Červenec 2016

Fronta

30. července 2016 v 3:22 | Ondřej Bezstarosti
Asi bych řekl
že všechny sere čekat

Stál jsem ve frontě
v ruce jsem měl bílé víno
levné bílé víno
na skle byl nějaký název

Prohlížel jsem si víno
řada ke kase se nehnula
když jsem zvednul oči
mladá ženská vykládala svůj nákup
na černý dlouhý pás

pokaždé, když se sehnula
uviděl jsem dokonalé tvary
měla volné modré tričko
a elegantní úsměv

Ani si mě nevšimla
najednou mě to čekání tolik nesralo
začínal mě srát spíš obsah mé peněženky
a to, že žiju víceméně samotářský život

Zaplatila nákup, dala jej zpět do vozíku
a zmizela
tahle krásná elegantní ženská
vzpomněl jsem si na ni
když jsem doma dopíjel to víno

Nebylo to tak špatné
jak víno, tak tahle fronta

Lighter

26. července 2016 v 13:02 | Ondřej Bezstarosti
Hltají každé mé slovo
za zdí schovaní
bez úsměvů na rtech
a na novo

Na novo ztrácím se ve tmě
a vím míň než ví oni o mě
A komplexy už jsem ztratil
a bez peněz to nepůjde

prej

Lokni si zlatého vína
až budeme sedět u mě
a ty pustíš hodně starou píseň
přičemž já ztratím myšlenku na mou trýzeň

Prej

Hltají každé mé slovo
a přitom netuší
o čem ty slova jsou
i v iluzích se dá žít, víme?

Smrt a život

22. července 2016 v 0:09 | Ondřej Bezstarosti
Díval jsem se, jak můj děda
bere do ruky nůž,
kleká si na slepici
a řeže její krk

Připil jsem si piva a nic necítil
uběhlo dost hodin
teď vedle mě leží prázdný talíř
mastný prázdný smutný talíř

Dva měsíce života
jen abych si jeden večer
naplnil žaludek
i tomuhle se dá říkat láska

Opřel jsem se o parapet a zapálil si
koutek rtů se mi pohnul nahoru
Připil jsem si piva všem smutným
ukřivděně vonícím ženám

Sednul jsem si k obrazovce
četl jsem si článek o Kamikadze
z vlastního přesvědčení
potlačit knipl letadla
pošetile plné
paradoxně plné života

Vstal jsem
obul jsem si papuče
a šel do schránky

Na chodbě byla tma
měl jsem sebou pivo
otevřel jsem schránku
a zjistil jsem

že krom trpké voňavky
mi přišla nová kreditní karta...

Město

21. července 2016 v 2:00 | Ondřej Bezstarosti
Hučení nočního města
skryté životy bez cest
na nebi nesvítí jediná hvězda
však záře tady dole je slabá

Zpěv mrzutých rozhání ticho
opřen o parapet kouřím cigáro
sleduju záře lamp a nebe
a snažím se nepomyslet na tebe

Pokud se podíváš na noční nebe
nejlépe správnýma očima
uvidíš proletět stovky komet
jež každá z nich název nemívá

Potrhané mraky jen kreslí
duše nás tady dole ve městě
Hučení města stále šeptá
že se mu teskne a teskne..

Noční můry

14. července 2016 v 1:29 | Ondřej Bezstarosti
Všechny ty můry
vylétly z okna
Z mé hlavy nestvůry
Čehož je jen schopna?
Víc srdcí tu bušilo
nakonec buší mi na dveře
chcou po mě ticho
chcou odpověď na páře
Zdráhám se říct ti
že vyhrávám spíš já
nemůžu už psát ti
jak krásně to lítá

A tvé oči se hýbou
z leva pak do prava
nevíš jestli náhodou
o tobě už nepsávám

O životě

9. července 2016 v 6:57 | Ondřej Bezstarosti
Úsměvy úsměvů
plivu do davů
a tvou hlavu
si nech pro kurvu

Ucho a druhé
roztažený úsměv
šílený jako Joker
asi potřebuju booster

Vystřel mě na měsíc
sroluj mi dvoutisíc
neznamenáme nic
vypij si dehet z mých plic

Za oknem je život
pod oknem už ne
miluju miliony dobrot
ale ne zrovna rty tvé

Od ucha až k uchu
směju se jak píča
a ty ve špatném jsi duchu
na můj ksicht padá list a

Stejně se směju
stejně se usmívám
ze života docela bluju
a z tvého spíš zívám

Haha

Fucked up

7. července 2016 v 20:26 | Ondřej Bezstarosti
You was wanna get my soul
Get my soul just for you
Because you was have just hole
that darkness black hole in you

That fuckin´ love destroyes everything
what you fuckin´ really love
Come to me and say me
what is that fuckin´ pure love!

Sometimes I go out
Don´t hope I see you
Hope I get drunk
early then I will see you

I´m from the world
where isn´t the future
Now I´ve got a different priority
Like my hate to you, they are huge too

So this is my mind
Like the sand out of my window
I´m a different now
If you meet mee, don´t say "Hello"
You´re nothing for me
You´re low

And that´s all
All for you
You stupid.. little..
bitch...

Né cizí

5. července 2016 v 20:52 | Ondřej Bezstarosti
Záře tvého slunce
padá za obzor
cítím na krku měsíce
a všechny jsou mé

Prší s tichostí a šumem moře
zapadle přemýšlím ve své noře
a tam nahoře
jsi ty na hoře
Oheň pálí a řeže
ruce a s Bohem
rozloučil jsem se: Sbohem!

Záře TVÉHO slunce
vychází a oslepuje mě
mých pár měsíců
zavylo tak trochu temně

Jeden z posledních dýmů
stoupá ke stropu a mizí
a žaluzie zatahuju
obouvám boty a mizím

Ještě napiš mi
ještě tě vidím
jak tě líbám na líc
a tak trochu se stydíš

Zítřky jsou ryzí
zítřky né cizí