Květen 2017

Život

29. května 2017 v 18:59 | Ondřej Bezstarosti
Skrz rozvážnou a jakžtakž jasnou vizi
odráží se, jako odraz od vody
to nejpromyšlenější
zdánlivě nikým
.
.
život

Pak tvoříme si představy
o životech
když už jsme k jednomu
"opakuju
jako housle ke slepému"
přišli poštou

Život skrz rozkvetlou květinu
vnímám nejvíc,
když kýchám z plic
plných
přes spícího psa
v mém obýváku
až po mou úžasnou přítelkyni
v mém, oh, promiň, v našem obýváku
také
.
.

Život je daleko jednoduší,
než jej vidíme

.,

na to jsem přišel,
když věšel jsem
její osmé kalhotky
.
.
na sušák

Česká republika

18. května 2017 v 11:50 | Ondřej Bezstarosti
Nesložený jako jsem puzzle
když nemám v levé v pravé mám ruce
a tvé tváře
sny co nevyčteš ze snáře
Žijeme v republice prázdné
jak bez mozků tak bez kázně
Trpím depresí vzpomínám na lázně
kde nacpal bych vás bude krásně

A kolem dokola se tady tancuje
když prezident mává
a víno se stáčí a pivo se blije
a bučí vám kráva
za domkem stádo
v televizi o půl osmé stádo
stádo i v práci
stádo i ráno
Bez stáda
vám nenapíšou
léky na záda
stádo a stádo a stádo
a hloupé debilní
xenofobní
stádo!
.
.
.
. ehm
,
Je mi zle ze země ve které žiju
oholte si hlavu
a postavte se židům
hlavně si postavte úd
až budete mít hubu plnou bídy
a zídky
a zdiva
vy zakomplexovaní já zívám
nic zajímavého neznám

a když přijdu do knihovny
hledám padesát let staré knihy
protože to, co vychází dnes
je tak akorát..
zbytečně vykácený prales

Vy pseudointelektuální
kokoti
čeští

Dejte si vlajku na auto
dementi


Bum Bum

16. května 2017 v 12:41 | Ondřej Bezstarosti
Osmá za třetí
přeskakujete své početí
od rození
po dozrání
a všichni prý jsou normální

Sedmá za třetí
vy lžete a nejste pocestní
ba ani počestní
když nejste v ní
tak ta lež ve lži už není poslední

Šestá za třetí
oháníte se jak rytíři
zatímco já spím
vedle své hvězdy
se štítem na hrudi
bez lži jen s pravdou
pod polštářem

Pátá za třetí
neustále fňukáte bolestí
že nic není tak jak chcete
jak by chtělo
vaše příliš líné tělo

Čtvrtá za třetí
je o mé ženě
jež objevila, co neznám
si vážit toho, co mám
se nevzdát - tomu si žehnám
má žena je královnou
mou a všem mým vírám

Třetí se třetí
a za ní už nic není
písmeno poslední
lenivé co souzní
co souloží
na prázdno
jak vaše mozky

a srdce
bum bum

Big eyes

11. května 2017 v 7:36 | Ondřej Bezstarosti
Jestli na světě existuje něco,
kvůli čemu bych byl ochoten
vzdát se všeho,
tak je to ženský zpěv.

Nádhernější,
než uchroptěný alkoholik
čtoucí své básně
někdy v roce 1958

Než jakákoliv kniha
jakéhokoliv génia

Než vyprávění
toho největšího válečného hrdiny

Než řvoucí zvuk
tvořící husí kůži

Než šumění stromů
v největším pralese

Než zvuk vydávající
roztomilé mládě zvířete

Zpěv ženy,
je to,
co miluji

Děkuju Lano,
žes mi to pomohla
zjistit

O vášni

11. května 2017 v 7:27 | Ondřej Bezstarosti
Psaní je naprosto neochotná děvka,
která se musí smířit, že se jí ozvu
jen, když na ní budu mít chuť

Báseň? To je její pasák
ta psaní posílá tam,
kde by byla nejužitečnější

Psaní je něco,
co si našlo mě
nikdy jsem se nerozhodl psát

Je to něco,
co je s váma
v každé chvíli
na co myslíte,
když nemůžete usnout
na co myslíte neustále
dokola
pořád

Psaní je můj Bůh
má modla

Sráz

11. května 2017 v 7:23 | Ondřej Bezstarosti
Stál jsem už u různých srázů
a díval se dolů
jak se voda dole mele
a šplouchá
a tvoří ve strašlivou pěnu

A nikdy jsem neuměl
udělat nic,
čím bych ten pohled změnil

Stál jsem už u různých srázů
života
A nikdy mě nenapadlo,
že to byl jen sráz
a já, že jsem byl jen já
a že voda byla vodou
a myšlenky jen myšlenkami

Nikdy mě nenapadlo
otočit se ke srázu zády
a vidět svět
takový, jaký je
nebo jaký je podle mě

Až teď

Řeka

11. května 2017 v 7:20 | Ondřej Bezstarosti
Stojí dvě kočky
u soutoku potoka do řeky
jedna kočka je bílá
druhá je černá

ta bílá řekne:
"Mám strach,
co s vodou potoka
bude dál."

ta černá odpoví
"Nebude navždy sama."

Differences

10. května 2017 v 8:06 | Ondřej Bezstarosti
...I ústa se změní
a jejich polibky
a slova, která z nich vychází
a jejich hlas

...I tváře a zvyky
a rána
a noci
a vlastně je vše
tak jiné,
jak jen je
v našich silách

Filozofie Ondřeje

9. května 2017 v 17:29 | Ondřej Bezstarosti
Je fajn, že si většina z nás chce nebo si myslí, že si chce, dělat co se mu zamane. Jenomže ono to nejde do nekonečna. Všechno jednou skončí a vyhasne jako požár. Tedy pokud si nenastavíte nějakou svou filozofii, které se zuby nehty rozhodnete držet. Ono to nejsou ani tak pravidla. Není to desatero přikázání. Není to něco, přes co by vlak nejel. Ono se toho stačí jen podvědomě držet.

Je mi něco přes dvacet a jsem už dost starý na to, abych si uvědomil, co je asi mojí filozofií života. Co je mojí filozofií vůbec.

Moje filozofie je snažit se dělat věc, která tu po mě zůstane. Držet se toho, co chci a nenechat se znechutit lidmi, kteří to ani nedělají. Neustále si uvědomovat, že jsem jedním ze všech lidí. Bohémství přijímat pouze v krajních mezích. Jen když se to někomu líbí. Na druhou stranu se nesnažit, aby se můj zadek za každou cenu líbil všem okolo. Zejména vždycky začínat u sebe a nedělat něco kvůli hamižnosti druhému. Vždycky a za jakéhokoliv "počasí" milovat svého bližního. Ženu, rodinu, zvíře. Nikdy nebýt rasistou. Nesoudit člověka, o kterém nic nevím. Agresi dávat stranou a promýšlet každé slovo dvakrát. Mluvit přizpůsobivě, ale stále zůstávat sám sebou. Dělat svou ženu šťastnou. Ani na chvíli nepřestat pochybovat o její jedinečnosti. Nikdy nebrečet, protože se nemám zrovna dobře - existuje na světě někdo, kdo se má hůř. Penězům a majetku nedávat nikdy přednost, ale nikdy je taky nezatratit. Nebýt povrchní. Neodsuzovat kvůli jinému přesvědčení, než kterému věřím já. Věřit mému názoru a mému přesvědčení víc, než názoru a přesvědčení, který se mi snaží vtlouct do hlavy někdo, komu se nedá věřit. Nebýt neomylný, ale z omylů se poučovat. Měnit svůj charakter podle zkušeností a minulosti k lepšímu - nikdy ne k horšímu. Vždycky věřit své filozofii. A Vždycky věřit mému podvědomí. Nebránit se lásky. Nepolevit. Vždy se snažit.

To bude asi vše, na co jsem přišel za můj krátký život. Čemu věřím, co je mou filozofií. Každý může být jiný. Každý může mít jiný náhled. Jiný život.

Tento text je naprosté nahlédnutí do osobního a citového života mě, jakožto člověka a autora. Žádný z textů není upřímnější. Děkuji za přečtení. Vážím si vás.

Ondřej Bezstarosti