Červen 2016

O ničem

27. června 2016 v 3:00 | Ondřej Bezstarosti
Ať už chcete cokoliv
nemá cenu se pro to snažit
nemá cenu zahazovat svůj cenný život
nemá cenu hledat nižší cenu

"Svoboda" - nenávidíme ji
všichni po ní prahnou, leč nikdo ji nechce
je to jako chtít spát s tou děvkou
od vedle

Jsme neustále ve stresu
v pohybu
svět se hýbe tempem, které nechápu
je mi z toho zle,,

ale ale ale, něco se dít musí
dřív se něco dít pořád muselo
teď mi chybí to
že se nic neděje

Jak jsem psal o té svobodě
máme to tak asi u vícero věcí
cigára, alkohol, sex..
prázdné zdi a bezvětří

Někdy potkávám sám sebe
jdu domů opilý, unavený
vidím se stát opřený o zeď
pozorovat mě

Jsem trochu starší, mám kožené hadry
kouřím cigáro a mám černé brýle
i když je tma
skvělé vlasy a skvělý nadhled

Vídávám se na ulicích mlčet a pozorovat
vídávám se stát s očima podlitýma krví
je mi na zvracení
z lidí, co jsou tak zvrácení

Když se zamyslím nad vším tím
fascinuje mě to
fascinuje mě bezcennost
s jakou většina děnně vstává

Nic neumět, myslet jen na školu
na práci, na zbytečný vztah
na bývalého, co zase chlastá
na to, co budeš dělat o víkendu
Žádné cíle? Žádné umění?
a nic se nikdy nezmění
všechno kolem tě prostě sežere
a po nějaké době zase vysere

Svoboda. Má svoboda
je to strašná přítelkyně
horší, než bylas ty
nutí mě k zamyšlení

Teď se tváříš nasraně
říkáš si, že jsem kretén
ale nemůžeš si pomoct
pořád čteš moje slova

Jako potrhlá
jakoby to byla tvoje droga
debilní droga, co ti dělá špatně
co tě nutí spát málo hodin

A já mezitím spím dobře
píšu dobře
a dobře létám
sním a kvetu

Oddejme se světu
a možná se nám něco vrátí
všechny ty zbytečnosti
zmizí z pouští

A nezbude nic

Marylin Monroe

21. června 2016 v 23:38 | Ondřej Bezstarosti
Žíznivý po hladu
kouřím poslední cigáro
měl bych spát
číst anglický originál

Věčně je někdo originál
"a existuje tolik věcí, co nepřiznal"
visí to ve vzduchu
visí to jako mrtvý les

S bolestí kvůli hladu
s bolestí kvůli tobě
neusínám
však nejsem sám

S tváří pitomou šílenstvím se oddávám
praporky mávám
jsou rudé, nasáklé krví
uprostřed ničeho, uprostřed náměstí

Z anděla se zrůda tvá stává
tak to chodí
tak to bývá
avšak andělem
se můžu stát jiné
až se ten dehet přežene
až zůstane jen jediný mrak

Oblečme se do šedivých sak
a tak, jak
jde čas, tak
půjdeme v průvodu
co nikam nevede

a bude se nám to líbit
vedle zrůd, andělů
i jiných
nebudu zamilován do tebe

Křídla a vítr

18. června 2016 v 2:28 | Ondřej Bezstarosti
Vítr fouká jemně
jsem napjatý - startuju
život dole nezná tebe
ovládám své srdce, páčkuju

Doleva doprava, výkrut, přemet
vedu jej jako orla
hladového, tvrdého jako cement
je to mé, je to má modla

Křídla oplývá vzduch
sekám ho a dnes jsem jeho bohem
letám a cítím se božsky jako bůh
dnes pilot, dnes pilot jen jsem

Hází to, vítr fouká mocně
jsem nepokořitelný
nic neodhalí mě
jen já a křídla mé

Mě vysazují nad mraky
nad mraky našich myšlenek
vysoký tep mě dostává taky
tam, kde není už to popsatelné ne?

Jenomže potom příjde přistání
pak musí být život zase reálný
ovšem jen na chvíli
do dalšího vzletu

Je to můj život
je to má rodina
je to mé srdce
je to má slabina

Vítr fouká příznivě
a příznivý bude

Parchant

16. června 2016 v 2:46 | Ondřej Bezstarosti
Probudíš se v posteli co neznáš
vedle ženské, kterou v lásce nemáš
chtěl bys pryč ale strádáš
orientaci a tak se zvedáš

Míříš tak trochu instiktivně
za vodou do koupelny
uvědomuješ si co si posral
když piješ vodu z kohoutku

Mizíš pryč a pouštíš si hudbu
venku se rozednívá
tebe bolí duch tvůj
to se stává

a ptáci zpívaj

Snažíš se přijít k sobě
snažíš se přijít na to
co se včera stalo zlato
"víc nejde to posrat"

Potom musíš zase žít svůj život
zase jít usmívat se a pít pivo
a udělat pro ni všechno
obejmout jí když bouře je

A nakonec
jen doznívá píseň
a ty vzdycháš
jako parchánt...

Vedle ní
když ti spí
sní
vole

Dým

15. června 2016 v 2:48 | Ondřej Bezstarosti
Dým líže zdi a černou barvu
prsty utírají nos a píšou
hbytě po klávesnici skáčou
po mlčení se vždycky kosti lámou

Prach sedá na duši mou
nechci nic mít s touhle oslí hrou
A Ne!
Nemám jen jeden jediný kout

Železo je v píči
všechno se prodalo
klíčíš jako stonek
který zlomí padající letadlo

Otáčím se na židli a civím na strop
z úst mi výchází dým
budu žít až za hrob
je jedno co vidíš, start či stop
Jsem snob
cítím prázdno
až na dno
v poradně
co není mi dáno
to dám si - ne párno
zažívám krizi
židle se točí
já někam miz..

.
.
.
.

Dým líže zdi a černou barvu
a ty zapomnělas zamknout
"přej bude ti přáno"
- až ráno

Čest

13. června 2016 v 12:55 | Ondřej Bezstarosti
"Co ty můžeš vědět o cti?"
řekla a zasmála se
velmi
velmi ironicky

Opřel jsem se a přemýšlel
jestli náhodou nespím

Když se znova zeptala
jestli to chci utnout
nedokázal jsem ze sebe
dostat žádnou odpověď

"Co ty můžeš vědět o cti?"
zněl mi v hlavě pořád její hlas

A když jsme se loučili
zašeptal jsem jí do ucha
že ji miluju
naposledy

CINK

8. června 2016 v 8:00 | Ondřej Bezstarosti
Rozbité skla letících láhví
nikdo nikomu nevidí do mysli
do jejich úsudků a jen bůh ví
co budou ráno tihle grázli

Všichni se baví
nikdo není, jaký má být
nikdo nechce být, jaký bývá
a taky trochu slz už tak trochu bývá

Pít a pít a pít a nic než jen pít
a snít o tom a snít a nic než jen snít
a i když ztrácí se láska a vášeň
a všechny ty odporné píčoviny
Tak nikomu to nevadí
každý je po lásce hladový
po pohybech tam a zpět
po šoustání a po tmě

Nedej bože, když se vytratí tma
nedej bože, když se vytratí noc
Jako probuzení ze sna
kde měli jsme najednou moc

Jsme Děti noci
a budeme ještě dlouho
jednou dopadneme na zem
a jen ty pravé Děti si začnou hrát
i ve dne
i za svítání
při mlčení
a přemítání