Říjen 2015

ŽENY

29. října 2015 v 16:06 | Ondřej Bezstarosti
Opalují si své krásné nohy
Pijí drahé cocktaily brčkem
Mají sluneční brýle na nose
prstem si hrajou s pramenem

Stojí nám z nich a chceme je
ony nás nechcou
chcou chlapa
z časáku, který si čtou

Jsou roztomilé a báječné
a hází po nás věcmi
Šeptají nám do uší slova věčné
Řvou po nás jako šelmy

Objednáváme jim pití
a platíme za ně jako šílení
a když nemáme nic
někdy nás obejmou
někdy odkopnou

Utíkají za jinýma
aby se pak mohly vrátit
Neví, co chcou
Zatímco my to víme už i za ně

Chceme s nima píchat
a ony kolem toho mají tolik keců
A některé mají deprese
a musí žrát Rohypnol

Jsou nejpovrchnější stvoření na světě
Chtějí neustále vypadat dobře
zatímco my se tak chceme cítit
A potom se opíjíme, když to tak není

A ony přicházejí a odcházejí
a my jen slyšíme ty podpatky a smích
potají se nám vysmívají
a nám zbude už jen ten líh

A některé si čtou knihu
se sexy brýlemi na očích
jsou doma
jsou krásné
a nikdo
nikdy
se o nich nedoví

Jsou to jedny z těch skvělých
Ty, které nikdo nezná
Ale ta by si nás nevzala
Ani nás nevidí

To jsou ti andělé
Ženské jsou andělé
a i když mě chtějí zabít
stejně bych bez nich nemohl být

O světě a nespavosti

28. října 2015 v 17:15 | Ondřej Bezstarosti
Ze schodů spadnul opilý důchodce
češi se vysrali, neposlechli praotce
ta země stojí za dvě řítké stolice
už bych pálil mít pistoli na polici

Hledají mě a já tady jsem
neexistuje rozdíl mezi dobrem a zlem
existuje jen otázka proč tu jsem
tohle není tak zlý sen

Peníze mizí z účtů
účty platíme bez mzdy
papíry hodili do tuctů
píča je namalovaná na zdi

Točíme se dokola dokola dokola
jsme ubozí jak reklama na kofolu
stejní jak člověk vymáchaný v rosolu
Zvonil jsem na ní a říkal: "Pojď dolů."

Stříkáme ze sebe bílé mazlavé sračky
jsme neukojitelní bohové své vlastní značky
I kdejaký starý dědek sní o mladé roštěnce
co mu zajedem jazykem do věnce

Tohle je svět
Komín tyčící se nad městem
jako vřed
jako postavený penis

A nasraný na všechen ten bordel
jsem usínal - nemohl spát
dusila mě i ta obyčejná postel
začínal jsem sobě sám lhát

A když jsem se probral
a slunce se dralo dovnitř
Pusu jsem jí nežně dal
a ona otevřela oči
V tu chvíli jsem věděl
co jsem si vysnil
že tu holku já neměl
bože nikdy jí neměl rád

Jakože puzzle

25. října 2015 v 20:14 | Ondřej Bezstarosti
Stydí
se za krytí
kůže
není k zbytí
a pití
na síti
není líti ti
nechci líti
Krytiny
mozku
rytiny
v rusku
co našli
a mašli
si hodili
polili
se pivem
jedem
snem
serem
na den
za dnem
až budem
mrtví
po rtuti
a rty ti
líbají
dávají
lásku
ne pásku
šílení
šílenství
není
království
a království
mám v srdci
tvém
ty v mém
drogou ti jsem
ty pro mě heroinem
Smysl dává
se stává
že nic
že líc
políbím ti
vše dám ti
znám tě
a už se opakuju
mám tě
ty mě
vše i tohle
je puzzle
jednou
zapadne
do sebe
a do rámu s tím nádherným obrazem!

Mládí

21. října 2015 v 16:43 | Ondřej Bezstarosti
Se podívej na ty dořezané ruce
co máš z práce
Na ty dojebané nehty
a co v plicích ten dehet?

Ty začervenalé oči
rozšířené zornice
propadlé tváře
utrápený výraz

Skoro až šílený výraz
poloviční erekci v kalhotách
roztoucí kouty
bolest v nohou
v zádech
ve varlatech
za krkem

Podívej jak ti trčí
kousek kliční kosti
pod kůží
špatně to srostlo

Cítíš, Ondro, ještě kocovinu z neděle
a přitom je středa
Podívej se, co píšeš teď
a cos psal kdysi

Podívej se znova do tvýho ksichtu
to neznamená, že jsi zestárnul
Nejsi ani starý, ne ne
To je jen tvoje mládí v prdeli

A je 21.
a ty na ni pořád myslíš
Jako když to mládí
tady ještě bylo...

r95

19. října 2015 v 16:47 | Ondřej Bezstarosti
S výhledem na to město
chlastal jsem víno
Frankovku francouzskou
myslel na sex s "francouzkou"

Líbal jsem a líbal
noc předtím
a noc předtím
jsem nemohl usnout

Zornice se rozmlžily
srdce se rozbušilo
alkohol se vstřebával
a žaludek chřadnul

Byl jsem o rok starší
a ona už spala
Když slunce vycházelo
a mě se motala hlava

Nenávist a láska
a já změknu když ji vidím
svět je nesmyslná sázka
A každý se občas trochu stydí

Bylo mi dvacet...

Svět

19. října 2015 v 0:47 | Ondřej Bezstarosti
Bok po boku
krok do kroku
Ona nekráčí
ona se vznáší

Bok po boku
krok do kroku
líbá úžasně
líp spí

Rok od roku
chodník přes stoku
zapáchá víc
prázdný je - v něm nic

A u lavičky
byl vyvrácený vozík
a bezdomovec
ten bez noh

Ležel na zemi a spal
nemá nic jsem si říkal
už jsem se nesmál
nekráčel a stál

Příjde mi to pošetilé
zatímco já se cítím sám
on se cítí jak?
Nakonec - jsem směšný já

A když se podívám do jejích očí
svět mi příjde menší
asi jako zornice
svět, kde není žádné svinstvo

bok po boku
rok od roku
stále hloupý
stále hloupá

Přízrak

17. října 2015 v 1:13 | Ondřej Bezstarosti
Mládí klame hlavy
rozpouští srdce
naše životy jsou klamy
žádná naděje přece

rohypnol mi předepíšou
jinak mi nepomůžou
a čím víc se jí do očí dívám
tím víc vím že pomůžu si jen sám

a nikdo
a nikdy
ti neřekne jak
to si schovávají pro sebe
pro vlastní přízrak

Top Barber Shop

16. října 2015 v 20:31 | Ondřej Bezstarosti

Většinou tady nepíšu nic v tomhle smyslu, ale tentokrát mi to nedalo. Jestli vám není jedno, co máte na svojí hlavě, jedná se o účes, měli byste zajít přesně tam. Kam? Týká se to čistě kopřivničanů a okolí. Nějaká stará pošta a ušmudlené kadeřnictví už je dávno za zenitem. Když přijdete do kadeřnictví kousek od kasáren, připadáte si tam jako za komunismu. Také vás tam tak ostříhají. Když obejdete veškeré kadeřnictví v tomto zaprášeném a bahnitém městě plném předsudků a nastavených limitů, ze kterých je vám, doufejme ve váš zdravý rozum, zle, musíte zamířit tam, kde jsem byl i já.
Kašlu na nějaké debilní reklamy. Kašlu na konzumní život. Kašlu na to, co se teď nosí nebo co by se "mělo" nosit. Vlastně už jakoby uhýbám. Pardon.
Dostávám se k obyčejnějšímu, než obyčejnému jádru věci. Jak už jsem řekl, jestli chcete mít originální a profesionálně udělaný účes, zajděte si do kadeřnictví Iva. Je to kousek od města v nedaleké řadě paneláků. Tam teprve najdete profesionály, co vám nenaserou na hlavu, ale dokonale vás ostříhají.
Jak už jsem taky řekl, seru na reklamu. Tohle kadeřnictví je však jediné, které si to zaslouží.
Děkuji panu Weberovi za skvělý účes. Skládám obrovskou poklonu pro tohle umělectví.
Jak jinak, než s pozdravem...

Poslední chvíle

13. října 2015 v 16:06 | Ondřej Bezstarosti
Ležím ti v klíně
vzpomínámposlouchám
a do očí se už nedívám

Támhle v té posteli
jsme jedli mozzarelu
támhle vzadu
jsme na hradě byli

Ten park byl nádherný
a bolely nás nohy
U starých zdí jsme se fotili
smáli se a já ti chtěl psát slohy

Anebo v tom parku
máš ještě tu fotku?
v tvých brýlích?
i ty brýle už nejsou

Jé, letadlo, řeklas
mezi větou
a ono tam fakt bylo
spolu s tvým úsměvem

a poprvé ve výhřivce
jak jsme se objali
dal bych vše mé Karolince
říkal jsem, když jsme byli sami

Pamatuju si, jak si mi chyběla
jak jsem tě zasypával větama
jak už jsem tě chtěl obejmout
teď to chci taky, ale už se nedočkám...

Pamatuju, jak jsi byla u mých zkoušek
usmívala se
podporovala mě
byla semnou

Jak jsi mě v mé schíze dovedla domů
a já ti poděkoval
a doteď ti za to děkuji
neměl bych prosit ani děkovat
já vím
já si to uvědomuji

Pamatuješ si jak jsme se objali
a já řekl: "to bude sranda"
Jak jsem tě učil tančit
a jak ses u toho smála?

Jak jsme jeli na lodi
a slunce zapadalo
a my se líbali
a bylo nám vše jedno

Jak si po mě řvala při mých průserech?
jak si mě utěšovala při prohrách?
Ach, lásko, kde jseš?
Už neudržím se na vlastních nohách

Jak jsme bouchli šáňo z okna
jak jsme viděli balón
jak chcalo v Lulči
jak jsme se zahřívali ve stanu

Jak ses bála při bouřce
jak jsem tě držel pevně
dokud to nepřešlo
a chtěl jsem tvůj úsměv hlavně

Jak jsme tancovali na píčoviny
jak jsme jeli na kole a kolečkových
k přehradě
a tam máme nádhernou fotku
a vzpomínku
na zapadající slunce
zase
a zase

Jak jsem neměl moc peněz
jak jsme se skládali
a jak jsem tě pak zahrnul
vším co mi dali

Jak jsi vybírala školu
jak jsi zvládla přijímačky
Jak si se bála
jak já tě držel

Jak jsi přijela z horké kaše
a jak jsme o rok později vyhráli soutěž
jak blbě mi bylo
a tobě taky

Jen ty doopravdy víš, kdo jsem
už je to tvé
už žádná nikdy nedostane to
co už máš ty

A je toho daleko víc
jen ty, lásko, jen ty to víš

"Přivoď mi koma
jak poprvý u tebe doma"
Zaznělo
a já ležel ti v klíně
ale už cítil jsem se sám
musím z tvého života
nevím jestli to zvládnout mám

Ach, Lásko...

Hlavyho pravda

12. října 2015 v 22:29 | Ondřej Bezstarosti, Tomáš Fojtík
sedim u báru
kecám piju pivo
bavíme se o chlastu
padají panáky jo?

servírka mě bere
jsem dobrý
majitel mě sere
delám věci blbý

nasral mě natolik
zavolal policajty
prý jsem alkoholik
byl jsem v cajky

basa mě nemine
seru na to
čas se neline
zkrat prišel.. ano..

Hlavy...