Hana Benešová, ženská, které si budu navždy vážit

28. března 2017 v 18:33 | Ondřej Bezstarosti
"Když si budeš pročítat moje staré věci," řekl jsem,
"tak z toho nánosu prachu zešílíš.
Chytneš alergický záchvat.
A spolu s kašlem budeš i kýchat."

"Jsem jenom další z tvých Múz," odpověděla
tak trochu chladně

"V některých Múzách se lidé pletou, víš?"
"Blbost. Vůbec tě neberu."

"Podívej se do zrcadla a usměj se.
Ale usměj se upřímně.
Při vzpomínce na mě."

"Proč jako?"

"Abys zjistila, že tolik úsilí,
aby ses takhle dokázala usmát,
by mi stálo jen za tu opravdovou Múzu."

"A co to znamená?"

"Že jsi ta nejlepší, kterou jsem kdy poznal," řekl jsem upřímně.

"To jsi určitě říkal každé," odpověděla stejně tak chladně.

"Víš co? Pojď ke mně a polib mě," vzdal jsem to.

A stejně jsem věděl,
že to ona ví
a dost i ze mě cítí
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama