DýBý

12. února 2016 v 3:10 | Ondřej Bezstarosti
Kdysi dávno
jsem ležel v pokoji
od něj vedly schody dolů
kdysi z nich spadla
když byla náměsíčná

Ležel jsem v posteli
a prohrabával jí její jemné vlasy
ta ženská měla nejjemnější vlasy
které jsem kdy cítil

Měla obrovské zelené oči
a plné rty
Byla laskavá
byla šílená
mladá
a já bohužel taky

Nikdy jsem s ní nespal
ale když jsme se dráždili
bylo to jako
dráždit bohyni
vzdechy se výřili pokojem
jako uragán japonskem

škoda jen
že jsem byl mladý
dneska už je všechno jinak
a já slintám nad její krásou

je mi tak nějak
zvláštně smutno

Po jakémkoliv detailu
její duše i těla
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama