Žal

5. prosince 2016 v 1:05 | Ondřej Bezstarosti
Kdysi jsem přišel domů
byl jsem lehce opilý
plný švábů, co vám sedí na ramenech
hryžou vás do zadku
a nechávají za sebou
takový odporný puch

Seděl jsem u klávesnice
psal jsem nějakou blbost
o smyslu mojí existence
nebo o podobný zbytečnosti
Každopádně mi psala

Neměl jsem náladu jí odepisovat
ale byl jsem rád
a ona byla ten večer
asi za jedno s těma švábama
Urážela mě
jako by tenkrát žila tím,
že se chtěla hádat
anebo já.
vždycky jsem potřeboval
ať se něco děje

Vzal jsem drobné
telefon a cigára
obléknul si bundu
a odešel do hajzlu
Takhle to totiž řeší zbabělci
šel jsem prázdnou noční ulicí
z prvu mě nenapadlo
kam vlastně chci jít

Nakonec jsem seděl sám u piva
v prázdném odporném pajzlu
kouřil jsem cigára a sledoval vibrující telefon
už po osmé se mi snažila dovolat
psala mi, že se omlouvá
psala mi zprávy, které byly nádherné
a znova volala a znova volala

Pil jsem to jedno pivo fakt dlouho
bylo doopravdy hnusné
přemýšlel jsem, co tu vlastně dělám
co vlastně riskuju

Když mobil přestal na nějakou dobu vibrovat
kopnul jsem do sebe to hnusné pivo
zaplatil a odešel
Coural jsem se s rukama v kapsách
ulicí
šel jsem zpátky domů
zklesle
s prázdným výrazem

Doma jsem si lehnul do postele
a zadíval se na strop
nic mi neříkal
nic mi nic neříkalo
ani švábi, ani láska, ani sex
ani touhy, ani doufání, nic

Tenkrát jsem jí řekl,
že jsem se jí neozval
protože jsem jednoduše usnul

Pravdu se doví možná až teď
pokud si to čte

Věci se mají jinak
švábi se proměnili v blechy
číslo na kalendáři je jiné
místo, kde usínám je jiné
moje srdce buší pro jinou
moje vzpomínky mizí jako vítr
kdesi pryč z města
na okraje oceánů
kde jsme si byli schopni
cákat vodu do obličeje
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama