Báseň o ženě, která ráda zapomíná

12. února 2017 v 14:55 | Ondřej Bezstarosti
Potloukám se po bytě
a nacházím
její hodinky v koupelně

Drkám do jejího kartáčku
když si beru ten svůj
a se vší grácií že vše je v pořádku
zrak prohlížím si můj

Oblékám si její tepláky
vyvlékám si její tepláky
oblékám si svoje
a potloukám se po bytě

Prohrabuju si vlasy
a vidím rozsypané mandle
jež sama před časem
převrhla uprostřed noci a pozdě

Dávám si čaj, který koupila
přehlížím sklenici, kterou přivezla
na papíru jejím písmem mé jméno napsala
odkládám papír a hledím na klec, co přivezla

vracím se do ložnice
a přebírám hadry
však ještě i vůně té kouzelnice
je stále ještě tady

Utírám prach a nacházím její vlasy
otevřu okno a vyvětrám strach
a myslím na všechny půvaby
její nedoceněné krásy

Tak někdy přemýšlím
kde je asi zrovna ona
když si nasazuju její rukavice
a zamykám dveře
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dominika Dominika | Web | 13. února 2017 v 11:26 | Reagovat

Tak to je parádní básnička, ten konec je super....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama