Vytřeštěné oči

6. ledna 2016 v 20:30 | Ondřej Bezstarosti
Šli prázdnou halou. Kdysi to byla obrovská fabrika. Snad sklad. Vedly k němu koleje, byl tam nakládací jeřáb pro vlaky. Všechno tady bylo obrovské, řekl bych až mohutné. Procházeli se, ruce za zády. Na sobě kožené kabáty černé jako duše kriminálníka, drahé jako cetky.

"Rozhlédněte se kolem," říkal Jack.
"Nevidím nic víc, než jen mechy, ztrouchnivělé traverzy, zkroucené podlahy. Příroda si to tady pěkně žere. Vypadá to, jakoby sem chodili narkomani pro zlatou. Co s tímhle místem? Proč jste mě tu zavedl?" řekl policajt.
"Pojďte za mnou," kývnul na něj.
Šli do jakési kabiny. Byly tam různé řídicí páky, starý počítač, nějaké hrnky. Všechno tam požíral prach. V kabině byly dveře.

"Až po vás," řekl policajt nejistě.
Za dveřmi bylo schodiště. Vedlo dolů. Vedlo do obrovské tmy. Jack vytáhnul baterku a rozsvítil ji. Kolem byly černé zdi. Z dálky šla slyšet kapat voda. Schody ne a ne skončit. Zdály se fízlovi nekonečné. Místnost, která se rozprostřela před nimi, byla posetá mlhou. Nebyla to obyčejná mlha. Byla cítit jakýmsi pachem, který člověk jen tak neucítí. Pěkně štípal.

"Nate, vemte si roušku," natáhl Jack ruku s rouškou.
Prošli pár chodeb, až se zastavili u pancéřových dveří. Jack vzal za obrovskou kliku oběma rukama a vší silou ji potlačil dolů. Dveře hlasitě cvakly. Opatrně je otevřel. Z místnosti se najednou vylíhlo světlo. Policajt začal být nervózní.
"Jacku, nelíbí se mi to tu. Už mi sakra řeknete, co mi chcete?!" začínal být pěkně nervózní.
"Následujte mě."

Zdrojem světla v místnosti byl jakýsi předmět kulatého tvaru. Vypadalo to jako zmenšené slunce do velikosti golfového míčku.
"Co to, do hajzlu, je?"
"Technologie."
"Hologram?"
"Spíše bych řekl, že pravé slunce. Ale odjinud."
"A odkud?"
"To nevím."
"No dobře, ale tohle není v mé kompetenci," odpověděl fízl a bral se k odchodu, když tu ho zamrazilo v zádech.
Poprvé se pořádně rozhlédl po místnosti. Ležela tu těla. Dobrých třicet těl. Automaticky vytáhnul pistoli a zamířil na Jacka.
"Dejte tu pistoli dolů, prosím vás."
"O co vám, kurva, jde?!"
"Jen vystřelte."
Neváhal. Zamířil Jackovi na hlavu a vystřelil. Jenomže se sotva kulka odlepila od pistole, okamžitě se rozpadla.
"Co je to, kurva, za místo?"
"Nevím, pane. Ale jedno vím jistě. Před několika týdny jsem tohle místo objevil. S kamarádem zkoumáme technologie země, které, jak bych to řekl, nejsou v naší kompetenci a našich silách, abychom je vyrobili. Našli jsme už spoustu míst. Egyptské malby jsou už dávno rozluštěny. To jsme stihli už v roce 2059, pokud víte."
"Ano, vím."
"No, ale my jsme našli v pyramidách různé artefakty, které prakticky nemají využití, přesto zde lámou zákony našeho světa, chcete li. Po dlouhém bádání po "specialitách", jsme našli toto místo.
Prvním zmínkou je, že tohle místo je opuštěné takřka čtyřicet let. Nemůže to být tedy tak dávno, co jej zavřeli. Fabrika krachla, nikdo už nechtěl nákladní vozy a tak dále. Po krachu fabriky zde chodili bezdomovci a narkomani, jak jste již nahoře uhádnul. Poté se to však přísně uzavřelo. Je to zde chráněno několika systémy, které však pět let zpátky asi na dvě sekundy vypnuli a zase se nastartovali. Firma držící hlídku to ututlala, až do..."
"Až do teď," řekl policajt a prohlížel si mrtvé.
"Ti mrtví jsou však v rozkladu již několik staletí. Prozkoumali jsme DNA každého z nich. Nebyla samozřejmě tohoto původu, tedy lidského."
"Proč samozřejmě?"
"Nedalo se čekat nic jiného. Podívejte se jim na lebku."
Lebky měli očividně jiných rozměrů, než my. Byli také poseti jakýmsi divným zlatem.

"No, mému příteli však nedávno, bude to sedm dní, začalo docela hrabat. Každý den byl tady. Zkoumal. Na moje otázky, proč je tady tak často, říkal, že zakládá nový druh. Myslel jsem, že si ze mě dělal srandu. Nedělal. Šestý den jsme se pohádali. Vytáhl na mě nůž, ale těsně předtím, než stačil bodnout, se nůž rozpadl. Skrz tyto dveře ani nešly vnést žádné mrtvoly. Už předtím jsme totiž experimentovali a zjistilo se, že cokoliv, co bylo považováno jako organismus, ale již bylo usmrceno, neprošlo těmito dveřmi," zaklepal Jack na plechové dveře. "Vypadá to, že cosi, co je v této místnosti, zamezuje jakémukoliv úpadku smrti nebo čemukoliv, co by mělo společného se smrtí, či násilím. Jenomže se podívejte kolem, že ano.

Ostatně vás jsem tu přivedl kvůli mému příteli. Budou to tři dny, kdy se zabil. Leží zrovna tady," kývnul Jack na jednu z mrtvol.

Policajt si k ní přiklekl. "Jenomže vypadá..."
"Vypadá, jako by byl v rozkladu již 136 let, přesněji."
"Ale jak, to?"
"Nevím. Netroufám si říct."
"Proč si myslíte, že opravdu zakládal "nový druh"?"
"Pojďme odsud."
"Odpovíte mi?"
"Později," odbyl jej Jack.

Vyšli oba ven a sundali si roušky.
"Takže, já to tady zajistím."
"To po vás nechci."
"A co po mě chcete?"
"Vaši pistoli," odpověděl Jack, vyndal mu z pouzdra pistoli, namířil si ji na hlavu a zastřelil se. Ten vyšetřovatel se tam poté vrátil už jen jednou. Nikdy však nic nikomu neřekl.

O tomto místě se už nikdy nikdo nedozvěděl. I takto mohl vzniknout vesmír a konspirace o božských sedmi dnech. Odpočinek. Potřebuji odpočinek.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama