Kuchyň

9. srpna 2017 v 12:13 | Ondřej Bezstarosti
Zavírá se jako prázdná pračka
tenhle svět,
ve kterém stojím v okně,
pod kterým žár přináší nový den

Po nocích vyjeme na měsíc
a ve dne nenávidíme slunce
nenávidíme děti
a sami jsme jen dětmi

Prolínám se jako levná whiskey
a ještě levnější cola
rozbíjím na střepy své
skleněné slova

Samota, ta je nejlepší
když je tma
když nikdo nevidí
úsměvy mé do nocí

Všichni se krčí jako papír
přestávají žhnout
dochází nám všem plyn
či jen se snažíme splynout?

Dochází nám všem náš stín
náš věčný smích
náš věčný splín
náš věčný poletující prach
náš věčný
strach
jež umím nechat
stát na prahu
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama