Září 2016

Exploze

30. září 2016 v 9:16 | Ondřej Bezstarosti
Sám sebe se bát
ve tvých snech živ stát
a nebylas stá
upřímně o tobě psát
až doteď však nedokázat
neumět se vyrovnat
je fajn být svůj král
bez královny je však prázdný ten trůn

Stín vzadu v mé hlavě
co už nenásleduje mě
co spíš pronásleduje mě
který vidím jen já, jsi

Půvabnost dotyků
a tva láska
exploze pocitů
a mé kání

Kání se před sebou samotným
srdce umělce
víc však je tím
srdcem zbabělce

a mě to ubíjí
nemusím to však psát
abys to věděla
a to je fajn vědět

Cizí vzduch

26. září 2016 v 20:50 | Ondřej Bezstarosti
Kde jsou oni, já nikdy nejsem
říkaly mi, že existuje rozdíl mezi peklem
a nebem..

Kde byly ony, já nikdy nechtěl být
za ruku jednu z nich vytrhnout z davu a s ní
si spokojeně snít

Ležet na rozloženém gauči v kocovině blouznit
uprostřed nás jen popelník a dým může dýmit
ke stropu stoupat
s náladou si hrát

Kde nešlo to, tam těžko se dalo žít
dýchat cizí vzduch a znát jen tělo
kvůli ní ji pít
čekat na sluneční svit

A až vstanu teď od klávesnice
zhasnu světlo a odejdu
nezůstane tu něco
co vždycky bude chybět tu

Dva světy,
co neznáme

Stá

26. září 2016 v 11:11 | Ondřej Bezstarosti
To víš, že jo
probudit se by stačilo
myslet na lepší zítřek
místa, pláž a písek

To víš, že jo
že jsi víc, než jen nádhera
a bez slz není šero
prosté jak sex, nebe a...

To víš, že jo
že dýchat musíme dál
překračovat obrovské problémy
obrovských šedých skal

To víš, že jo
že to jednou přejde
a budeš se mě dlouho ptát
až smysl tvá otázka mít nebude

To víš, že..
Víš to?
Haha..

bílá

19. září 2016 v 23:57 | Ondřej Bezstarosti
Na krásu slov není
na přitažlivosti bílého měsíce taky ne
o další minutě nemám ani zdání
a ani o pravdě, jež dýchá ve víně

Všechno jiné tvary má
zdi, dým, ty
a tak někdy chci ať se mi to jen zdá
a zachráním alespoň kousek mlhy

Tvé prázdné oči tě prozrazují
tvá tichá duše šeptá mi do ucha
tisíce vulgarismů
až ubránit se nechci

Ty chvíle příjdou
stejně jako zmizí
a až zmizíš ráno ještě ve tmě
zapálím si cigáro
a projdu se prázdnou
mokrou ulicí

Humor

15. září 2016 v 22:30 | Ondřej Bezstarosti
Když prší a všichni se věsí
jenomže vy víte, že váš lustr vás neunese
když se čumíte do zrcadla
a říkáte si, že krásní jste

a přitom

máte každou ponožku jinou
a sestřih podle hrnce z vaší kuchyně

Když si dokážete udělat rýři bez vody
když mrknete na prodavačku
a potom se přerazíte o kasu
a ona má hned lepší den

Když váš kámoš šel chcát
a slyšíte zvláštní zvuk
a on přijde s tím,
že mu spadnul knoflík od kalhot do hajzlu

Když vás pošlou pro zmrzlinu
a vy přijdete za půl hodiny
s debilním nanukem
a ještě debilnějším ksichtem

Když se smějete dítěti, které
se natáhlo na plastové motorce
a nevíte, že už přes hodinu a půl
nemáte peněženku s doklady

Vyjít na pódium a žvanit vtipy umí každý
né každý ale na pódium vylézt umí
ty zlomeniny se stejně jednou
s úsměvem na rtech opraví

Empty

12. září 2016 v 20:35 | Ondřej Bezstarosti
Bottles of beer
remain here
that fuckin´ fear
remain here

Love isn´t here
maybe in another room
maybe in another city
what I know?

The empty packets of cigarets
remain here
I feel your flavor,
like thousand empty hearts

What remain here
ofcourse

I just go crazy on alcohol
because that empty apartment
don´t know me
maybe everybody don´t know me

Empty bottles, empty papers
empty packets, empty hearts
Blood in the bottles of beer--
Kissing the wrong ladies--
...
Nothing will be 100% clear
no love, no excuses

Debilní šmejd

11. září 2016 v 23:24 | Ondřej Bezstarosti
Se říká,
že žijeme jednou
Se stává,
že umřeme dvakrát
Se dává
zbytečně navíc
Se mává
a řve z plných plic
Se brečí,
když druhý teď ne
Se ječí,
i když zbytečně
Se vstává
s pocitem prázdna
Se líbá
ach ona - kráska
Se dýchá,
protože se musí
Se píchá,
sic ona to tuší
Se sedí
za klávesnicí ze zlata
Se líbí,
když je dost bohatá
Se usíná,
ale občas to nejde
je neděle,
ty debilní šmejde...

Led

9. září 2016 v 2:52 | Ondřej Bezstarosti
Přes detaily stávám se hnaným
už nepoznám, co je tím pravým
Jak myšlenky, o kterých nevím
jsou jako jídlo, které teď nesním

Jsi větší stín můj, než já
taková královna, taková ledová
v pavučině pravd - víc, než se zdá
musím věšet hlavu zas anebo znova

Uchop mou duši, co zdaním
zmařenou láskou si topím
kouř mění se jakoby na dým
jak prach tenkrát dopadal na Rýn

Utřídit mou touhu já musím
nesedět jen tak - si radím
a za okny tma tam vždy bude
jako tvé oči, ach moc tak rudé

Zavřu ty mé jak knihu a usnu
bez můr, bez zbytečných mých snů
až probudím se vše bude však stejné
můžu však doufat, že stále ty ne

Jak přemýšlí se mi takhle ráno?
těžko, ženská
těžko..

ŽENY

1. září 2016 v 7:32 | Ondřej Bezstarosti
"Co tím chtěl básník říct?" To je špatná otázka. Otázkou je, koho tím chtěl nadchnout. Všichni něco děláme pro někoho. Kdo říká, že to dělá pro sebe, kecá. Jednoznačně. A žádné návrhy slyšet nechci. A nic slyšet nechci. Chci slyšet mou řvoucí andulku v deset dopoledne, když spím po noční. Don´t care. Co tím chtěl teda ten parchant říct? Koho tím chtěl nadchnout?
Přesně tak. Ženy. Když poezii píše žena, většinou má deprese nebo je to náboženská fanatička anebo je to stará panna toužící po sexu, která uráží muže, ba přímo nenávidí nebo dokonce nic z toho. Oi. Zase don´t care. Vrátíme se k ženám. Ženy jsou jednou věcí záhadnější, než cokoliv tady na světě.
Přírodopisec by řekl: "je to prosté. Muž se potřebuje pářit, žena pro to něco dělá. Rozvoj." Nám však z nějakých nejistých okolností, Jehovisti prominou (Evoluce), byl darován jakýs takýs rozum. Co naplat. Rozum se hodí. Ženám i mužům. Jenomže je na nás toho tolik, že se v tom začneme vyžívat.
Žena je záhadná, protože jednoduše záhadná být chce. Muž chce být záhadný a je za idiota. Je to ženská, která vás dostane z vaší jámy lvové a hodí vás následně do své jámy s tygrama. Je to ženská, která se na vás usměje a vy přestanete přemýšlet nad ničím. Je to žena, která bude mít navrh, je to ženská, která vám neřekne nic. Je to ženská, kvůli které se upisujete ďáblu, jen protože se kvůli ní už upsal druhý chlap. Atd. Atd. Poznejte si je sami. Já je neznám, ba ani nechci.
Zamotané to je dost. Anebo víte co? Vlastně ne. "Co tím chtěl básník teda říct?" Že ženy jsou ty, ze kterých se může posrat. V dobrém... I ve zlém...