Last one

31. prosince 2016 v 14:47 | Ondřej Bezstarosti
Nový život znamená žít v novém prostoru. Ať už to jsou střepy, krev, polibky, brek, láska, pusto nebo dno. Ať už to jsou úsměvy a radosti. Šílenství a starosti, když něco provedete. Zažil jsem nejšílenější rok v mém životě a nelituji ani jednoho okamžiku. Ať už jsem byl jakkoliv na dně, vždycky se objevil někdo, kdo mě postrčil dál.
Momentálně za mnou leží člověk, který včera zažil hodně perný den. Nevermind, ozývá se přes pokoj. Přes pokoj plný střepů a smutku. Civí na mě má andulka a z jejích očí vidím, že mám na něco šanci. Na něco, co ještě úplně neznám. Naučil jsem se však jedno. Nikdy nic nevzdávat. Ať jde o psaní nebo o city. Nikdy se na to nevykašlat. I když ležíte sami v prázdné posteli a máte strach, co s vámi bude, nikdy se na to nevykašlejte.
Dneska je poslední rok v tomhle úchylném roce. Všichni budeme jeden den šílení. Všichni propadneme jedům. Nevermind. Jsme prostě odsouzení měnit naše vědomí. Čímkoliv. Kýmkoliv.
Tímhle chci poděkovat Haně, která pro mě udělala víc, než kdokoliv jiný. Pamatujte jedno: ženy, ačkoliv jsou sebevíc šílené, vám dokážou změnit život. Ne drogy, ne alkohol, ne nějaká jiná aktivita. Ale ženy. My muži jsme jen kapky jejích slz. Nic víc.
Abych to zakončil. Záleží jen na tom, jestli máte slzy štěstí či smutku. A ty smuteční nikdy nebudou věčné. To mi věřte.

Váš Ondřej Bezstarosti
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama