Vzduch

15. března 2017 v 12:36 | Ondřej Bezstarosti
Vichr fučí do mého obličeje
a já stojím na vrcholku kopce
jak už psal jsem
tak rád tak nejradši

Stojím naproti ní
a hledím jí do obličeje
její vlasy poletují do všech stran
a mé oči se pod náporem větru přivírají

Je noc
agresivní noc
těžce se mi dýchá
cítím se šíleně
úměrně tomu
jaká je i ona

A když přijíždíme domů
vzduch je už teplý
a klidný
větve se nehýbou
a dobře se nám dýchá

Tak nějak tak,
jako bychom nevěděli
co bude za půl roku
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama