Zadeček

29. července 2015 v 17:08 | Ondřej Bezstarosti
Nad hlavou mu proletělo šest letadel doprovázející burácivým zvukem motorů. Zvedl hlavu a sledoval, jak se vzdalují. Usmál se a zase ji položil do trávy. Ležel tam už nějakou dobu. Sledoval mraky, jak líně plují po obloze. Nechával hmyz, ať si dělají cokoliv na jeho obličeji. Sem tam si zapálil cigáro. Přidával trochu dýmu k obrovskému kouři, co lidi posílají pryč každou hodinu, minutu, sekundu.

Zaserou nám nebe a potom nadávají, že jim chčije na hlavu, přemýšlel. Byla to ironická myšlenka, protože se ho týkala.

Nakonec se rozhodl vstát. Rozhlédl se kolem sebe. Nikde nic moc nebylo. Samá louka. Vzadu malý lesík. Udělal pár kroků a nasednul do svého auta. Na místě spolujezdce byla nedopitá láhev vína. Červeného vína. Laciného vína. Vyndal z láhve korek a žíznivě se napil. Víno bylo až skoro hořké. Chutnalo hrozně. Zašklebil se a vyhodil láhev z okna.

Vyjel napříč loukou. Přesně tam, kudy přijel. Auto dostávalo rány od nerovné půdy. Volant se mu točil ze strany na stranu. Trochu s tím zápolil. Byl to obyčejný Peugeot - starší Peugeot. Dostával rány stejně jako jeho vlastník. Taky měl na náraznících, kapotě a dveřích samé promáčkliny, podřeniny a praskliny. Jeho vlastník zase obrovskou jizvu na krku, dořezané ruce, třikrát prokouslý jazyk, jizvu po úderu baseballkou na hlavě a pohmožděné koleno. I když to už bude opravdu spousta let, vypadá, jako by dostal do huby zrovna tak před týdnem. Obličej měl však jakýmsi způsobem laskavý. Přitahoval ženy. Po barech byl opilý král šoustání a lásky, v ložnicích už tolik ne.

Usmíval se a přivíral oči. Slunce, co bylo ještě docela nízko, jej oslňovalo. Vyjel konečně na cestu a pomalu přidával plyn. Byla to rovná "nekončící" cesta uprostřed zdánlivě ničeho. Vedla odnikud nikam. Avšak všechno je vlastně zdánlivé. Veškeré věci můžeme brát ze zdánlivé stránky. Takmer řečeno: pravda existuje jen tam, kde si myslíme, že existuje. A on už to hnal něco přes kilo. Starý Peugeot se otřásal v základech. Něco jako byste chtěli skočit na záda důchodci. Klepal se mu podvozek, házelo to. Měl to však pod kontrolou.
**
Nechal se unést vlastní hlavou. Zavzpomínal.
"Co se děje?"
"Pojď do skladu."
"Oukej."
Šli do skladu. Náš muž si promnul čerstvý škrábanec na zápěstí. Bolavý, avšak zanedbatelný.

"Včera jsem se vydal na procházku. Procházel jsem se ulicí. Už byla tma. Chcalo, což mě obyčejně docela sralo. Nechal jsem však déšť ať si mě vezme do parády. Bylo mi to na druhou stranu vlastně jedno. Heh. No a jak se tak procházím, vidím nádhernou ženskou. Nevím proč, ale rozhodl jsem se, že zjistím, kam má namířeno. Měla červený deštník a vysoké podpatky. Krásnou krátkou sukni, dokonalé nohy a zadeček... No musel bys ji vidět! No a tak jsem ji teda provázel. Držel jsem se ale dál. Ten její zadek mě naprosto odrovnal. Jak jsme se tak brodili ulicí, tak jsem dostával chuť si užít. Neměl jsem však v krvi a tak jsem se držel dál. Třeba se zastaví na autobusové zastávce a já budu mít šanci na ni promluvit, jakože čekám na stejný autobus a pak s ní jet k ní a udělat jí to jako nikomu jinému. Žádná zastávka se však neobjevila a mi už skoro stál klacek. Najednou jsem si uvědomil, že už jdu jen pár metrů za ní. Nevím sám, jak se to stalo. Možná protože jsem ji civěl na zadek a nic jiného nevnímal. Nevím. Určitě si mé přítomnosti všimla, protože začala přidávat do kroku. Sem tam se ohlédla, ale to už mi bylo jedno. Srdce mi bušilo jako pominuté a péro mi stálo jako starý nesmrtelný strom. Už jsem cítil její parfém, když zahnula do uličky a začala utíkat. Když jsem se za ní rozběhl taky, všiml jsem si, že přestalo chcát. Trochu mě to potěšilo a tak jsem se rozesmál. Ve chvíli, kdy jsem ji chtěl chytit, podlomil se jí podpatek a ona upadla na zem. Musela tam být nějaká trubka nebo co. Nevím to jistě, byla tam docela tma. Každopádně tam ta trubka byla a ona se na ni nešťastnou náhodou nabodla. Uslyšel jsem nepřirozené zasyčení a zaškytání a potom dlouhý výdech. Něco ji trčelo ze zad, dostala to přímo do srdce. Láska, ta je i v těch největších hovnech. O srdce jde vždycky. A já ji srdceryvně vyrval z té trubky a položil na zem. Chvíli jsem přemýšlel, že si ještě užiju, ale při pohledu do jejích absolutně černých očí jsem si to rozmyslel. Přitom mi ale došlo, že když ji tady najdou, zavřou mě. Protože jsem na ni šahal a tak. A tak jsem utekl pro svoje auto, nacouval tam, hodil ji do kufru, všechen ten bordel už mezitím začal uklízet nový déšť a já vyjel. No a teď ti stojím před barem. Co mám dělat?"
"Odvez to co nejdál ode mě ty magore! Vypadni!"
"Oukej! Díky za radu!" vykřikl přes celý sklad a ukázal barmanovi prostředníček.
**
Zpátky na cestě nikam. Blížil se k lesíku. V lesíku vyndal nejprve lopatu a začal kopat. Když tu ženu hodil do díry a pečlivě zahrabal, pomodlil se. Na nebi v tu chvíli proletěl pro změnu vrtulník. Asi někoho hledají, pomyslel si muž a dostal hlad.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama