Květen 2016

Zmizení

30. května 2016 v 23:09 | Ondřej Bezstarosti
Miliony prázdných láhví mizí
dým mizí ve vzduchu
se vzduchem se mísí
nevěřím si
nevěřím ti

A z hajzlu padá listí
jen vím, vím, že nejsme místní
jsme hladoví a jízliví
jsem alergen, jsem žíznivý

Miliony vzpomínek mizí
hlava má nepřichází
na pádné téma a tak scházím
po temných schodech
mých schodech
Tvých schodech!

Jsem jako zlato bez karátů
astmatik co běží maraton
Ohňostroj a jazyk tvůj
a sliby, co mizí stůj co stůj

Jsi zmizelá
daleko drahší, než tě mám
život žít v ulicích
šťastně bez těch dam

A všechno najednou zmizí
cílem mého života je soupeřit s chvílí
ve které se voda vypaří
a zůstane jen stín a hřích

Zmrdi...

27. května 2016 v 1:55 | Ondřej Bezstarosti
Snažit se o umění
je jako kdybych měl opíchat
tuhletu klávesnici
pěkně zezadu
vystříkat se mezi písmena
jak pornohvězda

Snažit se být produktivní
je asi jako strčit si prst
do prdele
a jít běžet maraton
samozřejmě
o zlato

Snažit se o lásku
to je jako zastřelit se
kuličkovou pistolí
přímo do hlavy
přímo do koulí

Snažit se být někým
je jako sežrat mravence
a říct
že bude můj kámoš ten
co ho sežere taky

Co tím chci říct?
Že se snažím jen
o ty správné věci
zmrdi...

"O čem se mluví a o čem mlčí..."

26. května 2016 v 2:48 | Ondřej Bezstarosti
Možná nejsem bohém
možná jen ten tvůj stín
nikotin stal se Bohem
tím tvým zase tvůj splín

Rýn hoří - popel se sype
samota je lepší, než vidět tebe
vidět všechny
cítit vzduch a

Nenávidím společnost lidí
omezených na přežívání
lednice mi prázdně mrazí
s hladem stejně žiji

Jsem laskavý a hodný
na prach na mém parapetě
Ukřivděně civím ven jak kripl
v éru jsem jen já a můj knipl

Možná nejsem bohém
a ani tak já
a teď se ti zdá
že problémem je se vyznat

"Aby se nic nestalo
a mohlo se jet dál"
jak říká
jak říkal

Pro start

25. května 2016 v 2:18 | Ondřej Bezstarosti
Ve vzduchu jde cítit průser
respektive to, co bylo
dlouho se toho nezbavím
ještě dost dlouho

Přes touhu
poznáš naději
a s touhou
usínej raději

Než mě pohltí
než nás všechny pohltí
nasládlá vůně vzduchu noci
a všechny nezvládnuté s ní

A tak sním a sním
a moc toho nesmím
ačkoliv trápí mě hlad
a trápí mě vesmír

Vesmír pod mou kůží
se roztahuje, se drží
víš, o kterém vesmíru mluvím
když zrovna tento myslím

Ve vzduchu jde cítit ledacos
a ledacos ještě bude
a tak nějak mě baví
že připraveni nebudem

Benzín

24. května 2016 v 1:43 | Ondřej Bezstarosti
V bytě je tma
sedím v koutě obýváku
hraje Amy a já
rozepsal povídku

Plním popelník a jsem prázdný
relativně prázdný
nikdo nikdy není tak prázdný
aby to o sobě mohl tvrdit

Mám hlad
a chuť spát
co se to semnou děje?
chybí mi ta ženská snad?

Když se tak zamyslím
celý můj život je o ženách
jsou to múzy
jejich oči vás doženou k šílenství

Víc života do toho žití
chtělo by to vlít lávu
do všech srdcí
a konečně žít

Sny jsou benzínem
mého mozku
a když jsi mě líbala
doufal jsem, že se mi to nezdá

Jsi šílená a šílenou zůstaneš
pro mě, pro mé požehnání
až se budu kát a snít
o našem objímání

Prozatím
zůstanu sedět ve svém bytě
zůstanu snít
pěkně potají a potmě

A ty?
Ty buď jaká jsi

Zákeřná

19. května 2016 v 20:41 | Ondřej Bezstarosti
Zákeřná je od půl sedmé ranní
to já zatím čekám na svítání
Tajemná a to se mi líbí
zákeřná, když slunce svítí

Měsíc je důkaz její existence býti
tak tajemná, že dokázal bych snít ti
o zákeřnosti kočky ranní
když netopýři skončili své klání

A smekám před inteligencí tvou
stáváš se kráskou
i noční šelmou
dokonalá, ale nejsi mou

Nevyznám se a ani tě neznám
znám písmena, co píšeš
tvé oči občas hledám
tady ale, ty nikde nejseš

Jsi bílou paní
i poslední hvězdou
jsi ta, co se mění
se západem ve dvou

A mě nesou
kam nohy chtějí
někdy ti závidím
a rty se mi smějí

Ondřej Bezstarosti

18. května 2016 v 20:38 | Ondřej Bezstarosti
Tikající hodiny
hladovějící
po touze
po naději na lásku

Touha po sexu
po souznení
po jakémkoliv doteku
i když její není

Mládí a stáří
a peníze a peníze
smůla
a dvě strany mince

Všechno to spálím
všechno to splane
v jedné jediné
cigaretě Marlboro

krátké

Porno

17. května 2016 v 20:29 | Ondřej Bezstarosti
Když jsem byl mladší, civěl jsem na péčko docela často. Nedalo by se říct, že víc, než je zdrávo, protože sami ještě nevíme, zda je porno vůbec zdravé. Každopádně si myslím, že založit svůj sexuální život na levelu iluzi porna je dost vrtkavá lávka přes dost vrtkavou propast.
Vidíme tuhle polohu a tuhle polohu a tenhle začátek a tohle chování. Holky si myslí, že existují jen velké péra a tak se bojí bolestí, kluci si myslí, že každá vagína je hladká jako samet,. že vypadá tak a jinak vypadat nemůže. Navíc mizí ten vášnivý sex. Ten sex, kvůli kterému by měl být sex sexem. Spousta lidí jsou tak nacpaných z porna, že už berou sex jako obyčejný předmět. Jako věc, chcete li. Jako prostředek k ukájení jiný, než masturbace u porna.
Nevím, kdy se to stalo, ale člověk je už nějakou dobou docela dost zvrhlá rasa. Je to podle mě škoda. Jediné ale, kam tímhle článkem chci dojít je, že sexu bychom si měli víc užívat, protože je v tom něco skutečného a reálného. A ne tolik internetového porna, protože "Co je na internetu, je většinou fraška."

Úvaha o iluzích

15. května 2016 v 20:50 | Ondřej Bezstarosti
Poslední dobou je to všechno moc šílené. Moc šílené na to, abychom dokázali žít v téhle obrovské kopuli a kopulovali tu. Když to ztvárním jinak, všechno začíná být moc mechanické. Obracet do sebe chlast a balit ženské umí každý kretén. Všechno je mechanika a mechanika. Jako bychom byli červi co se plazí na dně sklenice s pískem. Jsem červ, který leze po skle nahoru, ale pak stejně spadne.
Jsme odsouzeni k zármutku. Na dobrou kartu bych už nesázel. Vlastně bych nejradši už nesázel vůbec na nic. Když se otočím, uvidím jen bordel. Bordel, střepy, vzpomínky. Veškerá naděje na lásku leží v kuchyni v koši nebo je schovaná někde pod kobercem nebo co já vím. Vůbec nevím, co tímhletím vlastně chci říct. Možná že jsme všichni jen červi bez nároku na štěstí. Máme nárok jen na iluze. Na slova a iluze.

Má milovaná milující milá

11. května 2016 v 23:26 | Ondřej Bezstarosti
Má milá
již není tak milá
jako byla
když lila
si víno pod slzy
zpod kterých pak v kruzích
vycházel dým v iluzích
ve svých vlastních
se utopit nechám
však má milá
již není tak milá
mrdat se sebou nenechám
...nespěchám

Svačila
již ze zlatého podnosu
nechala
na zemi stříbrného humusu
bronzovou mašlijí až ke dveřím přinesu
bez lásky
a taky bez masa

Má milá
nikdy nebude má milá
i kdyby sebevíc
sebevíc ta mrcha chtěla
vždyť ta milá
přece není tak milá
a když mě líbala
na jiného myslela

A tak se tvářím
že jí scházím
a tak se scházím
s pitomou nesnází
avšak věř mi má milá
že nejsi tak zralá
abys mě ve tvým srdci
ve dne a v noci
až nadosmrti měla

Brek a slzy
a úsměvy a mlhy
a má milá
polib svého debila
pokud budeš šťastná
tak jako jsi chtěla

Mnoho štěstí