Dítě

11. prosince 2015 v 14:14 | Ondřej Bezstarosti
Malý Jack chodil do třetí třídy. Líbila se mu tam jedna holka. Byla z páté a měla nádhernej obličej. Z jeho perspektivy malého kluka, to byla dospělá ženská. Stával vždycky po vyučování před školou, bavil se jakoby se spolužákem, ale neposlouchal ho. Čekal, až ona vyjde ze školy. Čekal, až se střetnou pohledy. Přemýšlel o lásce. Co to je líbat se s holkou. Nepřemýšlel nad žádným pícháním. Dalo by se říct, že měl nejčistší hlavu v jeho životě. Jackovi se zdálo, že je do ní zamilovaný, i když neměl páru, co to je. Něco cítil. Cítil to v kalhotách, když potom prošla a usmála se na něj. Netušil však, o co jako jde.

Doma potom sednul za stůl, a když byla jeho matka v práci a jeho otec vyráběl letadlo, psal ji dlouhatánský dopis, kde ji vyjadřoval, jak překrásná je to holka. V dopise bylo asi tak sto chyb, ale ani jedna chyba významově. Když dopsal A4, otočil papír a psal dál. Trvalo mu to věru dlouho. Byl teprve ve třetí třídě. Bylo to pro něj těžké. Zdálo by se, že těžší, než práce některých starých lidí v dolech nebo na kompostárnách. Dokonce i herci mají těžší práci. Proto fetujou.

Když dopis dopsal, dal jej do obálky od banky, kterou jeho matka den zpět vyhodila do koše. Nakreslil na něj srdce a vybarvil jej sytě červenou barvou. O dobrých pět let později takové kresby měly bordely, teď to bylo ale ještě nádherné.

Učebnice a dopis si dal do batohu, osprchoval se a šel spát. V posteli potom dlouze přemýšlel, jak ji dopis dá. Musí se tomu postavit čelem. Musí za ní přijít a říct jí: "Hele, Daro, napsal jsem ti dopis. Doufám, že se ti bude líbit. Třeba mi odepíšeš." S touhle jistotou zavřel oči a usnul.

Když se ráno probudil, už tak jistý si nebyl. Pořád přemýšlel nad tím, jak by jí ten dopis měl dát. Vždyť byla tak krásná a vyspělá a on takové dítě a hloupý a ne moc pěkný. Skoro až nervózně šel do školy. Potkal cestou pár spolužáků. Mluvili o autech, o počítačových hrách, o písemce ze psaní a o jejich mámách. Odpovídal jen přikyvováním. Mlčel a myslel na svou vyvolenou.

Když se probudil z přemýšlení, zvonilo na přestávku. Vzal dopis z batohu a rozešel se na chodbu. Nabral směr 5. A. Vyšel pár schodů a už se blížil k její třídě. Uviděl její kamarádky a spolužáky před její třídou. Byli o pár hlav větší a tolik dospělí. Smáli se a nevšímali si ho. Když přišel do třídy, uviděl Daru, jak si lakuje nehty v lavici. Prohlíží si ruku a s jazykem opřeným o ret nehty sem tam poupraví. Jack se rozklepal.

Už už chtěl přijít k ní a dát ji ten dopis, když v tom na něj promluvila tlustá velká holka.
"Co chceš?!"
"Došla nám křída," vydal ze sebe. Všiml si, že Dara zvedla hlavu.
"Vypadni odsud spratku!"
Jack se otočil a měl se na odchod.
"Počkej!" ozval se Jackovi tolik známý hlas. "Tady máš pár kříd."
"Děkuju," řekl automaticky, otočil se a odešel.

Cestou ze třídy vyhodil obálku do koše. Svěsil hlavu. Selhal. Nedokázal to. Bylo mu do breku. Zbytek dne byl smutný. Byl smutný i týden potom. Pořád postával před školou a čekal, až projde. Pořád psával dopisy a potom chodil pro křídy. To byla jediná chvíle, kdy na něj promluvila.

Jednou však čekal zase před školou, když tentokrát vyšla sama. Nešla svojí cestou, ale rozešla se k němu. Jack se otočil a vydal se pryč.
"Počkej prcku!" doběhla ho Dara. "Doprovodíš mě domů?"
"Tak jo," řekl nenuceně. Srdce mu bušilo.
A tak šli. Ona držela aktovku na hrudi a hleděla před sebe. Neříkali nic.
"Máš rád Simpsonovi?"
"Nemáme kabelovku."
"To je škoda. A čteš nějaké knihy?"
"Na konci světa," zalhal.
"Tu neznám. Najdu si ji. Kdo ji napsal?"
Jack pokrčil rameny. Hleděl do země. Strašlivě se styděl.
Cestou spolu moc vět neprohodili.

Došli před její panelák.
"Nechtěl by ses zítra přijít za mnou učit? Pomůžu ti s učením a podíváme se na Simpsonovi."
Jack se podíval na její boky. Měla kalhoty tak nízko a tak malé tričko, že jí trčel trochu pupíček.
"Zítra budeme mít návštěvu, nemůžu," zalhal.
"To je škoda, tak ahoj," vyndala klíče.
"Ahoj," otočil se a zmizel v útrobách ulice.
Když přišel domů, lehnul si na zem a usmíval se. Bylo to poprvé, kdy přemýšlel o sexu. Cítil, že život bude fajn. O Daru už přestal mít zájem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 accidens accidens | 11. ledna 2016 v 19:30 | Reagovat

Je to trapné, jak málo návštěvníků se ti tu povaluje. Jeden by plakal.
Nepíšeš dokonale, ale poutavě. Dobře. Moc dobře.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama