Led

9. září 2016 v 2:52 | Ondřej Bezstarosti
Přes detaily stávám se hnaným
už nepoznám, co je tím pravým
Jak myšlenky, o kterých nevím
jsou jako jídlo, které teď nesním

Jsi větší stín můj, než já
taková královna, taková ledová
v pavučině pravd - víc, než se zdá
musím věšet hlavu zas anebo znova

Uchop mou duši, co zdaním
zmařenou láskou si topím
kouř mění se jakoby na dým
jak prach tenkrát dopadal na Rýn

Utřídit mou touhu já musím
nesedět jen tak - si radím
a za okny tma tam vždy bude
jako tvé oči, ach moc tak rudé

Zavřu ty mé jak knihu a usnu
bez můr, bez zbytečných mých snů
až probudím se vše bude však stejné
můžu však doufat, že stále ty ne

Jak přemýšlí se mi takhle ráno?
těžko, ženská
těžko..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama