tři .

6. října 2016 v 3:17 | Ondřej Bezstarosti
Dalo by se říct, že některé věci si nezvolíš. Nezvolíš to, koho potkáš, nezvolíš si zaměstnání, kvůli kterému zahodíš celý svůj život. Nezvolíš si nic. Nezvolíš si noci, kdy nemůžeš usnout. Noci, kdy začínáš u psacího stroje a končíš s láhví vína a hudbou. A pak už ležíš bez hudby jen s láhví vína. A pak už vlastně ležíš i bez té láhve, dokuřuješ cigáro. A pak už vlastně jen ležíš, hledíš na strop a přemýšlíš, jestli se dá vlastně vůbec něco změnit.
Žít život je tak těžké, že to lidé vzdávají bez boje. Čím víc totiž bojuješ, tím je to pak horší. Hůř se probouzí do každého dne. Hůř se přijímá potrava, platí daně, hůř se šuká. Pořád si všichni kolem tebe zoufají. Doslova potřebují zoufalost jako pěnu do své koupele sraček. Je jen otázka času, kdy jim voda vystydne a zjistí, že jim něco uteklo.
Zvolit si samotu nelze. Je to strašná děvka. To samota si zvolí tebe. Jasně. Můžeš mít pár ženských v posteli. Pokud jsi žena, můžeš tam mít pár chlapů. Je to jedno. Můžeš se cítit šťastná, když ti ten chlap řekne, že tě miluje. Můžeš se cítit šťastná i přes to, že lže.
Ti největší milovníci byli vždycky lháři. Proto se mi nikdy nedařilo udržet si ženskou. Žádná ti nikdy nepadne kolem krku, pokud jí nebudeš lhát. Lhát jim stejně jako sám sobě, že se máš docela dobře. Že ti každý den není blbě z každého debilního obličeje, který vidíš. Že ti není blbě z práce, z chlastu, z rodiny, z přátel. Že ti není blbě i z těch podělaných rybiček, kterým už pět dnů nefunguje filtr. Měly by být už dávno po smrti, ale ne. Z toho je ti ještě hůř. Kdyby totiž tobě vzali kyslík, nevydržíš ani pět minut.
Dalo by se říct, že některé věci si prostě nezvolíš. Jako chytit tě jemně za krk a říct ti, že jednou se uvidíme naposledy, ale že tenhle moment to není. Nezvolíš si ani to, jestli jsem si tou větou byl vůbec jistý.
Postupem času bychom se měli naučit držet jazyk za zuby. Prostě mlčet. Neříkat nic. Neznamená to nebojovat s každodenním svinstvem, které se na mě valí jako déšť, jako zima procházející skrz okna, jako hlad, jako bezcennost. Znamená to mlčet kvůli sobě. Mlčet kvůli tomu, aby tě nezlomili. Aby ti nevzali všechno z tvé duše a nehodili to žralokům, které potom uloví a sežerou lidé, kteří duši nemají.
Nezvolil jsem si vůbec nic z toho, co teď mám. Okrem toho bych to za nic nevyměnil. Cigáro bych nevyměnil za jídlo. Samotu a trochu lásky bych nevyměnil za peníze. Stal by se ze mě jen další z těch zbytečných lhářů, kterých jsou na světě miliony. Když jsi řekla, že vlastně nejsem chudý, nemělas pravdu. Chudoba je něco, co si mě vydržuje jako nějaká ženská. Nedává mi spát, za to mi dává psát. A co je pro mě víc, než psaní?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Cecílie Cecílie | Web | 11. října 2016 v 7:51 | Reagovat

Dost depresivní řádky. Ne všichni jsou lháři, ale musíme mít odvahu věřit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama