Vivaldiho dámy

30. března 2016 v 23:32 | Ondřej Bezstarosti
Už je to nějaká doba. Vlastně ani nevím, jaká. Často se vám stává, že prostě zapomenete, jak dlouho už se něco děje? Jako když se ohlédnete po nějaké cestě, po které jdete a říkáte si: Ale do háje, já už ušel štreku. A pak tu samou cestu projíždíte autem a nic vám to neříká. Je to vlastně nějaká doba.

Byla to dáma, se kterou jsem se pokoušel žít už tu nějakou dobu. Znáte tu hudbu. Klasiku. Vivaldi. Jeho roční období. Seděl jsem tenkrát v obrovském pokoji. Můj tehdejší kamrlík stál docela za hovno. Byl velký asi jako její spíž a tak jsem se spíš... Spíš pohyboval u ní. Měla drahé víno a říkala věci jako: "Miláčku, máš všeho dost? Miláčku, vykouřím tě, jestli chceš. Miláčku, budu na tebe dneska zlá. Miláčku, máš hlad? Uklidíš tady?" Té poslední věty si nevšímejte. A tuhle poslední větu jsem okopíroval. Od koho? Po tom je vám hovno.

Mám strašnou tendenci uhýbat. Nějak mě teď bolí hlava. Už je to nějaká doba. Nicméně seděl jsem tenkrát na gauči, poslouchal, jak zase hraje tahle a ta samá deska od Vivaldiho. Hleděl jsem na lustr a kouřil svoje levné cigáro. Tahle dáma byla zrovna pryč. Měl jsem to království pro sebe. Co se týče toho lustru. Byl obrovský. Něco jako Zeus lustrů. Lustr z Ikey je oproti tomuhle pouze poškozený vibrátor. Nasával jsem trochu toho jejího divnýho vína. Divných vín jsem měl spoustu. Nikdy mi to nedalo nic. Existují dokonce i znalci. Ale znalci jsou všude, víme? Já se tvářil znalecky, jak jen to bylo možné. Co bylo zjevné, jsem nevěděl. Zjevně jsem však věděl, že tady prostě nepatřím. Jako když tu jednou její kočka přišla doprostřed toho zlatého koberce a vyblila ze sebe tunu chlupů, trochu je očichala a pak s nezájmem odešla pryč.

Přemýšlel jsem nad tím, že bych měl něco poskládat. Existovala totiž jedna z mých domněnek, že jsem docela dobrý klavírní skladatel. Skladatel, co složil dvě písně, z čehož jedna byla, abych sbalil tuhle dámu a druhá, abych s ní jakž takž vydržel.

Byla sexy. O tom žádná. Její rudé vlasy připomínaly pekelnou lávu tekoucí po obrysech ďábelského těla. Byla tak trochu exostická. Měla šílené temné oči a plnější rty. Když mi řekla: "Dnes to chci," tak jsem si v té chvíli uvědomil, že už to mám.

Najednou mě něco vyrušilo z mých nepřítomných žvástů k sobě samému. Někdo zjevně vykopnul dveře. Stála tam. Ano přesně tak. Stála tam s tou její zadnicí a šíleným obličejem. Začínal jsem se bát, co sexuálního jí zase napadlo a tak jsem složil zbraně. Otočil jsem se a dělal, jakoby nic. Jakoby nic taky přišla přede mě. Postavila se, dala si ruce v bok a zírala na mě.

Měl jsem něco málo kolem pětadvaceti a ona kolem pětatřiceti. Cítil jsem se jako její mučené dítě. Bůh ví, jestli jsem miloval ji nebo to co bylo v ní. Možná oboje, možná nic.

"Pamatuju si, jak jsem sešla dolů a tys tam píchal tuhle ženskou."
"Cože?"
"Mlč! Pamatuju si, jak jste leželi na zemi. Leželi jste na boku a líbali se. Ona měla pootočenou hlavu k tobě, protože jste k sobě leželi zády a tys jí to dělal ze zadu. A uprostřed toho všeho jste se líbali! Líbali, líbali a líbali!" řvala.
"Ale lásko, o čem to,.."
"Mlč! Potom od tebe odvrátila hlavu a s otevřenou pusou vydechla. Právě měla orgasmus. Nevšímal sis toho a pokračoval. Po chvilce jsi zklidnil tempo a položil sis jí na záda. Pěkně surově, ale něžně. Byla na zádech a ty sis dal jednu její nohu na rameno a dlouhými a pomalými pohyby pokračoval. Pokračovals a pokračovals, až ti dala facku a praštila s tebou dozadu. Bylo tam támhleto křeslo. Praštil ses o něj, ale nevadilo ti to. Vlezl sis do něj i s tím tvým obřím ptákem a vypláznul na ní jazyk. Byla jako šelma. Okamžitě na tebe vylezla a zasunula si ho tam. A začala na tobě skákat. Tys mezitím laskal její prsa a tvářil se nad věcí. A pak jste najednou přestali a tys jí líbal a líbal a líbal!"
"Co to..."
"Mlč! Když jste se dolíbali, vzal sis jí na gauč a přitom byl pořád v ní. Až jste došli ke gauči, vysunul ses z ní, položil si jí na bříško a vniknul do ní pěkně zezadu. V záři měsíce, co osvětloval pokoj, jsem viděla, jak se ti leskne péro z toho, jak je pořádně vlhká. A ona zarývala nehty do gauče, až do něj nadělala strašný díry! Podívej!"
Podíval jsem se. No jo. Byly tam. Ale nic jsem o tom nevěděl.
"A potom jste vybuchli. Oba naráz. Bylo to jako vidět ohňostroj. A já tam stála na těch schodech a uvědomila si, že jsi mě vždycky udělal jenom jazykem. Jak mi asi v tu chvíli bylo?"
"Co já vím," udělal jsem si z toho prdel.
"Mlč! No, a když jste skončili, vyndala jsem z kabelky pistoli a vystřelila. A v tom jste oba vyběhli do hajzlu! A já utíkala za váma. Jediný, který mi mohl pomoct chytit ty dva nahaté šmejdy, jak běží přes můj trávník, byl nějaký opilý dement, co si to takhle šel z baru domů. Pěkně mě to vytočilo. No a teď se vrátím zpátky, a něvím jaks to udělal, zase tady sedíš jakoby nic! Ty zasranej šmejde, já tě zabiju!" zařvala a namířila mi na ksicht pistolí.
Uvědomil jsem si, že ten lustr. Ten lustr nademnou najednou nepoznávám. Do háje. Bydlel jsem o dům dál. Moje ženská měla rudý vlasy! Tahle byla blond! Pro krista na nebi! Jsem v háji!

... No a je to už nějaká doba, co mě žena opustila. Kvůli té ženské s pistolí. Trvalo mi hodinu a půl, než jsem jí dokázal, že já nejsem její polygamní manžílek. Že já vlastně šoustám jinak.

Tak chápete to? Jedna šílená bohatá ženská vás chce zabít a vy si vyšoustáte život, abyste žili pro tu druhou šílenou bohatou ženskou, co bydlí hned vedle. Jenomže ta ženská to bere jako podvod a tak vás pošle do prdele. Všechny konce začínají uprostřed těch nejprostších zdí. A ještě jedno mě napadlo. Vzdejte se klidně milionu ženským. Zavděčit se však můžete pouze jedné. A ta vás už z toho hrobu odejít nenechá. To mi věřte.

Tolik vše k mému fascinujícímu, neb metaforickému příběhu. Kontrolovat po sobě chyby nebudu. Vlastně si to po sobě ani nečtu. Vždycky si svoje věci čtu s prodlevou asi dvou let a říkám si: "Ondro, tys fakt ale kurva dobře psal, kde je ta tvoje šťáva teď?" Snad si to řeknu za dva roky taky. A poslední věc: Věřte si tomu, čemu opravdu chcete vy. Já svý šťávy rozdávat nehodlám. Možná.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama