterické: "Vy zmrdi!!!"
Venku jsme se zastavili.
"Nepůjdem mu pomoct to uklidit?" napadlo mě.
"Jsi kokot? Ty tam příjdeš a on tě hned veme skatem po hlavě. Popraví tě vole!" dostal jsem jednoznačnou odpověď, že mu tedy jako nepomůžeme.

Přišli jsme do třídy a sedli. Baty pořád nikde. Čekali jsme, jak to proběhne.
Baty došel o pár chvil později. Ani se na nás nepodíval. Měl sluchátka a na plno puštěné Slipknoty. Asi aby se uklidnil. Nastalo hrobové ticho. Čuměli jsme na něj a čekali, co bude.
Asi po deseti minutách sundal sluchátka, postavil se, zrudnul a pěkně po jednom.
"TY, TY, TY, TY a TY, jste vylízaní čuráci. Pičo! Kokoti vymrdaní. I věci spolubydlícího!"
Nevydržel jsem to a začal jsem se smát.
"Však počkej Bezy, ty zmrde, já si pěkně počkám a až to nebudeš čekat tak ti provedu mordu, že se z toho posereš. Může to být klidně za měsíc, nebo za týden, ale vychutnám si tě, pičo!"

Dodnes je to jeden z mých nejlepších kámošů, se kterým jsem prožil strašlivou spoustu věcí. A jo, ještě pořád ses mi nepomstil...